Až 238 km tratí a 515 hektarů plochy, kde se dá lyžovat. Je třeba zdůraznit, že Ischgl či Silvretta Arena, jak se celá oblast jmenuje, je zároveň jednou z mála mezinárodních lyžařských megazón, které propojují více zemí. Zde Rakousko a Švýcarsko.
Ischgl i co do kilometrů tratí patří mezi největší propojené oblasti. V Rakousku je s ním přibližně nastejno jen Ski Welt Wilder Kaiser / Brixental, ale ten má nejvyšší místa o 1 000 výškových metrů níž. Ve Švýcarsku jsou větší prakticky jen Čtyři údolí a Portes de Soleil (Švýcarsko-Francie), ve Francii Tři údolí, Espace Killy a Les Arcs / La Plagne. Na hranici Itálie a Francie Via Lattea (Sestriere).
Pětačtyřicet lanovek a vleků, samozřejmě nejmodernějších s hodinovou kapacitou 93 000 lyžařů. Jen pro zajímavost, to je téměř o čvrtinu víc, než má famózní kanadské středisko Whistler-Blackcombe. Zároveň 1 100 sněžných děl. A každou noc pracuje na tratích naplno 36 sněžných rolb.
Nejdelší sjezdovka Ischglu „Jedenáctka“ je dlouhá 11 km a má převýšení téměř 1 500 metrů. Nejprudší je černá 14a, která má místy sklon až 70 procent.
Jedno z „nejvyšších“ center Alp
Ale není to jen závratný počet kilometrů pestrých tratí a supermoderní lanovky, které dělají Ischgl Ischglem. Středisku hodně pomohlo skvělé umístění v krajině, ale i tvrdá práce a výborné dlouhodobé plánování. Vysoká poloha, většinou skvělé sněhové podmínky, členité a dlouhé tratě, až neuvěřitelné výhledy, výborný servis, dobré jídlo v horských chatách, bohatý doprovodný a také noční program.
A teď pozor, toto je údaj, který se v průvodcích neudává, ale o mnohém vypovídá. Hned 20 lanovek v Ischglu končí v nadmořské výšce nad 2 600 metrů, sedm pak nad 2 800 metrů. To nemají nikde jinde v Rakousku a najdete to málokde v Evropě. Pověstný St. Anton v Arlbergu má jedinou lanovku, která míří do výšky kolem 2 800 m.
Co to znamená? Velké převýšení sjezdových tratí, protože samotný Ischgl, kde končí sjezdovky, leží v nadmořské výšce 1 400 metrů. Za druhé, výborné sněhové podmínky, protože celá Silvretta Arena leží nadprůměrně vysoko. Za třetí, úchvatná panoramata.
Kolem Silvretta Areny jsou samé třítisícovky – Fluchthorn (3 398 m), Breite Krone (3 079 m), Piz Tasna (3 179 m), Piz Rots (3 097 m), Piz Tschütta (3 254 m), Stammerspitze (3 254 m), Muttler v Samnaungruppe (3 294 m).
Mohutné investice
A chcete další zajímavé číslo? Za posledních 10 let tu investovali do infrastruktury 225 milionů eur. Poslední obří investicí je dokončovaná páteřní superlanovka z Ischglu na Pardatschgrat s gondolami pro téměř 30 lidí.
Loňskou zimu to bylo zase nejmodernější jumbo na Piz Val Gronda (dvě kabiny pro 100 až 150 lidí) v nejzazším cípu Silvretta Areny, které otevírá jak nové úžasné výhledy na vrcholy švýcarsko-rakouské hranice, tak i novou freeridovou zónu.
Kromě sjezdu po červené z vrcholu Piz Val Gronda do Gampenalp (900 výškových metrů) nabízí toto nové zařízení i možnosti ski tour a jízdu divokými volnými terény. Zastavte se určitě na občerstvení v Gampen Bistru na spodní stanici lanovky, které je méně frekventované než většina dalších míst v Silvrettě a odkud se nabízejí krásné výhledy na majestátní masiv Fluchthorn a další třítisícovky. Odpočiňte si i na slunečné terase.
