Navzdory rozpačitému úvodu zůstala letos na trávě neporažená. Publikum na centrkurtu ji přivítalo a podporovalo jako domácí hráčku.
„Už při nástupu byli diváci jiní, než je znám z předchozích let. Musím říct, že mě to moc potěšilo,“ řekla. „Po mečbolu jsem taky cítila moc hezky.“
Tvrdila jste, že jste na Wimbledon přijela s cílem zvládnout první utkání. Jak se nyní vaše ambice posunuly?
Teď jsem se přeorientovala na druhý zápas. První se povedl a doufám, že teď všechno to očekávání trošku opadne.
Jaká byla tíha prvního gamu, v němž jste natropila tři dvojchyby?
Ani si moc neuvědomuju, že by na mě nějaká deka byla. Rozcvičila jsem se, všechno v pohodě. Už jsem chtěla jít hrát, jenže všechno se s deštěm zdržovalo.
Cítila jste se při podání nesvá?
Mně nepřišlo, že bych najednou nešvihla, nebo nevyskočila. Ale stalo se. Najednou to bylo 0:1, nic příjemného. Ale game při svém druhém podání jsem ustála a pak už to bylo fajn.
Jak byste hodnotila svůj čistě sportovní výkon?
No, moc mě neuspokojil. Ale na druhou stranu jsem vyhrála ve dvou setech a Johanna hrála líp, než jsem čekala. Někdy jsem na sebe asi moc přísná. Ve druhém setu jsem začala líp servírovat, i když ke konci jsem byla unavenější. Připadalo mi, že je kurt pomalejší, měla jsem problém s načasováním.
Zároveň vám napočítali 31 vítězných úderů a jen 22 nevynucených chyb. To je výtečné vysvědčení, ne?
Vidíte, to bych ani neřekla. To jste mě potěšil, hned se mi z tiskovky bude odcházet líp.
V dalším kole narazíte na Američanku Brengleovou. Co byste o ní pověděla?
Tu znám. Její styl hry úplně nevyhledávám. Dobře běhá za lajnou, dává hodně čopů, není to typická travařka. Musím do toho chodit, je potřeba, abych výměny zakončovala na síti.
V lóži jste měla příbuzné, přátele, doktora Kebrleho, který vám operoval pořezanou ruku. Jste ráda, že s nimi teď můžete sdílet štěstí?
I pro ně je můj comeback něco výjimečného. Nejvíc emotivní byla Paříž. Když jsem tam rodiče zvala, taťka už měl koupené letenky a zarezervovaný hotel na Wimbledon. Tolik mi věřili, což je hezké. Asi jsem tu pevnou víru zdědila po nich.
Chystáte aspoň malou oslavu?
Oslavu ne. Ale pozvali jsme všechny blízké do našeho domku, bude grilovačka, možná přípitek. Ale zůstávám v turnaji, takže to spíš nechám na trenérech. Přijde i pan doktor Kebrle, ze kterého konečně spadl stres, jestli se mi zahojí ruka. I když teď má prý nervy z toho, jak hraju.
