„Byla to loterie v tom, kdo vystihne dobrý moment. Já jsem to bohužel nebyl,“ řekl po nedělní klasice Kuurne-Brusel-Kuurne nakonec devátý v cíli Zdeněk Štybar.
Už třicet kilometrů před cílem se totiž po výjezdu na obávaný a kostkami pokrytý vrchol Kwaremont oddělila v čele závodu pětice Jasper Stuyven, Luke Rowe, Tiesj Benoot, Matteo Trentin a Peter Sagan.
Chyběli velcí Saganovi rivalové van Avermaet s Vanmarckem, a tak se Slovák snažil, co to šlo, aby skupina spolupracovala.
A ona spolupracovala až na metu kilometru před cílem.
With 5879pts @petosagan is still the leader of the UCI World Ranking which makes him the best road racer on the at the moment. Cheers! https://t.co/UiACxwll1J
Tady přišel první útok netrpělivého Trentina. „Ale to bylo příliš brzo,“ věděl slovenský mistr světa. Za Trentinem se vydal Rowe, na kterého zase reagoval Sagan s Benootem a Rowem.
Pak pětice zpomalila, až 250 metrů před cílem Sagan z poslední pozice zaútočil. Za ním se vytvořila menší díra, a to už slovenskému šoumenovi stačilo.
„Díky týmu, který pro mě dneska pracoval a pod Kwaremont mě dovezl mezi prvními. Mám z prvního vítězství sezony ohromnou radost,“ povídal pak v cíli.
Bylo to poprvé od 16. října, kdy v Dauhá obhájil titul mistra světa, co zvedl ruce nad hlavu. A taky podevadesáté v Saganově stále velmi krátké kariéře.
Měsíc bez kola
Loni získal pátý zelený dres na Tour de France, dočkal se i prvního vítězného cyklistického monumentu, když vyhrál závod Kolem Flander. Na olympijských hrách si pak odskočil na horská kola, aby se poté znovu na silnici stal mistrem Evropy a podruhé za sebou i mistrem světa.
Měl za sebou úžasnou sezonu. Ale taky neuvěřitelně náročnou. Vždyť téměř bez přestání závodil od ledna až do října.
I proto po světovém šampionátu v Dauhá strávil měsíc bez kola. „Jen jsem si užíval prázdniny a až v prosinci jsem znovu začal trénovat,“ popisoval.
Nový rok oslavil v Austrálii, kam se vydal už 27. prosince spolu se svou ženou Katarinou. Připravoval se tam na start sezony, navštěvoval mediální akce a třeba i zoo, kde si pochoval malého klokana. „A kdekoliv jsem se pohnul, naháněli mě kvůli autogramům,“ smál se. „I tak je to tady skvělé – organizace, počasí, hotel. Mám to tady rád.“
Možná po té mimosportovní stránce.
Úvodní závod sezony Tour Down Under jej totiž vrátil do každoroční reality. Reality tak neoblíbené. Reality druhých míst.
V úvodní etapě ještě Sagan pomáhal kamarádovi z týmu Samu Bennettovi ke třetímu místu. V té druhé se zase staral o Jaye McCarthyho v kopcovité etapě s cílem na Paracombe. Až ve třetí etapě jel sám o vítězství, jenže nestačil na mladíka Caleba Ewana.
Stejný obrázek pak nabídla i čtvrtá a šestá, poslední etapa. „Ale já pořád nejsem v nejlepší formě. Sezona je dlouhá, mám dost času na to se do ní dostat. Proto jsem i se třemi druhými místy spokojený,“ ujišťoval.
Greeting from Sierra Nevada / Pozdravujem zo Sierra Nevady @BORAhansgrohe @iamspecialized https://t.co/cHOGbzK75w
Z Austrálie odletěl na třítýdenní týmový tréninkový kemp do Sierra Nevady, kde se připravoval na svůj první vrchol sezony – belgické klasiky. „A jsem rád, že už kemp končí, je tady trochu nuda. Už se zase těším na závody,“ vykládal na svém Instagramu.
Je normální, když lidé chodí na záchod
Do Belgie odletěl tři dny před startem sobotního Omloopu, aby si znovu po roce vyzkoušel nepříjemný vítr, tradiční déšť a kostkami pokrytou silnici. „Mimo kolo se cítím skvěle, uvidíme, jaké to bude na něm,“ těšil se na úvodní belgickou klasiku.
Už šedesát kilometrů před cílem pak zavelel k útoku. „Peter byl dneska nejsilnější. Když na Eikenbergu začal jet, musel jsem si opravdu dost hrábnout, abych s ním vydržel,“ řekl pak v cíli Greg van Avermaet.
Belgičan se Slováka udržel, stejně jako Sep Vanmarcke. Právě tato trojice nakonec zůstala v čele závodu a rozdala si to o vítězství.
A nejvíce sil měl... ano, Greg van Avermaet. „Byl jsem dnes nejchytřejší, určitě ne nejsilnější,“ narážel pak vítěz na Petera Sagana. „Ale to je dobře. Kdyby jezdil chytřeji, moc závodů bychom nevyhráli.“
Sagan tak znovu dojel druhý, už počtvrté v sezoně, čekání na první výhru se prodlužovalo. Kdekdo by z toho byl nešťastný. Ne tak slovenský cyklista. Ten si při pozávodních rozhovorech znovu udržel svůj tradiční nadhled.
