RECENZE: Hudba místo pózy. Liam Gallagher je na prozatímním vrcholu

Comebacky létají zleva zprava, ale v případě bratrů Liama a Noela Gallagherových je, troufám si říct, stoprocentně jisté, že k návratu Oasis nikdy nedojde. Oba dva působí sólově a nezdá se, že by se na tom mělo cokoliv měnit.

Proč také, když se jim nevede vůbec zle. Doby, kdy byl britpop králem, jsou sice už dávno pryč, ale Liam na to nic nedbá a na albu C’mon You Know předkládá, co má nejraději a co mu také jde nejlépe. Ladně a mrštně melodické kytarové skladby, jež nezapřou inspiraci nezapomenutelnými The Stone Roses a samozřejmě věčnými The Beatles.

Liam Gallagher sebevědomé a přezíravé pódiové vystupování „obšlehl“ od Iana Browna z prvně jmenovaných, pěvecké manýry, zejména pak ležérně protahované samohlásky, pilně studoval u Johna Lennona, ale ke škodě věci to není. Zvlášť když se mladší z Gallagherů ke svým vzorům hlásí celkem otevřeně a nepředstírá, že objevil kolo. Jeho vlastní přesvědčení, že skládá nejlepší hudbu pod sluncem a je největší rockstar, která se kdy dotkla mikrofonu, je věc druhá.

RECENZE: Noel Gallagher zve na taneční parket a vzpomíná na Oasis

Humbuk, který Oasis svého času provázel, byl až otravný, zvlášť když pod hlavičkou kapely vycházela alba čím dál matnější. Zbaveni okovů přílišného očekávání zavedené značky bratři ožili a svobodně se nadechli. Co se Liama týče, vysloveně mu svědčí spolupráce s americkým písničkářem a producentem Andrewem Wyattem. Společně připravili už předchozí desku Why Me? Why Not, Wyatt se částečně podílel i na Gallagherově sólovém debutu As You Were, a v případě C’mon You Know do sebe vše zapadlo takřka ideálně.

Album má hutný, barevný zvuk. Sice je pevně usazené v devadesátkách, kdy se kytarovému popu dařilo nejvíc, ale zároveň zní současně a nespoléhá se jen na nostalgii. Úvodní More Power vyrůstá z gospelového nápěvu a zaujme osobně laděným textem. Následná Diamond In The Dark přináší esenciální ukázku britsky střiženého popového sáčka – podobných melodických linek se na tamních ulicích musejí válet tuny. Jak jinak si vysvětlit, kde je ostrovní kapely pořád berou?

Zrovna tahle písnička upomene další Liamův inspirační zdroj, skladatele a kytaristu Johnnyho Marra, druhdy člena legendárních The Smiths. Nejde o laciný plagiát. Jsme jedné krve, ty i já, jako kdyby Liam Gallagher vzkazoval. S Marrem ho ostatně pojí přátelství, Johnny se v roce 2001 připojil na pódiu k Oasis a zahrál si s nimi jejich hit Champagne Supernova a beatlesovskou I Am The Walrus.

C’mon You Know

75 %

autor: Liam Gallagher

Skvělá je rovněž valivá titulní skladba, postavená na gradovaném staccatovém rytmu, opět s využitím gospelových sborů. Ve stadionové Everything’s Electric přiložil skladatelsky ruku k dílu všudybyl Dave Grohl a takto by se dalo pokračovat až do konce alba.

Každá z dvanácti skladeb je něčím pozoruhodná, dotažená, propracovaná. Dobrá zpráva je, že Liam ubral na obehrané arogantní póze a soustředil se výlučně na hudbu jako takovou. Jde mu to k duhu, C’mon You Know je jeho dosud nejlepší počin.