Byl to pro vás životní dostih?
Určitě. Hrozně si toho vážím a děkuju za podporu od trenéra Josefa Váni i od pana majitele Michala Gančarčíka. Jsem teď úplně štastnej.
Ještě na předposlední překážce jste byl na čtvrém, pátém místě. Věřil jste, že ještě můžete vyhrát?
Nevěřil. Když jsem skočil Havlův skok, říkal jsem si: Ty vado, sakra, já budu bojovat o čtvrté, páté místo. Ale pak ukázal, že třídu po trávě má, ten finiš byl neuvěřitelný.
Kdy jste uvěřil, že můžete vyhrát?
Až nějakých sto metrů před cílem. Cítil jsem z něj obrovskou sílu ale i tak jsem ještě před posledním skokem nevěřil, že můžeme Francouze doběhnout, vždyť byl strašně daleko. Pak ale No Time To Lose ukázal opravdovou extratřídu.
A UŽ UHÁNÍ DO CÍLE. 127. Velkou pardubickou ovládl No Time To Lose v sedle s žokejem Janem Kratochvílem.
Kvůli dešti v posledních dnech jste se museli vypořádat i s bahnitou tratí. Byl to pro vás jeden z nejtěžších dostihů kariéry?
Byl, protože za takového počasí se tady v Pardubicích hodně dlouho neběželo. Bylo vidět, že třeba Charme Lookovi to dneska vyloženě vadilo. Ale No Time To Lose se s tím skvěle popasoval.
Vy jste viděl na cestu?
V poslední čtvrtině dostihu jsem měl na sobě poslední brýle a musel jsem je sundat, protože jak jsem byl hodně schovaný za dalšími koňmi, bláto dost lítalo. V cílové rovině mi to ale vůbec nevadilo. To počasí bylo dneska těžké pro jezdce, pro koně, ale i pro fanoušky, kterých tady přesto zase bylo spoustu.
127. Velká pardubická |
Kolik brýlí jste na dostih měl?
Myslel jsem, že pojedeme víc vepředu, tak jsem si vzal dvoje. Ale kdybych tušil, že pojedeme takhle hluboko, myslím, že i pět by bylo málo. Vystačil jsem si se dvěma a pak to bylo na mých očích.
Už jste někdy zažil tolik bláta?
Většinou je takhle na jaře nebo na podzim. Ale určitě na to nejsme zvyklí, tohle byl fakt extrém. Místní správce se snažil dráhu maximálně připravit, ale s počasím nic neudělá.
Byl by to o dost jiný dostih, kdyby stáli na startu i Jan Faltejsek s favoritem Virtusem d´Estruvalem?
To nikdy nevíte. Honza prostě nejel a Virtus neběhal. Běželi ale další dva Francouzi a Urgent de Greaine se s tím vypořádal hodně dobře. Třeba se sem příští rok zase vrátí, bude to mít osahané a my budeme mít dost práce, abychom ho porazili.
V čem je největší síla No Time To Lose?
Chvíli mu trvalo, než se naučil skákat, ale od té doby, co na to přišel, tak jde jenom nahoru. Už loni vyhrál Cenu Vltavy a já si říkal, že by jednou mohl zamířit do Velké pardubické. Letos skončil dvakrát druhý v kvalifikaci, ale i tak bylo před startem hodně otazníků. Nikdy tak dlouhý dostih neběžel, nikdy neběžel ani na takové půdě. I proto jsem doufal, že třeba budu mezi prvními třemi, ale abych vyhrál? Ukázal, že patří do krosařské špičky.
Pět let už jezdíte u Josefa Váni. Je to určité završení vaší spolupráce?
Je to splnění velkého snu, ale doufám, že to není završení, ještě párkrát bych chtěl vyhrát (smích). Loni jsem vyhrál Gran Premio v italském Miláně, což bylo taky úžasné, ale to je pořád v cizí zemi. Vyhrát v Česku největší dostih je ale snem každého žokeje.
