Po olympijských hrách v Tokiu si žádné volno nedával. „Den po příletu jsem byl už na vodě,“ líčí osmadvacetiletý Fuksa. Uvědomoval si totiž, že ho brzy čeká další sezonní vrchol v podobě mistrovství světa.
A že na něm má na co navazovat.
2015, Milán – zlato.
2017, Račice – zlato.
K tomu další čtyři stříbra a dva bronzy. Taková je bilance staršího z bratrů Fuksových ze světových šampionátů. Nyní věří, že ji v Dánsku ještě o další cenné kovy rozšíří.
Jak se na to cítíte?
Super. Trénoval jsem teď maličko jinak, možná i míň. Soustředil jsem se hlavně na rychlejší úseky, protože na olympiádě jsem se svou rychlostí nebyl spokojený. Takže jsem ji chtěl do sebe zase dostat. Doufám, že se mi to povedlo a v Kodani to ukážu.
Kanoista Martin Fuksa po olympijském finále na 1000 m, v němž dojel na pátém místě.
Takže jste ve formě?
Co se týče formy, tak je těžké to porovnat. Myslím si, že to vždycky ukáže až semifinále, a doufám, že i finále. Hodně záleží, jak na tom budou ostatní kluci. Ale cítím se dobře, těším se a doufám, že to tam prodám.
Motivují vás i výkony vašeho bratra Petra, který nedávno na mistrovství světa do 23 let v Portugalsku získal dva bronzy?
Určitě. Můj cíl je se mu minimálně vyrovnat.
Letos jste nejprve absolvoval mistrovství Evropy, pak olympijské hry a nyní vás čeká světový šampionát. Jaké to je mít tolik vrcholných akcí těsně za sebou?
Vrátil jsem se trochu do doby, kdy mi bylo třiadvacet let. Tehdy jsem jezdil závody do třiadvaceti let i dospělých. Je pravda, že těch vrcholů bylo letos opravdu dost. Samozřejmě největším byla olympiáda. Není to úplně obvyklé, protože mně většinou končí sezona na konci srpna a teď jsem si ji musel prodloužit až do půlky září.
Bylo to náročné?
Samozřejmě se po vrcholu v podobě olympiády přinutit k tréninku na mistrovství světa… Ne že by to bylo těžké, ale pár dní jsem se do toho musel dostávat a nastavit si hlavu na to, že mě čeká další velká akce. Ale myslím, že se mi to podařilo a teď už je všechno v pohodě.
Navíc jste musel vstřebat i to, že jste v Tokiu ani napodruhé nezískal medaili. Musel jste se s tím nějak vyrovnávat?
To ne. Minimálně na singlu jsem určitě chtěl získat medaili, to ano, ale bylo to úplně jiné než v Riu. Tam jsem věděl, že jsem nepředvedl maximum a že to bylo ode mě špatné, v Tokiu jsem ale do toho dal všechno a jel jsem na sto procent. Jen jsem musel uznat, že ostatní kluci byli rychlejší.
Doktorův šátek nepomohl. Jak Fuksa neprodal všechno, co v sobě měl |
Takže oproti Riu jste to snášel lépe?
Ano. Kanoistiku mám hrozně rád, rád sportuju a závodím. Proto si už jen vážím toho, že to všechno můžu dělat. Samozřejmě ještě doufám, že na olympiádě budu mít nějakou další šanci, abych se porval o přední příčky, ale v první řadě chci dělat to, co mě baví, a dál se posouvat.
Měl jste po olympijských hrách nějaké volno?
Neměl. Co jsme se vrátili z Japonska, tak hned druhý den jsem byl na vodě. Neměl jsem co dělat a uvědomoval jsem si, že mě čeká mistrovství světa. Takže jsem ani nechtěl nijak odpočívat a spíš jsem do toho chtěl rovnou naskočit, abych nevypadl.
Vážně?
Pro mě je to, že jdu na vodu, takový odpočinek. Samozřejmě netrénuju každý den, mám den nebo půl dne volna, ale že bych vyrazil po olympiádě na dovolenou? Tak to ne. Maximálně jsem jel někam autem po Česku. Mistrovství světa je pro všechny velká akce a já se na něj chtěl připravit co nejvíc. Nejel bych na závody, na které bych se nepřipravoval a nebyl si jistý, že můžu podat perfektní výkon.
Takže jste ani neuvažoval, že byste si třeba náročnou sezonu zkrátil a mistrovství světa vynechal?
Hned po evropském šampionátu, kdy jsme měli říct, jestli se chceme zúčastnit i toho světového, jsem říkal, že se zúčastnit chci. Takže u mě to bylo od začátku jasné. Vím, že nebudu závodit věčně, a mistrovství se určitě neodmítá.
Na co jste se v přípravě nejvíc zaměřil?
Jak jsem říkal, snažil jsem se zaměřit na rychlost, abych nebyl pomalejší v první části závodu. Většinou jsem byl ten, kdo vypálí a vede startovní pole, což se mi teď moc nevedlo. Hrozně rád bych proto v Kodani navázal na minulé roky.
 |
Co říkáte na trať v Dánsku?
Vůbec ji neznám. Mistrovství světa tam bylo naposledy v roce 1993, to jsem se narodil. V roce 2015 tam byl ještě Světový pohár, ale toho jsem se neúčastnil, protože jsem byl závodník do třiadvaceti let, takže jsem ještě ne všechny závody objížděl.
Vyzvídal jste tedy u vašeho otce Petra nebo dědečka Josefa, jestli tamní trať neznají?
Taťka tam byl, tak jsem se o tom s ním trošku bavil a říkal, že dost záleží na počasí. U nás je hezky, tak doufám, že to vydrží i v Kodani. Jediné, co je horší, je, že to není kanál, jako máme třeba v Račicích, ale je to jezero. Tento typ závodiště moc rád nemám, protože ostatní závodníci nám dávají vlny, když jedou na start. Ale bude to pro všechny stejné. Na mistrovství Evropy v Poznani taky nebyl kanál a dokázal jsem dvakrát vyhrát, takže doufám, že předvedu dobrý výkon.
Máte zprávy, jací soupeři vás čekají?
Ještě jsem na to nekoukal. Ale co jsem viděl na Instagramu, tak vítězný Brazilec (Isaquias Queiroz dos Santos) se teď už válí někde na pláži. Já být teda olympijský vítěz, tak bych asi dělal to samé (smích). Takže si myslím, že tam nejede, ale kluci z Evropy jedou všichni. Pak tam nebudou takové ty rozvojové země, které s kanoistikou nemají takové zkušenosti.
