Jak udržet výtečnou formu z Hamaru, kde před týdnem po 22 měsících čekání Martina Sáblíková opět vyhrála závod Světového poháru?
„To nevím,“ pousměje se, usazena u kafe.
Vykládá, že cestování z Norska do Německa bylo složité, protože letadla nelétala, jak měla. Možná i proto nespala moc dobře. Po úterním stále ještě tvrdším tréninku v Inzellu se potom ve středu na ledu cítila poněkud ztuhle. Navrch se jí začala zmocňovat předzávodní nervozita.
Ale tréninkové časy byly i tak velmi dobré.
Však také trenér Petr Novák tvrdí. „Martina momentálně jezdí tak dobře, že jsem ji takhle snad ještě nikdy bruslit neviděl. Dokonale se trefuje do odrazu. Rychlobruslení je o odrazu v setině sekundy a v ideálním místě, a tu techniku teď zvládá.“
MS v rychlobrusleníČtvrtek 7. února: Pátek 8. února: Sobota 9. února: Neděle 10. února: |
Jeho svěřenkyně na oválu v Inzellu pokukuje po soupeřkách a opakovaně se ptá trenéra: „Měřil jsi, jak rychlé jsou ostatní?“ Kolem krouží Natalija Voroninová a další Rusky, zatímco Nizozemky ještě ani nedorazily.
„Hele, všechno nestíhám,“ odvětí Novák.
Později kouč prohodí: „Je vidět, že Martina už je přece jen nervóznější, protože občas je i na mě ostřejší a pídí se po informacích o druhých. Ale někdy je lepší nic nevědět. Navíc na posledních trénincích už nikdo nepředvádí extra výkony.“
Do Inzellu kdysi jezdila coby neznámá teenagerka, když zdejší ovál ještě ani nebyl zastřešen.
„Jo, bruslit venku tu bylo super,“ vzpomíná. „Zvlášť když zasvítilo sluníčko a kolem poledne lidi kroužili po ledu i v kraťasech.“
Právě tady si v roce 2005 sedmým místem na mistrovství světa vybojovala svoji první olympiádu.
Tady se v roce 2011 stala světovou šampionkou na 5000 metrů a přidala stříbro na 3000 metrů.
INZELL 2011. Martina Sáblíková slaví světový titul na 5000 metrů.
Tady se vždy na podzim pravidelně připravuje při závěrečném soustředění před ostrým startem sezony.
„Mám Inzell ráda,“ vykládá. Ovál i okolní krajinu.
V úterý před polednem, když bavorské městečko s 5000 obyvateli opět jednou zalévalo slunce, nasedla na kolo a v rámci fyzické přípravy vyrazila ven. Šlapala podél mohutných sněhových bariér, do kopců, zatímco teploměr ukazoval nula stupňů.
„Bylo to pro moji hlavu lepší než se zavřít na pokoji, koukat do zdi a jezdit jen na trenažéru. Ty hory tady všude kolem jsou krásné, počasí bylo nádherné. Ale moc jsem toho nenajela, jen nějaké rychlé úseky, aby mi nebyla zima.“
Každopádně když na silnici potkala na kole i legendárního Svena Kramera, ujistila se: Nedělám nic kdovíjak výjimečného.
Navzdory přicházející nervozitě je více než patrná pohoda, kterou Sáblíková ve své mysli cítí už od lednového mistrovství Evropy ve víceboji v Collalbu, kde vybojovala stříbrnou medaili.
„Doslova si užívám, že mě nebolí koleno, ani záda,“ svěřuje se. „Jedu na ledu dvanáct kol - a bez bolesti. To je senzace, paráda. Jo, bolí mě nohy, ale s tím počítáte. Nejdůležitější je, že mě nic neomezuje, že mám z té jízdy radost.“
Loví v paměti, kdy naposledy se takhle cítila.
„Už je to dávno,“ usoudí. „Možná na chvilku na začátku minulé sezony. Jenže pak se mi šprajcla záda a bylo to zase pryč.“
Zranění ji pronásledovala celou olympijskou zimu. I proto si značně prodloužila následné období bez tréninku a vstoupila do letní přípravy později. Načež ji v listopadu a prosinci znovu zabrzdila zranění a onemocnění.
„Ale zdá se, že jsme všechno včas dohnali,“ soudí Novák.
Z penzionu Stefanie, kde český tým pouhých 200 metrů od haly bydlí, se kouč vydává na losování čtvrtečního závodu na 3000 metrů žen.
„Je mi jedno, proti komu v rozjížďce pojedu,“ říká Sáblíková. V Hamaru si dokázala, že porazitelný je kdokoliv. „Ale ta konkurence je čím dál vyrovnanější. Může to být o setinách, o detailech,“ připomene.
„V Hamaru zajela na pomalejším ledu trojku za 4:02. Tady by měla být ještě rychlejší,“ věští Novák.
Na co to bude v souboji s de Jongovou, Wüstovou, Voroninovou, Lollobrigidaovou, Weidemannovou, Blondinovou a dalšími stačit, se dozvíme ve čtvrtek o půl šesté odpoledne.
„I z bronzové medaile budu mít radost. Hlavně aby nějaká byla,“ říká trenér.