Slovinské nadšení je pochopitelné. Na individuální sportovní úspěchy jsou pod Triglavem zvyklí, na ty kolektivní už méně.
Až do letošního září měli medaili pouze ti basketbaloví zástupci Slovinska, kteří si ji vybojovali v dresu společné Jugoslávie.
Po odtržení v roce 1991 usilovali o stupně vítězů marně. Dosavadním vrcholem bylo čtvrté místo z EuroBasketu 2009.
O čtyři roky později Slovinsko evropský šampionát hostilo, ale byla z toho „jen“ pátá pozice. Matjaž Smodiš, Boštjan Nachbar, Goran Jagodnik nebo Erazem Lorbek, hráči se skvělými kariérami, se své „placky“ nedočkali.
Jaka Lakovič si na ni sáhl až po konci aktivní dráhy. Coby trenérský asistent Igora Kokoškova u současného výběru.
Pokal je doma https://t.co/RLqGQ5lYT8
Tým kolem kapitána Gorana Dragiče, mladíka Luky Dončiče a Anthonyho Randolpha to dokázal. Vybojoval dokonce zlato, když ve finále přehrál Srbsko 93:85.
A populární Dragon, kapitán Dragič, se mohl na svém instagramovém účtu pochlubit videem, jak tým uvítala Lublaň.
Dragič má však pro Slovinsko taky jednu smutnou zprávu. Potvrdil, že jeho reprezentační kariéra triumfem na mistrovství Evropy končí.
„Získal jsem to, co jsem chtěl - zlatou medaili. A to je pravý čas říct sbohem,“ prohlásil Dragič, jenž v nedělním finále pomohl Slovinsku 35 body a vytvořil střelecké maximum letošního šampionátu. Navíc byl zvolen nejužitečnějším hráčem turnaje a dostal se i do ideální sestavy.
Uznalý Bělehrad, uznalé Srbsko
To Srbové by měli důvody letošní stříbro nedocenit. Po druhých místech z mistrovství světa 2014 a olympiády 2016 mají fanoušci právo pomýšlet na EuroBasketu pouze na příčku nejvyšší.
Zvlášť když se ve finále prohrálo s „menšími bratry“. Zvlášť když Dragič je synem srbského otce a také Dončičova rodina se na sever přestěhovala ze Srbska. A když trenér Kokošov v Bělehradu dokonce vyrůstal.
Takže potupa? Kdepak.
Letošního stříbra si v Srbsku váží. Na EuroBasketu ho sice reprezentoval Bogdan Bogdanovič, ale spousta dalších hvězd chyběla. Rozehrávači Miloš Teodosič a Nemanja Nedovič. Křídla Nikola Kalinič a Nemanja Bjelica. Pivoti Nikola Jokič, Miroslav Raduljica a Nikola Milutinov.
Ve finále se navíc Srbové nemohli spolehnout na zraněného Stefana Joviče.
Takže třetí stříbro za čtyři roky mělo svou velkou váhu a přinejmenším 20 000 na náměstí v Bělehradu to dalo najevo.
Nepřekvapí, že srbského trenéra Sašu Djordjeviče oslava dojala. „Děkuji vám za podporu, děkuji těmhle dvanácti chlapům, dvanácti legendám srbského sportu a dvanácti legendám světového basketbalu. Jsem na ně hrdý a jsem díky nim šťastný,“ nechal se unést.
A kapitán letošního srbského týmu Milan Mačvan zadoufal, že příště se s fanoušky setká kvůli zlatému důvodu.
