Co chybělo k medailové radosti?
Táta: Já osobně si myslím, že jsme trošku pomaleji odstartovali, oni nám pak poodjeli, a to Martina trošku zlomilo.
Kluci byli rychlejší. Chyběla mi extra extáze do finiše, líčil pátý Fuksa |
Pomaleji odstartoval také v semifinále. Věřili jste tedy, že i tentokrát ztrátu postupně dožene?
Táta: Koukal jsem na mezičasy a říkal jsem si: Tohle přece máme natrénované, ty úvodní dvěstěpadesátky má pořád stejné. Myslím, že tempo držel dobré. Ale budeme se muset zamyslet nad tím startem, aby nám tam ti ostatní tolik neujížděli a nemuseli jsme je pak tolik dohánět.
Co se starty provedete?
Děda: Trošku změníme trénink. Vysvětlíme mu, co je potřeba. Vždycky jsme byli spíš dvoustovkaři a pětistovkaři, tyhle kratší tratě umíme. Jenže olympijskou tratí je kilometr, tak jsme se postupem času specializovali na něj. Martin si myslí, že kdyby měl na kilometru rychlejší start, nebude mít pak dost sil na finiš. Ale většinou mu ty finiše vycházejí.
Bude obtížné dostat z něj nyní velké tokijské zklamání?
Táta: Doufám, že je silnej a překoná to co nejdřív. My ho v tom samozřejmě podpoříme. Páté místo je pěkné umístění, i když my jsme sem jeli pro medaili, tu jsme opravdu chtěli a přáli si ji. Druhá olympiáda, druhé páté místo. Tak doufám, že Paříž na nás počká a že si z ní snad už konečně něco přivezeme.
Děda: Necháme Martina chvíli být a to jeho zklamání samo odejde. Kdo nedělal sport, těžko to dokáže pochopit. Když se pět let připravuje na to, že tu chce získat medaili, a potom ji nezíská... Pak by mu mohlo pomoci i vědomí, že medailisté z Ria končili v Tokiu v B finále. On ví, že má standard na vysoké úrovni, ale ještě nám tam něco chybí.
Fuksa na olympijskou medaili nedosáhl, ve finále v Tokiu skončil pátý |
Jak jste vy sami finále u tratě prožívali? Měli jste vysoký tep?
Táta: Já jsem vždycky nervóznější. Přejete mu tu medaili, když vidíte, co vše tomu obětuje - a když mu pak uteče o kousek, mrzí to. Ale ono to přebolí. I páté místo je krásné místo. I když s medailičkou bych byl spokojený víc.
Děda: Taky jsme mohli skončit v B finále.
Táta: Prostě to bude muset Martin skousnout.
Děda: Letos ještě bude mistrovství světa, to ho namotivuje.
Martin Fuksa o 5. místě: "Makal jsem na sto procent, dal jsem do toho maximum a ten nahoře to chtěl takhle." Tak co, bude ještě jubilejní desátá česká medaile v Tokiu? Zbývají oštěpaři, moderní pětiboj, dráhař Bábek v keirinu. https://t.co/HRrfNAXHrz
Hovořil o tom, že po sezoně zasedne rodinná rada a budete řešit, jak dál s jeho kariérou i se starty v kategorii C2. Co mu na té radě řeknete?
Táta: Že uděláme maximum pro to, aby se na olympiádu do Paříže dostali s bráchou na cé dvojce a Martin sám na cé jedničce.
Cé dvojka se v Paříži pojede už ne na kilometrové, ale na kratší, pětisetmetrové trati. To by pro vás mohlo být výhodou, ne?
Táta: Jasně. Navíc Martinovi starty v deblu i pomáhají. Jsou pro něj odreagováním, když na to není sám. Na deblu jim to zatím jde.
Měl by se zlepšovat i mladší Petr jako singlkanoista?
Táta: On se rok co rok zlepšuje. S jeho výkonností jsem spokojený. Za dva roky na nominaci na olympiádu do Paříže by měl být pořádně nabušený a bráchu pak na tu medaili dotáhne.
Také kvůli tomu přechodu s cé dvojkou na pětistovku upravíte trénink?
Táta: S Petrem určitě. Nabereme trochu víc síly. Co se týče Martina, musíme opatrně, on má ještě kilákovou olympijskou trať, nesmíme to přehnat.
Děda: Martin je hrozně silnej, ten nabrat svaly nepotřebuje.
Táta: Ty, co má, mu úplně stačí.
Otec Fuksa při soustředění v USA:
Vidina pětistovky na deblkánoi změní také to, jak budete v tréninku jezdit tempa?
Táta: Půjdeme víc do rychlosti. Před Tokiem jsme jezdili hodně vytrvalosti kvůli traťovému tempu na kilometru, tak to teď proložíme i pětistovkovým tempem.
Což by v důsledku mohlo pomoci k rychlejšímu startu.
Táta: To rozhodně ano.
Děda: Poradíme se co a jak, aby to už příště fakt cinklo a platilo do třetice všeho dobrého.
Táta: Nejhorší je, že olympiáda je jen jednou za čtyři roky a ten čas strašně letí. Do Londýna jsme se nedostali o jedno místo, v Riu jsme skončili pátí, tady taky. A teď si říkáme: Martinovi je 28 let, v Paříži mu bude už 31. Ale doufám, že ten nahoře se nad námi slituje a dopřeje nám tu medaili.
Martin je poněkud tvrdohlavý ohledně změn v tréninku. Bude s nimi souhlasit?
Táta: Martin byl vždycky tvrdohlavý a šel si za svým, ale myslím si, že v dobrém slova smyslu. Má klapky na očích a jde. Je to fakt dobrý materiál, hrozně dobře se s ním pracuje. Proto bych mu přál, aby mu tam ta medaile spadla.
