Na červnovém mistrovství Evropy totiž získal dvě zlaté medaile ze závodu na pět set metrů i na kilometr. Na stejných distancích pak v září vybojoval dvě stříbra na mistrovství světa.
Jen v srpnu pod pěti kruhy na stupně nevystoupal, byl pátý.
„Sezonu bych rozdělil na dvě části,“ pustil se osmadvacetiletý Fuksa do hodnocení. „Hlavní byla samozřejmě olympiáda, na které jsem chtěl hrozně moc uspět. To se mi sice podle plánu nepodařilo, ale na druhou stranu jsem v dalších závodech předvedl dobré výkony a na mistrovství světa si spravil chuť.“
Když jste měl letos tolik vrcholných akcí, neměl jste toho ke konci už dost?
Trénujeme celkem hodně, takže co se týká fyzických sil, tak bychom to měli zvládat. Já jsem ještě rukama mladý, tak mi to nedělá problém, a navíc mám kanoistiku fakt rád. Takže čím víc závodů, tím lepší.
A co se týká psychických sil?
Psychická stránka byla horší. Možná to zní zvláštně, každý si asi řekne, že jsem přecitlivělý, ale není to nejsnazší.
STŘÍBRA. Kanoista Martin Fuksa získal na mistrovství světa v rychlostní kanoistice v Kodani druhou stříbrnou medaili.
Jak se to projevuje?
Po každém závodě jsem hrozně vyždímaný, není mi dobře. Na tréninku toho najezdíme spoustu a tolik unavený nejsem. I když třeba nejedu ani naplno, tak jsem po rozjížďce a semifinále hrozně unavený.
To byl případ olympijských her?
Je těžké popsat, co se děje na olympiádě. Na mistrovství Evropy, světa, na Světových pohárech se cítím jako doma. Je to moje komfortní zóna a vím přesně, co mám dělat. Ale i když jsem byl teď na olympiádě podruhé, tak to stejně bylo jiné. Navíc jsme tam byli měsíc dopředu, měl jsem ji dennodenně v hlavě. Což taky úplně neprospívá.
Využíval jste i pomoc sportovního psychologa?
To víte, že jsem o ní přemýšlel. Byl jsem i v kontaktu s některými mentálními kouči, kteří si myslím, že mi pomohli. Dali mi vhled do jiných věcí a snažil jsem se jejich rady do olympiády dodržovat. Po ní jsem si řekl, že to chci všechno vypustit a úplně si vyčistit hlavu.
Jak?
Já jsem takový, že všechno hrozně hrotím. Po olympiádě jsem chtěl tu páru trochu vypustit. Ano, pořád makat na sto procent, ale taky si trochu odpočinout, abych nemyslel pořád na kanoistiku. Takže jsem si trénoval po svém a bylo to super.
Doktorův šátek nepomohl. Jak Fuksa neprodal všechno, co v sobě měl |
Neuvažoval jste, že byste mistrovství světa vynechal?
Samozřejmě vrcholem roku byla olympiáda. Někdy jsem si říkal: Proč jedu na ten svět? Neměl bych raději odpočívat? Ale měl jsem to jasné. Kdybych přivezl z Tokia medaili, tak si možná odpočinu, ale tím, že jsem ji nepřivezl, tak pro mě bylo mistrovství priorita. Kanoistika mě baví, chci závodit, v Kodani jsem navíc ještě nebyl a taťka tam jel svoje první mistrovství světa. Tak i kvůli tomu.
Teď už vás dovolená přeci jen čeká. Co plánujete?
Už mám nějakou i za sebou. Tím, že mistrovství světa bylo v Kodani, tak jsme tam s pár kamarády, kteří se na nás přijeli podívat, zůstali. Prošli jsme klasicky centrum, podívali jsme se na zajímavou architekturu a spojili jsme to s dobrým jídlem a kávou. Právě to mě na dovolené baví: chodit po restauracích, kavárnách, ochutnávat.
Hlídáte se ve stravě?
Když jsem začínal mít lepší výsledky, tak jsem chtěl hrotit i jídelníček a stravu. Před Riem mi bylo doporučeno, abych držel lehkou dietu. A to byl možná jeden z důvodů, proč se mi tam nedařilo. Neměl jsem vůbec žádnou sílu.
Před Tokiem jste to dělal jinak?
Řekl jsem si, že tohle dělat nebudu. Že radši budu mít kilo navíc, ale tělo bude mít energii. Myslím si, že už tak nějak vím, co mám a nemám jíst. Mám to podle pocitu. Nemyslím si, že bych měl sklony k tomu, abych byl obézní. Jídlo mám rád, takže hambáče si budu dávat pořád.
 |
Ale zpátky k té dovolené. Co dalšího vás čeká?
Po Kodani jsme hned přebalili kufry a s manželkou odletěli do Barcelony. Pak nás určitě čekají ještě nějaké víkendy a cestování po České republice. Nejblíž ale je, že od neděle do úterý máme s Duklou vojenské cvičení.
Těšíte se?
Není to úplně můj šálek čaje, ale jsem s tím v pohodě. Zase to je něco jiného a tím, že to trvá jen tři dny, tak je to v pohodě. Tři měsíce byly horší.
Kolik cvičení jste už zažil?
Když nepočítám tři měsíce, které jsem strávil v základním přijímači, tak jsem stihl, myslím, dvě. Co jsem byl na tom posledním, tak jsme skákali z vrtulníku tandemový seskok, to bylo docela zajímavé.
Co dalšího jste si vyzkoušel?
Třeba házení granátem. I ostrým. Na základním výcviku jsme to tři měsíce zkoušeli s gumovým a pak nám dali ostrý. Hodit si granátem, zní to dobře, ale mně to tak hustý nepřišlo. Možná i tím, že jsem nikdy na střílení, vojáky a tanky nebyl. Ale teď je to pro mě čest. Byl jsem rozhodnutý, že když bude nabídka stát se vojákem, tak do toho určitě půjdu.
Rychlostní kanoista Martin Fuksa postoupil v rozjížďce závodu na 1000 metrů rovnou do semifinále.
Kdy se vrátíte do tréninku?
Po olympiádě si chci dát delší volno. Takže plánuju, že do konce roku budu trénovat individuálně, nebudu se striktně držet nějakého plánu. Ale samozřejmě to neznamená, že se budu válet na gauči, bude to takový aktivní odpočinek. Chtěl bych cestovat, sportovat.
Jak třeba?
Bude to sice až v únoru, ale chtěl bych zase jet Jizerskou padesátku. Plánoval jsem, že bych zkusil objet i další laufy. Natrénoval bych na ně, jenže běžkaři jezdí na sníh už někdy v srpnu. To jsem s letošní sezonou nemohl. A zase nechci skončit sezonu na konci září a okamžitě začít jezdit na běžkách.
Takže někdy v budoucnu se na běžky zaměříte víc?
Myslím, že až budu starší a skončím s kanoistikou, tak bych mohl více zapojit běžecký trénink. Sílu na to mám, jezdí se soupaž. Před dvěma roky na Jizerské padesátce jsem dokázal být padesátý sedmý, chtěl bych ještě vědět, kam bych se mohl posunout.
