„To, co děláme s Vesnou, nevnímám jako folklor, nejsou to lidovky. Pro mě jsou to písně, které s těmi archetypy pracují,“ vysvětluje Fuxová. Nyní společně s kolegyněmi pracuje na prvním albu Pátá bohyně, které vyjde v říjnu.
Základy kapely a doprovod Českého národního symfonického orchestru ve čtyřech písních už vznikly, nyní se Vesna ponořila do vokálů. A že si na nich dává záležet. „Můžeš to ‚Bečvo‘ zpívat tak, aby to nebylo takové bečení?“ posílá pokyny z režie do studia Fuxová coby autorka celého projektu i jednotlivých písní.
Inkriminovanou pasáž potom zkouší natočit snad dvacetkrát. Zároveň se celý tým na místě rozhoduje tu jeden vokál přidat, tam zase nechat jen hlavní zpěv. Taková péče se moc nevidí. Mávnutí rukou ve stylu „však je to dobré, při míchání se s tím něco udělá“ od Vesny opravdu nečekejte.
Zároveň při reálné práci ve studiu padá onen závoj éteričnosti a zbožštění. I když by mohl i víc. „Jak tu máme návštěvu, tak se hlídáme, ale jinak tu docela lítají nadávky,“ směje se Fuxová.
Kapela jako taková je čistě ženská, na koncertech ji však doprovází například kontrabasista. „Vždycky z legrace říkám, že ho potřebujeme jako řidiče, ale samozřejmě to tak není. Nic proti mužům nemáme. Naopak!“ odpovídá Fuxová na to, zda je Vesna uskupením feministickým.
„Hlavně jsem chtěla být sama sebou, rozepnout křídla a nabídnout lidem to, čemu věřím. To se každému v pop music nepodaří, protože většina producentů vás bude někam směřovat. Byť v dobré víře, že to je tak správně,“ dodává.
Vesna funguje rok, takže zatím fanoušky teprve sbírá. „Chodí lidé, kteří mají rádi muziku s nějakým nápadem. Asi jsme sympatické ženám, když na sociálních sítích řešíme kostýmy a podobné věci. Ale naše vystoupení se samozřejmě líbí i mužům. Ale definovat naše publikum zatím nedovedu,“ říká Fuxová.
„Od počáteční divadelnosti a mytologičnosti teď upouštíme a chceme, aby lidé vnímali hlavně hudbu. Ale stále platí, že chceme, aby se každá žena cítila jako bohyně. Nebo prostě dobře.“
