Úvodní závodní víkend sezony v tyrolském Innichenu se mu vyvedl. První den skončil doslova krok za finálovou čtyřkou, v neděli přes dva nepříjemné pády získal osmé místo. K rozhovoru pro iDNES.cz tak usedal potlučený, ale v přívětivé náladě.
Mezi otázkami usrkával z hrnku zeleného čaje. Nad odpověďmi se pak zamýšlel, aby přesně vystihl myšlenku.
Ovšem při posledním dotazu se zachoval bezprostředně a s nehranou upřímností vyhrkl: "Já mám sport fakt rád." Možná proto se stal ve svém oboru celebritou. Nic neodflákne, každé soutěžní jízdě se úplně odevzdá.
To je Tomáš Kraus, skikrosová legenda.
Tomáš Kraus Kraus byl průkopníkem nové lyžařské disciplíny, která si už vydobyla místo i na olympijských hrách. V roce 2002 vyhrál premiérový závod Světového poháru (kompletní seriál ovládl celkem čtyřikrát). V roce 2005 slavil také titul na vůbec prvním mistrovství světa ve skikrosu. Za dva roky pak svůj triumf zopakoval. Při olympijském debutu ve Vancouveru měl však trochu smůlu. Jako velký favorit vypadl po těsném souboji na cílové čáře už ve čtvrtfinále. I proto se rozhodl prodloužit kariéru až do další olympiády, kterou uspořádá ruské Soči. V tu dobu mu bude už čtyřicet. |
Pociťujete, že jste se stal pro skikrosový svět ikonou?
To možná, ale mimo závod. Když jedu na trati, tak mi přijde, že se každej chce spíš vytáhnout (smích). Nikdo na mě není hodnější, nešetří mě.
Chovají se k vám mladší soupeři s velkým respektem?
Baví se mnou v pohodě, ale vědí, že jsem vyhrál hodně závodů. Rozdíl mezi prvním, druhým, třetím a čtvrtým místem je prostě dost velkej. A já jsem výher měl opravdu relativně hodně. A on to každý cítí.
Zažil jste samotné začátky skikrosu. Jak se tento sport za téměř deset let, kdy se jezdí Světový pohár, změnil?
Není lehké to popsat jednoduše. Na začátku se nevědělo, jakým směrem se bude skikros ubírat. Závody jsou dost podobné, ale rozdíly mezi lidma se o hodně zmenšily. Pole se zhustilo. Taky se mi líbí, že se po každé jízdě prohlíží video. Dřív se schovali lidé, kteří nejezdili čistě.
Zákeřností na trati tedy ubylo?
Možná trochu jo, protože teď, když je závodník po prohlédnutí videa diskvalifikovaný, tak přijde o všechny body, i kdyby byl ve finále. Když udělá přestupek, tak se mu celý závod ruší. To je vykřičník, který hodně lidí odradí od nečisté jízdy.
Přesto zůstal skikros pořád hodně tvrdým sportem. Jaký může lyžař provést nejhorší zákrok soupeři?
Nejhorší je, když se na odrazu skoku odehraje souboj. Pak už není možný nic korigovat a pády bývají nebezpečné. Ale pro mě je z běžných soubojů nejhorší, když někdo najíždí na patky lyží. A to přitom podle pravidel není nefér. Nepatří to mezi zákroky, za které se vylučuje.
Olympiáda skikros změnila
Jak se změnil závodnický kolektiv?
Když jsem začínal, tak jsme se sdružovali do týmů, které byly multinárodnostní. Ve skupině jsem byl se Švýcarem, Italem nebo Francouzem. Teď už se všichni rozdělili podle států. Shlukují se spolu Kanaďani, Francouzi, a tak dále. A to mě celkem mrzí, protože dřív se tak člověk dostal k lidem, se kterými se běžně nepotká. Samozřejmě vztahy se dají udržovat i s jinými reprezentacemi. Ale je to jiné, je to změna.
Soudržná skikrosová parta se tedy rozpadla?
Možná trochu jo. Změnila to olympiáda. Ale rozhodně komunikace mezi závodníky pořád probíhá nadstandardně. Já to možná pociťuju jenom proto, že jezdím dlouho a s většinou lidí se znám opravdu dobře.
PRVNÍ ZÁVODY. Tomáš Kraus (na prvním snímku v červeném, na druhém v zeleném) vybojoval v úvodu Světového poháru v italskému Innichenu páté a osmé místo.
Už se závodníci specializují přímo na skikros, nebo stále většinou přecházejí z alpského lyžování?
Je to namixované. V tomhle se taky ten sport posunul. Se skrikrosem začínají mnohem mladší lyžaři, ale žádné zásadní dopady to zase nemá. Stejně si myslím, že by skikrosaři neměli začínat už třeba v osmi letech.
