Jde o vaše už 49. vítězství ve Světovém poháru. Úžasné číslo, že?
Já nad tím takhle ani nepřemýšlela. Zato jsem si uvědomila, že se mi to už hodně dlouho nepovedlo.
Dvaadvacet měsíců.
Právě, skoro dva roky. Takže jsem teď strašně moc ráda, jak tady trojka dopadla, jak jsem v posledních kolech najednou zase měla navrch. Nevěděla jsem, jestli tenhle vítězný pocit ještě někdy zažiju.
„Užívala“ jste si zjevně nejen poslední kola. Už úvodních 200 metrů za 19,97 bylo jedním z vašich nejrychlejších rozjezdů na trojce v kariéře.
Myslím si, že na evropských drahách byl úplně nejrychlejší, jen v Americe na vysokohorských oválech jsem ho zvládla i za 19,70. Tady to bylo dané také tím, že jsme rozběh na trojku v posledních dnech hodně trénovali. Navíc, když se v tréninku rozbíhám za Niki Zdráhalovou, prospívá mi to, protože Niki je v rozběhu rychlejší a já se za ní musím hodně snažit.
Dá se říci, že od lednového vícebojařského mistrovství Evropy v Collalbu, při němž jste eliminovali bolest v koleni, jste zdravá a všechno vám vychází?
Zdravá jsem. A jinak... Jakoby to mistrovství Evropy bylo zlomem, od té doby se cítím na ledu úplně jinak než předtím. Ten pocit je skvělý. Jen aby mi vydržel až do příštího týdne a mistrovství světa v Inzellu.
Očima kouče Nováka:Má životní formu „Už ve čtvrtek jsem si pomyslel: Takhle krásně jsem Martinu snad ještě bruslit neviděl. Ale i ostatním z týmu jsem říkal: Vidíte, ten trénink směřoval k mistrovství světa. V pátek to dokázali. Teď jen doufám, že forma nám nevylezla o týden dřív. Martinin čas 4:02 má obrovskou cenu, protože led v Hamaru je docela pomalý, což prokázaly i výkony při mužské pětce. Chyběla tu sice de Jongová, ale věřím, že ani ta by tentokrát na Martinu nestačila. Po všech těch zdravotních problémech posledních let, je Martina momentálně v nejlepším stavu za hodně dlouhou dobu. Osobně bych řekl, že má životní formu.“ |
Máte vysvětlení, proč se cítíte tak dobře? Možná jste jen potřebovala tu stříbrnou injekci sebevědomí z Collalba.
Vůbec nevím. Ale opravdu pozoruji obrovskou změnu. Nedokážu si vysvětlit, čím to je. Jestli tréninkem, nebo tím, že jsem se srovnala technicky, nebo osobní pohodou.
Kouč Petr Novák říká, že máte dokonce životní formu.
To nedokážu porovnat. Každopádně mám z bruslení zase radost. Trápíte se, trápíte, trápíte... a najednou to přejde a vy cítíte, že je to konečně zase ono.
Hlava někdy bývá polovinou úspěchu.
Možná je to tak. Trochu jsem si odpočala přes Silvestra. Nebo se sešlo víc pozitivních faktorů dohromady.
Co děláte, aby i vaše tělo přípravu vydrželo a neopakovaly se zdravotní problémy z posledních let? Rozšířili jste realizační tým, máte novou masérku...
...a všichni jsme začali hodně cvičit a víc se věnovat posilování celého těla. To mi pomáhá, mé tělo se rázem chová jinak. A i když se objeví nějaký problém, mám kolem sebe lidi, s nimiž to mohu hned řešit a zkonzultovat. Taková ta pohoda a jistota, která se pak přenáší i do tréninku, je pro mě důležitá.
Doposud vedoucí závodnici Světového poháru na dlouhých tratích, Kanaďanku Weidemannovou, jste v pátečním přímém souboji porazila v Hamaru stylem start-cíl. Byla jste sama překvapená, jak rychle a jak moc jí ujíždíte?
To jsem moc nečekala. Když se mě naše holky ve čtvrtek ptaly, s kým chci v rozjížďce jet (nejlepší šestice poháru se losuje proti sobě), říkala jsem jim: Je mi to docela jedno, ale když už, radši bych prohrála v přímém souboji s Weidemannovou než s Visserovou.
Martina Sáblíková během závodu Světového poháru v Hamaru
Vidíte, a potom jste ji naopak jasně porazila.
Což mě vážně překvapilo. Roli mohla sehrát i její aklimatizace po příletu z Kanady do Evropy. Kdybychom jely trojku zítra, třeba mohlo být všechno jinak. Ale i tak jsem za ten výsledek moc ráda.
Navíc poměrně velkým rozdílem jste předčila také Voroninovou a Visserovou a u nich se o žádné aklimatizaci mluvit nedalo. To je před Inzellem hodně povzbudivé.
Jo, v těch posledních kolech jsem se cítila hodně dobře. Že jsem udržela nasazené tempo až do konce, asi rozhodlo.
Startovala jste v předposlední rozjížďce. Když se posléze dojela i ta poslední a vaše vítězství v závodě se stalo nezvratnou skutečností, jak jste reagovala?
Řekla jsem: To snad není možné, mně se ještě jednou povedlo vyhrát na svěťáku.
Ze špičky chyběly De Jongová a Wüstová, ale s De Jongovou máte v sezoně na trojce nerozhodnou bilanci 2:2 a s Wüstovou jste na ní v této zimě neprohrála. Cítíte, že každý je v Inzellu porazitelný?
Prakticky jo, ale uvidíme, jak to dopadne. Všichni jsme jen lidi. Uvidíme komu to tam jak sedne, kdo z jaké dráhy pojede, proti komu nás do rozjížděk nalosují, jestli pojedu celou trojku v podstatě sama, nebo se s někým budu moci na trati předjíždět a táhnout. Spousta věcí dokáže konečný výsledek ovlivnit. Pro mě je ale teď důležité, že mám podobně skvělý pocit jako po pětce v Collalbu.
Eva Samková si v pátek zazpívala v Park City coby mistryně světa „Kde domov můj“. Určitě byste si tu samou píseň chtěla zazpívat i vy za týden v Inzellu.
Bude to těžké. Ale snad se mnou teď už zase musí do boje o zlato počítat. Tohle zjištění znamená pro mé uklidnění i sebevědomí nesmírně moc.
V neděli se ještě v Hamaru představíte na trati 1 500 metrů. Ale jak říkal váš kouč Petr Novák, chcete si na ní především zkusit rychlejší start a jinak pro vás výsledek nebude podstatný.
Je to tak. Říkali jsme si s Petrem, že bychom tu hamarskou patnáctistovku jeli tempem na trojku. Start trojky na mistrovství světa je už ve čtvrtek, tak aby mi ta únava v nohách nezůstala, protože potom hraje roli každá desetinka.
V Inzellu budete s určitostí startovat na 3 000 a 5 000 metrů. Zda tam nastoupíte rovněž na patnáctistovku, která bude na programu až po vašich hlavních tratích, je stále nejisté?
Ano. Ale s největší pravděpodobností jí v Inzellu pojede (na vyjetou českou kvótu) místo mě Niki Zdráhalová. Po pětce, která se koná o den dříve, toho asi budu mít plný brejle.
