Martine, jaké jsou ve vás momentálně emoce?
Nemluvil bych o žádném zklamání a doufám, že to ani nikdo tak nenapíše. Nebo že jsem nesplnil očekávání. To by mě fakt mrzelo, protože tomu dávám maximum a dneska víc udělat nešlo.
Jak tedy hodnotíte páté místo z olympiády?
Dal jsem do toho všechno, co jsem měl. Skončilo to tak, jak to mělo skončit. Makal jsem na sto procent, chtěl jsem do toho dát sto deset. Kdybych ve finiši trochu víc Moldavce sjížděl, tak by mi to dalo do finiše větší sílu, abych ze sebe vymáčkl těch deset procent navíc. Takhle to bylo jenom na sto. Ale ten nahoře to takhle chtěl, já do toho dal maximum, je z toho páté místo.
Kdy jste zjistil, že z toho medaile nebude?
Ani ve finiši jsem nevěděl, kolikátý jsem, jen jsem si myslel, že tam přede mnou budou asi dva další, to se potvrdilo. Nemyslel jsem ale na to, kolikátý jedu. Snažil jsem se soustředit na sebe a předvést co nejlepší jízdu, to se stalo, ale někdo byl rychlejší, konkrétně čtyři kluci.
Kolik sil vás stálo semifinále, ve kterém jste se na postupovou příčku dostal až v posledních 250 metrech?
Když jsem dojel, byl jsem trochu hotovej, ale věděl jsem, že kousek ve mně pořád zbývá. Před finále jsem se cítil hrozně dobře a věřil jsem, že to tak i dopadne. Chtěl jsem to prodat v závodě, což se povedlo, ale ti kluci byli rychlejší.
Měnil jste oproti semifinále nějak taktiku?
Teď jsem chtěl začít trochu rychleji, abych s nimi byl víc v kontaktu. To se mi trochu povedlo, zvedl jsem to, ale v semifinále jsem dal finiš mnohem lépe než ve finále. Tam jsem soupeře dojížděl, takže mi to dalo pocit sto deseti procent, měl jsem hroznou sílu, tady to nepřišlo. Moldavce jsem tolik nestahoval a nedostal jsem extra extázi do finiše.
Šlo něco udělat lépe?
Měl jsem na to dát mohutnější finiš. Chyběl tam ten moment, kdy bych vybouchl jako v semifinále. Jak jsem neměl koho sjíždět, tak jsem tenhle pocit nedostal, nepřišel finiš, který bych si představoval ve finále olympijského závodu.
Fuksa na olympijskou medaili nedosáhl, ve finále v Tokiu skončil pátý |
Plyne z toho nějaké poučení pro Paříž 2024?
Poučení… Já na tréninku kanoistice dávám úplně všechno. Myslím, že víc už pro to dělat nemůžu. Doufám, že se do Paříže za tři roky vůbec podívám, teď to ale neřeším. Chci to tady klasicky uzavřít a soustředit se na přítomný čas. I když vyhraju nebo i když nezískám medaili, dlouho se nad tím nepozastavuju a chci jít dál. Chci se zlepšovat, baví mě trénovat, chci jít furt dál a dál, dokud si tu olympijskou medaili nepověsím na krk.
Jak na Japonsko budete vzpomínat?
Japonsko je skvělý, Tokio je skvělý. Lidi jsou tady úplně božský. Ta mentalita mi vyhovuje, takže budu vzpomínat krásně. Ještě by se mi na to vzpomínalo líp s medailí na krku.
