Šest kilometrových závodů v pěti dnech.
Z toho dvakrát v pondělí, dvakrát v úterý a nyní dvakrát v pátek. Přesně takovou porci má za sebou 22letý Petr Fuksa, mladší bratr staršího a slavnějšího Martina.
Spolu tvořili pár na deblkanoi, se kterou postoupili do semifinále a v následném finále B dojeli druzí. Na hrách tak obsadili desátou příčku.
Kanoisté Petr a Martin Fuksové v cíli B-finále na 1000 metrů v němž skončili druzí a celkově desátí.
Díky tomu pak Česko mělo i dvě lodě na singlové disciplíně.
A zatímco starší Martin bez problémů z rozjížděk z prvního místa postoupil rovnou do sobotního semifinále, Petrovi to nevyšlo.
V rozjížďkách dojel na prvním nepostupovém třetím místě a z oprav měl ze čtvrtého místa do semifinále daleko.
Pro mladičkého závodníka to byla první velká zkušenost se seniorskými závody. Doteď se věnoval hlavně kategorii do 23 let.
Jaká byla?
„Zkušenost docela dobrá. Já si užil už jen to, že jsem mohl s takovými borci v rozjížďce a ve čtvrtfinále jet. I v tom čtvrtfinále jsem jim docela stačil, jen mi nevydržely síly,“ líčil.
Přesně tak to bylo.
Fuksa úvodních 250 metrů prolétl, byl jasně ve vedení. Ještě v polovině kilometrové trati byl na druhém postupovém místě. Jenže pasáž mezi 500 a 750 metry mu vůbec nevyšla.
Tam mu došly síly.
„Chtěl jsem si to čtvrtfinále hlavně vyzkoušet a užít si to, že budu chvíli vepředu a ne hned od začátku vzadu. Postupovali dva, tak jsem věděl, že do semifinále asi nepostoupím, proto jsem to napálil. Bohužel, nevydržely mi síly, navíc foukal hrozně silný vítr zprava, což pro leváky není vůbec dobrý. Ale dal jsem do toho všechno a jsem spokojený,“ usmíval se.
Jak by nebyl, vždyť při své první olympijské účasti se neztratil, i když sám viděl, jak velký rozdíl je mezi dospělou kategorií a tou do 23 let.
„Neskutečný. Tihle borci jsou fakt všichni neskutečně dobří. Ještě tady jedou dva lidi za stát a každý má dva dobré kanoisty, takže rozdíl je to velký. Na Evropě navíc chybějí Číňani, Kubánci, Brazilci, což jsou fakt dobré lodě. Je to velký rozdíl,“ líčil upřímně.
Ulevilo se mu hlavně, že předevčírem po téměř tříměsíční plavbě dorazily lodě, na které s bratrem Martinem čekali.
Kdyby totiž do Tokia nedoputovaly, pro Petra by to byl o to větší problém.
Místní tréninková loď totiž měla s profesionálními parametry máloco společného.
„Stála fakt za prd. Byl jsem úplně nas..ný, že bych na ní měl jet závod, protože mi do ní teklo. Je to úplně něco jiného, než co mám doma, proto jsem rád, že lodě přišly. I když bych samozřejmě byl radši, kdyby na akci, na kterou trénuju pět let, lodě přišly tak, jak měly, a ne o tři měsíce později. Ale víc to kritizovat nebudu,“ říká.
Celkově si ale své první olympijské hry užil.
„Budu na ně vzpomínat. Užil jsem si je, budu mít co vyprávět, mám plno zážitků a doufám, že třeba za tři roky budu ještě rychlejší, abych klukům mohl dělat pořádnou konkurenci,“ plánuje už účast v Paříži 2024.
Sám teď nejlépe viděl, že svou výkonnost má ještě kam posouvat.
KLAN FUKSOVÝCH OD VODY. Zleva sourozenci Petr a Martin, děda Josef a táta Petr.
„Ti kluci tady jsou hrozně vyspělá hovada. Fakt rychlá, velká. Já do toho snad ještě dozraju, víc natrénuju a za tři roky už budu velký konkurent,“ doufá.
Teď se každopádně změní ze závodníka ve fanouška.
V sobotu bude u olympijské regaty fandit svému staršímu bráchovi -nejprve v semifinále a pak snad i v bojích o medaile.
„Teď ho nechám, nebudu si ho moc všímat, protože on je uzavřenější. Po závodě to z něj spadne, tam už ho rozptýlím, ale teď ho nechám, ať si dělá to svoje,“ říká Petr Fuksa.
I on doufá v medaili staršího bratra.