Novinář Sporzy: Byl to právě sprint, kde jste prohrál závod?
Sagan: Ne.
NS: Měl jste nějaký problém?
S: Nevím. Nemůžu každý den vyhrát, ne? Hodně jsem předtím pracoval, dojel jsem do cíle v první skupině a už neměl nohy, abych porazil Grega.
NS: Neměl jste nějaký problém se zdravím?
S: Zdravotní problém? Jaký?
NS: Něco s břichem...
S: Ne, to si nemyslím. Proč?
NS: Protože mi to před chvilkou řekli.
S: Myslím, že je normální, když lidé chodí na záchod.
Když se pak přemístil do televizního studia, jeho show pokračovala. Usadil se na barovou židli vedle v závodě třetího Sepa Vanmarcka, nechal ji sjet úplně dolů, až mu přes stůl čouhala jen ramena s hlavou.
„Dneska jste byl velmi silný, velmi silný,“ zkusil s ním moderátor navázat rozhovor. „Jo? Ale jsem druhý,“ rozesmál Sagan i přítomného Vanmarcka, na kterého se vzápětí obořil: „Proč jsi neútočil?“
„Řekli jsme si přece, že to necháme na sprint,“ snažil se vyvléct Belgičan. „Aha,“ zasmál se Sagan.
Obě videa se okamžitě stala hitem sociálních sítí. Nic nového, sluší se dodat.
Chlupaté nohy i štípanec
Vždycky takový byl. Už v roce 2010, když vstoupil do světa velké cyklistiky, udivoval svou nespoutaností.
Na Tour de France se kromě famózních výkonů proslavil i extravagantními oslavami ve stylu Forresta Gumpa nebo Terminátora. Svou osobitou jízdu po zadním kole předváděl i v nejtěžších stoupáních na Mont Ventoux nebo Alpe d ́Huez. Fanynkám se podepisoval na prsa, aniž by si o to samy řekly.
A památné jsou i jeho rozhovory v cíli s Chrisem Froomem, který si do slovenského cyklisty po jeho druhých místech rýpl: „Co se stalo? Jsi dneska zase nevyhrál, co?“ „Měl jsem špatné nohy,“ odvětil mu Sagan se smíchem. Ten den už byl potřetí za sebou v úniku.
Někdy své šoumenství i přehnal, třeba jako v roce 2013, kdy na závodě Kolem Flander skončil znovu druhý. Když pak hostesky dekorovaly za vítěze vedle stojícího Fabiana Cancellaru, Sagana nenapadlo nic jiného, než modelku vedle něj štípnout do zadku. Pak se jí za to s velkou kyticí omluvil.
Fanoušci také vzpomínají na začátek loňského roku, kdy cyklistický svět udivoval svými chlupatými nohami – v profesionální cyklistice něco nevídaného. Vincenzo Nibali, kamarád z někdejšího Liquigasu, mu dokonce už na lednovém Tour de San Luis koupil žiletku.
„Sagan je pro cyklistiku darem z nebes. Copak mu lze nefandit?“ José De Cauwer, spolukomentátor belgické televize |
Sagan tehdy s díky odmítl, nohy si oholil až o dva měsíce později během italského etapového závodu Tirreno-Adriatico, když byla kvůli počasí zrušena královská etapa. „Konečně jsem na to měl čas,“ smál se.
Rozhovor s reportéry při tréninku na Paříž Roubaix? „Peter, myslíte si, že jste cyklistickým Ibrahimovicem?“
„Kdo je to Ibrahimovic?“ reagoval, aniž by hnul brvou.
Vždycky si dělal, co chtěl, vždycky se choval nekonvenčně. Vždyť i jeho loňské hostování na horských kolech byla záležitost rozmaru.
A ani letos se u Sagana v tomhle ohledu nic nemění.
Nechal si narůst dlouhé vlasy i vousy, kterými fanouškům připomíná Toma Hankse v Trosečníkovi, nebo Davyho Jonese ze série Pirátů z Karibiku.
O své až dětské radosti z pouhého závodění přesvědčil hned v sobotním Omloopu, kdy přeskakoval obrubníky na místech, kde by se polovina cyklistů zabila. Ne tak on. Sagan si hrál, bavil sebe i fanoušky.
Přesto pořád dokáže překvapit.
Třeba jako v neděli, kdy vyhrál svůj první závod sezony – Kuurne-Brusel-Kuurne. Za cílem do sebe neobrátil iontový nápoj, ani se nepídil po energetickém gelu. Místo toho si do hrsti nechal dvakrát nasypat velkou dávku medvídků Haribo, které hladově schramstl.
90. víťazstvo v mojej pro-kariére na @KuurneBxlKuurne / Victory #90 in my professional career in @KuurneBxlKuurne @BORAhansgrohe https://t.co/B478pHpToW
Aby toho nebylo málo, na podiu si pak osedlal jednu z cen za své vítězství – plyšového oslíka. „Ten je ze Shreka, ne?“ ptal se.
Už v sobotu ho čeká italská klasika Strade Bianche a fanoušci se těší, co provede tentokrát. On sám už má svůj vítězný plán. Jaký? „Nesmím spadnout.“
