Bude mít novinka vůbec děj?
Naše hra vypráví o sexuální výchově u nás v proměnách času, ale také o lidech, které formovala a někdy i deformovala. Takže dějová linka se tady najde, i když není nejdůležitější, protože odborné texty tu hrají klíčovou roli.
Pásma plná asociací jsou pro současné Zábradlí typická. Přispívali i zde herci vlastními zkušenostmi?
Nevím, nakolik Děvčátka zapadnou do stávajícího stylu divadla. Nesnažili jsme se mu nijak záměrně přiblížit, ani se mu vymknout. Sám jsem na to zvědavý, i když je pravda, že tematicky a formálně tam styčné body jsou. Původně jsme zamýšleli využít i autentické zážitky členů souboru z období jejich pohlavního zrání, ale proces zkoušení tyhle snahy poměrně rychle neutralizoval. Nepůsobilo to organicky, bylo to spíše násilné.
Povedlo se vám studiem dobových instruktáží vysledovat nějaký trend?
Je logické, že všechny podobné doktríny prošly dost výrazným vývojem. Jak jsem se dozvěděl, po válce existovala teze, která lidem radila neomezovat se v jídle a být zdrženlivými v pohlavním životě. S nadsázkou se dá říct, že současný trend je téměř opačný. V sexu nás toho moc nelimituje, zato důraz na střídmé a racionální stravování je všudypřítomný.
Může být inscenace pro dospívající poučná?
Snad spíše zábavná. Dnešní mládež by se asi divila, jakým jazykem se kdysi k dospívajícím mluvilo, jak byli často doslova strašeni a k odpovědnosti nuceni poměrně násilným způsobem. Na druhou stranu je nutné říct, že zmíněné metody se měnily a často do nich autorsky vstupovali i rozumní a poučení lidé. Samozřejmě je podstatný rozdíl mezi doktrínami například 50. a 80. let, zároveň však zůstává nezpochybnitelným faktem, že až do revoluce v téhle oblasti existovala celá řada tabu.
Takže hra vypráví hlavně o sexu?
Vypráví o sexuální výchově, takže sex je v ní skutečně tematicky dominantní. Ale budeme rádi, když divákovi řekne něco i o zmíněných dobách a obecném lidském údělu, jehož je pohlavní život často brzdou i katalyzátorem zároveň.
Prozradíte jaká bude scéna a kostýmy?
Autorem scény je zdejší kmenový scénograf Marek Cpin a můžu o ní prozradit, že je ještě klaustrofobnější než obvykle, a že jí dominuje růžová barva. Kostýmy dělá výtvarnice Andrea Králová, se kterou jsem zatím dělal naprostou většinu svých filmů. Řekl bych, že se v tomhle případě snaží nedoslovným způsobem charakterizovat doby zmíněné v ději a zároveň to celé stylizovat a ironizovat.
Je to vaše první divadelní režie? A jak se vám na Zábradlí s herci pracuje?
V 90. letech jsem se autorsky a režijně účastnil několika projektů v divadle Archa. Pak jsem usoudil, že divadlo není má cesta a začal jsem se soustředit v podstatě jen na film. Občasné nabídky jsem odmítal, ale v tomhle případě jsem udělal výjimku, protože tu do sebe zapadlo víc pro mě zajímavých faktorů.
Jedním z nich je i složení hereckého souboru. S některými herci jsem už pracoval, s jinými jsem pracovat chtěl a u filmu se mi to zatím nepodařilo. Proto jsem rád za tuhle příležitost. I když jsme pořád ještě v procesu, už teď má pro mě divadelní zkušenost jasnou cenu.
