Začíná se pěkně zostra: zatímco za noci se zkrvavený mladík marně dobývá do vesnického kostela, ráno tu na oltáři najdou mrtvolu místního farmáře. A to děsivě zohavenou: vyjde najevo, že byl rozpůlen ruční pilou zaživa. Navíc zmizel i jeho syn, kterého kamera posléze objeví v podzemním vězení.
Pochmurné náladě nahrává jak sychravost podzimu a předjaří, kdy se Labyrint III natáčel, tak pojetí drsně podivínských postav venkova.
Patří k nim místní hrobník, obecní policista, což je další vyšetřovatelská role Davida Švehlíka, či Veronika Freimanová, jejíž věřící hrdinka si podřeže žíly na povel manžela.
S náboženskou mystikou se zatím šetří, ovšem podle anotace sdělující, že se motiv zločinu týká Ježíšových apoštolů, bude zjevně posilovat. Zato hned od počátku nechybějí tradiční, byť už trochu operetní rekvizity žánru jako kápě, masky, šifry, se kterými umí kameraman Martin Šec skvěle zacházet.
Stejně jako je na svém místě řemeslná souhra Strachova týmu, trvají rovněž stíny minulých řad, počínaje rozdílnou mírou herecké jistoty u menších postav a konče tabulkami s místopisnými názvy, aby se náležitě prodalo, ve kterém hrdém regionu se nachází příslušná nemocnice či psychiatrie.
Vyloženě zbytečnou „sebepropagaci“ pak představuje kratičký výjev se štábem ČT, který se na místě činu pokouší vytáhnout ze šéfa kriminalistů podrobnosti. Jednak je to vyšeptalé klišé, jednak právě a pouze veřejnoprávní stanice se honbám za krvavými senzacemi zpravidla vyhýbá.
