Sarah Haváčová přišla neobvyklým způsobem nejen ke křestnímu jménu, ale i k profesi herečky. Její rodina má z otcovy strany kořeny na východním Slovensku. Příjmení tedy pochází z maďarštiny – Havacs. I když se to podle jména Sarah nabízí, židovské kořeny prý herečka nemá.
„Napoprvé mi rodiče vybrali jméno Sára, protože se jim prostě líbilo. Potom nadnesl náš strejda, který je hodně věřící, jestli by to ještě nechtěli zkusit změnit na Sarah, čistě hebrejské jméno, v překladu znamenající kněžna, manželka; že to zní lépe. A rodiče to zaujalo a vydali se na matriku podruhé,“ vysvětluje herečka.
V seriálu Profesor T. hraje Haváčová policistku. Na roli se připravovala intenzivněji, než je u nás obvyklé. „Požádala jsem o pomoc kriminalistu, se kterým jsem se znala z natáčení seriálu Polda. Díky němu jsem se dostala na policejní oddělení, nechala jsem si tam na ukázku odebrat daktyloskopické otisky a bukální stěr, čili DNA,“ popsala.
„Také jsem zařídila, abychom s kolegy Alešem Petrášem a Lubošem Veselým mohli nakouknout na střelnici, protože mi přijde pitomé, když hrajete policistku a ani nevíte, jak se drží a nabíjí zbraň. Nakoupila jsem si také kvanta kriminalistických učebnic a knih. Zjistila jsem třeba to, že když jdete na ohledání k hodně rozkládající se mrtvole, vyplatí se máznout si pod nos trochu tygří masti, abyste přebili ten nesnesitelný zápach. Zajímal mě i policejní slang, něco z toho se pak stihlo vnést do úprav scénářů,“ přiznává Haváčová v rozhovoru pro Magazín DNES.
V osobním životě Haváčová zvládla udržet tříletý vztah na dálku s přítelem, který se nevěnuje herectví a působí v advokacii. „Přítel zpočátku studoval v Cardiffu, takže jsme za sebou ten první rok hlavně létali. Další rok se mnou trávil hodně času v Ostravě. A ten třetí, to už jsme tu vzdálenost nějak překlepali. Vydrželo nám to asi i proto, že přítel je z úplně jiného oboru než já. Párkrát v minulosti jsem byla zamilovaná do herce a nebylo to úplně ideální. Někdy dochází mezi hereckými páry k soutěživosti, až žárlivosti – že jeden točí víc a ten druhý si pak může připadat méněcenně. To u nás nehrozí,“ dodává Haváčová.