Samotné závody ale probíhají stále beze změny, klíčový je především start. Dá se vůbec natrénovat?
Dá, ale trénují ho všichni. Když nemáte špatnou technikou, tak už jen záleží, jak je člověk šikovný. Starty jsou všude rozdílné a je potřeba se na nezvyklou situaci adaptovat. Kdybych chtěl přednášet, tak jde o sílu, reakci, odpichy a synchronizaci. Důležité je, jak se všechno skloubí a kolik závodník vloží do startu energie. Jestli se dokáže vyždímat tak, že mu nezbyde vůbec nic, tak je to správně a má šanci být první. A pak si ještě musí věřit, že první skončí. To je taky docela důležité. Všechno roste podle toho, kolik dobrých startů člověk udělá.
A vy jste měl dobrých startů dost? Spoléháte na ně?
Já se prostě snažím dojet do druhého místa a ve finále co nejlépe. Ale jasně, že spoléhám na starty. A když nevyjde, přecházím na plán B.
Snowboard by mě určitě bavil
Kromě skikrosu se ale věnujete i dalším adrenalinovým sportům. Co jste vyzkoušel v letošním roce?
Skočil jsem ze dvou kilometrů padákem. To bylo dobrý.
Sám?
Právě, že sám. Letěli kolem mě dva instruktoři, protože jsem absolvoval zrychlený kurz. Byl to hodně zajímavý zážitek. Ale pak dělám spoustu sportů, který nejsou tak adrenalinové. Já nemám rád slovo adrenalinový. Za prvé se mi to špatně říká... A za druhé se mi zdá, že golfista, když trefí blbou ránu, tak si ho užije taky strašně moc. Ale je zase pravda, že když ho nezasáhne míček, tak mu jinak zase tolik nebezpečí nehrozí.
FREERIDE. Tomáš Kraus vyrazil i do volného terénu na Aljašku. Svahy sjížděl společně s Robinem Kaletou (v bílém) a snowboardisty Martin Černíkem (vlevo) a Michalem Novotným (vpravo)
Jaký máte jako profesionální lyžař vztah ke snowboardistům? Zkoušel jste jezdit?
Zkoušel. Mám velmi dobrého kamaráda Michala Novotnýho, který závodí ve snowboardcrossu, a často jsme spolu na ledovcích. A asi před dvěma lety, když ho bolely nohy v jeho botech a mě v mých, tak jsme si vyměnili snowboard za lyže. Já jsem o moc horší snowboardista než on lyžař, ale i tak jsme si to užili.
Bavilo by vás to?
Jo, myslím si, že určitě. Ale zima uteče rychle, a tak není na snowboard čas.
Když máte volno, u jaké aktivity si odpočinete?
Celkem rád se kouknu na dobrý film, přečtu knížku. Ale teď, kdy máme doma roční a čtyřleté dítě, tak nepotřebuji hledat moc volnočasových aktivit. Takže právě když jsem na horách, o to víc si užiju volnou hodinu. Přečtu si nějakou knížku, třeba o fotografování.
ŠAMPION. Trofej pro celkového vítěze SP vyhrál Kraus čtyřikrát.
Fotografování je váš koníček?
To už mě baví docela dlouho. Souvisí to i se sportem. Zachytit ho je bezvadný a potom člověk zjistí, že se dá fotit dobře i špatně. Baví mě to a pak se to hodí i při fotografování rodiny.
Co nejraději fotíte?
Všechno, ale nejradši mám zase sport. Těším se, až si v létě vyjedeme a uděláme nějaké dobré fotky z windsurfingu. Je to pro mě taková výzva.
Ježíška připravuje manželka
Jak budete trávit svátky?
V současný době asi doma. Záleží, jestli budeme trénovat.
Probíhají u vás Vánoce tradičně?
Nemáme žádné ortodoxní Vánoce. Vždycky si chceme užít klidu, chodíme třeba na procházky. V Děčíně máme takové pěkné místo.
Přinese Ježíšek dceři lyžařské vybavení?
Tady se neptáte toho pravého, to spíš organizuje manželka. Ale loni už Lucinka lyžovala - ona vlastně už má celou výbavu.
Učíte ji lyžovat vy sám?
Táta má lyžařskou školu v Rokytnici. On je nejlepší učitel lyžování, takže učí i Lucinku. Já jsem tam byl dvakrát a pomáhal jsem jí. Ale líp to umí táta, protože má zkušenosti.
A měl byste na učení vůbec trpělivost?
Zdá se mi, že asi jo. Ale je otázka, jestli by to ve skutečnosti byla pravda. Snad jo... Já mám sport fakt rád. Vím, že aby člověk byl v něčem dobrý, tak tomu musí věnovat čas. A že všichni šikovný lidi se taky musí učit.
