Připravoval se řadu měsíců, polykal čtyřfázové tréninky a na obou akcích chce mířit vysoko. „Nechci říkat, že to je něco extra. To by bylo, až pokud bychom na Floridě udělali medaili a pak se mi podařilo splnit sen dokončit Ironman (3,8 km plavání, 180 km na kole, 42,2 km běh) na Havaji pod devět hodin,“ říká olomoucký veslař a triatlonista v jedné osobě.
Prý jste před sezonou přišel za šéftrenérem Dukly a řekl mu, že se chcete připravit na Ironman na Havaji, i kdybyste kvůli tomu měl dát výpověď. Je to tak?
(smích) Byl jsem takto rozhodnutý. Ale zároveň jsem věděl, že tato sezona bude klíčová, protože po té minulé nám zrušili disciplínu na olympiádě (čtyřku bez kormidelníka lehkých vah). Byla to jediná nepárová, čili s jedním veslem, což jsem dělal celý život. Nikdy jsem se dvěma vesly jako Ondra Synek nejezdil, od žáků se v Olomouci jezdilo jen s jedním veslem. Po této změně zůstal na olympiádě v lehkých vahách jen dvojskif, takže jsem věděl, že pokud mi to nepůjde, budu muset jít jinou cestou. Nechtěl jsem to vzdát, ten sport mám rád, nejsem v něm úplně špatnej a necítím se starej, abych nemohl ještě něco dokázat. Ale zároveň jsem si chtěl splnit i havajský sen a udělat tam výborný výsledek. A na to jsem potřeboval se pořádně připravit.
Jaká byla reakce Angličana Simona Coxe? Neříkal si, co je to za bláznivého Čecha?
Bylo to v březnu na soustředění v Itálii. Poslal nám dotazníky, kde jsme měli vyplnit své plány a vize i do budoucna. Napsal jsem, že s dvojskifem chci na mistrovství Evropy a pak se připravovat na Ironman na Havaji. Líbilo se mu to, což mě překvapilo, protože v českém prostředí je obvyklejší reakce „to ses zbláznil, to nejde“. Simon ale chce mít v týmu lidi, kteří chtějí o něco usilovat. Říká, že je tu spousta lidí, kteří doufají a často říkají možná, ale je málo těch, kteří něco chtějí a dělají pro to. To se mi líbí.
Padli jste si do oka?
V tomto jsme podobní, vždycky se ptám mladých kluků, co chtějí dokázat. Pokud chceš reprezentovat, musíš mít vyšší cíle. Teď je tam jeden a ten už v osmnácti letech říká, že chce medaili na olympiádě, to je v českém prostředí rarita. Za ten rok, co Simona Coxe znám, má ve všem moji stoprocentní důvěru. Hodně jsme si sedli a zanesl do českého veslování trochu jiný řád, než tam byl. Je tvrdý, neoblomný, má zásady, kterých se drží, a tak by to mělo být.
Co to znamenalo pro váš plán?
Byl jsem rozhodnutý, že po květnovém evropském šampionátu se budu připravovat čtyři měsíce jen na triatlon, ale na Evropě v Račicích chci sedět ve dvojskifu. Simon mi dal podmínku: dobře, budeš sedět ve dvojskifu, ale jen když budeš nezbytný. Pokud by to nebylo jasné, sedět tam nebudeš. Upletl jsem si na sebe víc bičů než normálně, ale o to víc jsem pracoval a cílevědoměji. Nakoplo mě to a veslování mi dělá mnohem větší radost.
Jaké bylo shledání se dvěma vesly?
Kdyby to bylo ještě pár let zpátky, asi bych na to neměl takovou trpělivost, jakou mám na učení teď. Říká se, že veslování je jen jedno, ale na vrcholné úrovni to rozhodně neplatí. Když to přirovnám k plavání, tak je to, jako by se prsař najednou rozhodl, že bude výborný kraulař. Je to trochu nadsazené, protože ve veslování je základní pohyb stejný, ale jinak to podobnost má. Ze začátku sezony to bylo těžké, protože mi všichni ujížděli, ačkoliv fyzicky jsem na tom v zimě byl nejlíp ze všech. Pořád jsem si jen opakoval „soustřeď se na techniku, ono to přijde. Až to budeš umět, začneš tahat!“. Bylo těžké tomu odolat, ale když jsem se snažil být agresivní, tak už loď nejela vůbec. Nejtěžší tedy bylo udržet trpělivost a ty dva měsíce na jaře si věřit, že jsem schopný se to naučit.
Kdy se to začalo měnit?
První překvapení byly kontrolní závody, kde jsme byli čtyři lodě ve dvou vteřinách, což je nic. Sice jsem byl až čtvrtý, ale pak přišel Simon s novým modelem kontrolních závodů, kterým říká matrix. Závodili jsme na 1 500 metrů na dvojskifu, po každém závodě se posádky střídaly a hledala se nejrychlejší varianta. Tam jsem se ujistil, že jsem na to šel dobře, protože ať jsem seděl s kýmkoliv, vždy jsem vyhrál. Tím jsem splnil Simonovu podmínku, že budu ve dvojskifu nezbytný.
A zajistil jste si start v Račicích i čas na ironmanský trénink…
Už na Evropě mě Simon přesvědčil, proč bych měl dál trénovat v týmu a proč bych se měl dál připravovat směrem i k mistrovství světa ve veslování. A zároveň se i připravit na Havaj, aby to nebylo kontraproduktivní. Nechtěl jsem trénovat veslování na úkor triatlonu a obráceně. Ale Simon během dvou hodin přišel s hrubým náčrtem tréninkových bloků na tři měsíce. A zase jsem mu uvěřil, že to dokážu a že jsem schopný se připravit na oboje velmi dobře.
