"Podle mě je to nejlepší provinční závodiště u nás," pochvaloval si prostředí dvojnásobný vítěz Velké pardubické.
Jak se vám závodilo při hlavním dostihu?
Už to není klasická steeplechase, díky irské lavici a vodě se trochu změnil kurz. První dva kilometry se jelo pomalu, závodilo se až potom.
Je to změna k lepšímu?
Řekl bych, že na úspěch má teď šanci více koní, protože dostih je celkově techničtější.
Berete druhé místo?
Jsem spokojený, kobyla šla dobře. Ale druhé místo samozřejmě není první.
Na podzim jste ukončil dlouholetou spolupráci s Josefem Váňou.
Jaký teď máte režim?
Pokud jde o zahraniční dostihy, vlastně se pro mě nic nezměnilo, protože stále jezdím pro Paola Favora. V Česku jsem začal více spolupracovat s trenérem Františkem Zobalem.
A co rodinné středisko v Nebuželích?
Trénujeme tam s tátou, manželkou a ségrou. Je to takový rodinný podnik, připravujeme tam dvanáct koní, z toho čtyři jsou překážkoví. Igo běžel v Lysé poprvé, tak mám radost.
Jak teď vypadá váš obvyklý den?
Vstanu kolem sedmé, do dvou odjezdím koně a od tří už jsem většinou s rodinou. A když jsem zrovna u pana Zobala, jezdím i odpoledne. Moje dny jsou nestereotypní, ale mám víc volného času, než když jsem byl plně zaměstnaný u pana Váni.
Vyhovuje vám změna?
Nemám nad sebou žádného šéfa, vlastně jsem teď pánem svého času. Ale práce je pořád dost, časově jsem zaneprázdněný jak v tréninku, tak i v dostizích.
Jak často jezdíte do zahraničí?
Každý týden jednou nebo dvakrát. Když to jde, cestuju letecky. A když ne, jezdíme ve dvou. Mám najeté osmisetkilometrové cesty tam a zpátky.
Tuší už dvojnásobný vítěz Velké pardubické, s kým pojede letos?
Koní bude hodně, ale ještě nevím, koho pojedu. Do té doby je důležité, aby vydrželo zdraví.
To je obzvlášť u vás klíčové, že?
Při pádech je velké riziko zranění, takže je člověk hodně rád, když se nic nestane.