Veslařský závod trvá kolem šesti minut, ironman devět hodin. Jak se trénuje tělo na tak odlišné výkony?
Závodí se sice na dva kilometry, ale trénujeme na to spousty hodin. Letos si troufám říct, že budu mít i k tisíci hodinám, když k tomu připočítám i čas na kole, při běhu a plavání. Je těžké se připravit na oboje zároveň a sportů, které člověk musí trénovat, je hrozně moc. Po mistrovství Evropy jsem měl blok přípravy na triatlon, ale u toho jsem chodil každé ráno veslovat do Drahlova, dvakrát týdně na trenažér a posilovat. Někdy jsem měl za den i čtyři sporty a bylo to dost náročné. Když jsem byl unavený, trochu jsme ubrali a zatím to tělo nějak zvládlo.
Miroslav Vraštil
V čem je příprava na oba sporty společná?
Dřív jsem si myslel, že jsou to jiné sporty, ale v zásadě nejsou. Dlouhý triatlon, a říká to i spousta trenérů, je také velmi silová vytrvalost, stejně jako veslování. Na kole i v běhu je to stejné. Moc společného nemají až tu vzdálenost a dobu výkonu. Ale to, kolik toho člověk musí natrénovat, aby v závodě byl dobrý, mají hodně podobné.
Příprava na dva vrcholy různých sportů jen dva týdny po sobě je nevyzkoušená cesta. Jaké máte výsledky?
Však také první Simonova reakce sice byla, že se mu to líbí, ale hned dodal, že se s tím nikdy nesetkal, i pro něj je to nové a neví, jak to dopadne. Ty máš přece na všechno odpověď, říkal jsem mu. Na tohle nemám. Ale věřím, že to dopadne dobře, smál se. Posledním testem před mistrovstvím světa byl světový pohár v Luzernu, což je prestižní záležitost a jeden z největších závodů za rok. Zajeli jsme tam dvě velmi dobré jízdy - rozjížďku a semifinále. Ve finále jsme sice byli šestí, ale tři sekundy od medaile, což je pro mě po půlroce na dvojskifu neuvěřitelné a v olympijské disciplíně se mi to v Luzernu povedlo naposledy před osmi lety. Postupně se všechno zlepšuje, což cítím, že je dobře.
S čím pojedete na světový šampionát, který se koná na Floridě?
Je to největší sportovní výzva, které jsem kdy čelil. Mistrovství světa ve veslování už jsem zažil hodně, sedmkrát jsem dělal ironman, takže vím, co každé z nich obnáší. Tentokrát je to specifické tím, že mezi oběma je čtrnáct dní. Čím je to blíž, tím víc věřím, že dokážu oboje zajet dobře. Tvrdě jsme trénovali a máme také dobrou atmosféru v týmu. Hodně mě to baví, lépe se pak snáší permanentní únava. Důležité je dobré nastavení hlavy, to platí na veslování i triatlon. Při maratonu vám hlava říká jedinou věc: „Zastav. Vykašli se na to“. Je strašně snadné to udělat, protože běh je pro tělo nejvíc destruktivní. Na kole spustíte nohy a jedete dál. Ale při běhu chce člověk po pěti kilometrech zastavit. Po sedmi znovu, po devíti, a pak, když to přebije, dostane se do tranzu. A nezastaví. Půl roku v každém běžeckém tréninku se snažím dostat hlavu do stavu, že nesmím zastavit, ať to bolí sebevíc.
Máte hlavu rozdělenou, že teď myslíte jen na veslování a až potom na ironman?
Tak jsem to dělal dříve. Měli jsme mistrovství světa a věděl jsem, že to je teď důležité a pak je zábava ironman. Měl jsem šest sedm týdnů tréninku a tam jsem se připravoval na triatlon. Letos je spousta věcí jiných a moc o tom takto nepřemýšlím. Závody jsou pro mě důležité, máme ambice, ale s ironmanem se to v hlavě bije a v tréninku to dokážu přepínat. Jdu běžet a myslím na to, že jsem v ironmanu a co je potřeba. Pak sednu na vodu a myslím na světový šampionát. Nechávám tomu volný průběh a nestresuju se tím.
I ironman na Havaji je ale světový šampionát…
Nevím o žádném veslaři, který by dva týdny po šampionátu dělal na Havaji ironmana. Ale nechci říkat, že to je něco extra. To by bylo, až pokud bychom udělali medaili a na Havaji by se mi podařil sen dokončit ho pod devět hodin. Uvidíme, co se stane. Připravuju se na to, abych zajel sto procent na obou dvou závodech. A jak říká Simon, pak už jen závodit „as fast as you can“.
Tam tedy leží váš cíl - zvládnout Ironman na Havaji pod devět hodin?
Věřím, že když budu v závodě cítit, že mám našlápnuté pod devět hodin, jsem schopný to v maratonu zmáčknout. Pokud mě nezastaví nějaký kolaps, což se může stát, protože Havaj je velmi krutá. Bývá tam horko a vlhko, když budou podmínky extrémní, pro každého pak bude závod peklo. Ale věřím, že pak na maratonu jsem schopný to docvaknout. Jinak české maximum v Koně drží Martin Matula časem 8:48.
Loni na Mallorce jste měl 8:56, to už není tak daleko.
Ale na Havaji jsou specifické podmínky. Plavání je tam pro mě smrt, protože jsou tam veliké a dlouhatánské vlny. A také je tam strašná mela. Tím, že je to mistrovství světa, tak jsou tam ve všech věkových kategoriích ti nejlepší na světě. Během patnácti minut tam vyleze 800 lidí z vody, což je hrozný masakr. Musíte plavat v balíku a počítám, že to bude asi nejtěžší.