Sjezd „Duty Free Run“ a bezcelní Samnaun
K nejúžasnějším spektakulárním zážitkům Ischglu ovšem patří dlouhý červený sjezd „Duty Free Run“ z nedalekého vrcholu Palinkopf (2 864 m) do švýcarského Samnaun (1 840 m), na začátku lze zvolit i černou variantu. Klikatí se nejprve krásnými vysoko položenými pláněmi a pak padá pod mohutný skalní útes Piz Ot. Běžně jsou tu k vidění kamzíci, jak šplhají po zasněžených skaliskách. Teprve závěrečná část je trochu placatá a nudná, ale za odměnu vás zavede do jediné bezcelní zóny v zemi helvétského kříže. Nemusíte nutně nakupovat hodinky či parfémy, zastavte se aspoň na kávu. Samnaun má totiž úplně jinou atmosféru než Ischgl.
Relativně vysoko položené místo je menší, klidnější a rodinnější. Další sjezdy tam vedou druhou stranou z vrcholu Greitspitze (2 872 m) nebo Viderjoch (2 732 m) přes Alp Trida. I cesta zpět ze Samnaun do Ischglu je sama o sobě zážitkem. Lyžaře vyváží nahoru proti rozeklané skalní hradbě obří lanovky – jumba, z nichž jedno je dokonce dvoupatrové.
Slušným lyžařským zážitkem je také 11 kilometrů dlouhý sjezd z Greitspitze přes plató Idalp do centra Ischglu. Pro cestu dolů se dá ale volit celá kombinace černých, červených i modrých tratí. A konečně z Greitespitze vede i již zmíněná obávaná superprudká „Čtrnáctka“.
Další krásnou scénickou tratí v Silvrettě je méně frekventovaná sjezdovka číslo „Sedm“, která vede z Velillscharte (2 556 m) údolím Velilltal až do Ischglu. Patří k nejhezčím v celé oblasti.
Zádrhely – návaly a fronty na skipasy
Prakticky jediné negativní, na co je třeba se v Ischglu připravit, mohou být návaly při dopoledním startu na tratě. V Ischglu ani zdaleka nelyžují jen ti, kteří jsou tam ubytovaní. Bývá zvykem se i z cenových důvodů ubytovat v okolí a dojíždět autem či skibusy.
I obří bezplatná venkovní parkoviště však mohou být ve špičce sezony ucpaná a plná. Nejlepší je proto zamířit rovnou do některých z podzemních placených parkovišť v blízkosti hlavních lanovek. Bývá tam prakticky vždy místo, k lanovkám je to 100 – 200 metrů a platí se na den pět eur.
Druhým souvisejícím zádrhelem může být koupě skipasu. Zejména v sobotu a v neděli v době prázdnin bývá čekací doba na pokladnu klidně 45 minut, proto se vyplatí koupit skipasy jindy. Například den předem do 17 hodin nebo si přivstat a být u pokladen už ráno krátce po 8. hodině.
Naštěstí je areál tak rozlehlý, že obří fronty u pokladen i nástupu na páteřní lanovky brzy mizí a davy lyžařů se rozprostřou po nekonečných sjezdovkách.
Freeride pro všechny kategorie
Jak už bylo zmíněno, Ischgl patří k proslulým freeridovým zónám, které jsou navíc považované za relativně bezpečné. Díky vysoké nadmořské výšce a časté severní orientaci tu bývá hodně sněhu a zároveň kvalitního. Dále velké množství pestrých svahů, jež mají tu výhodu, že si v nich najde cestu takřka každý – expert, pokročilý i začátečník. Zároveň minimum extrémně nebezpečných převislých skal. Terény se dají dobře číst z lanovek i protilehlých svahů. Při dobrých sněhových podmínkách není nutné ani nikam příliš šlapat nad horní stanice lanovek.
Pro začátek se určitě vyplatí jezdit nejprve v blízkosti tratí, ptát se na situaci vlekařů na horních stanicích vleků a hlídat lavinové nebezpečí. Úplně nejlepší je začít ve skupině s průvodcem. Samozřejmě vždy mít s sebou základní protilavinovou výbavu a pokud možno i batoh s airbagem.
Freeridové terény jsou nepřeberné a takřka nekonečné. Například celkem pohodlná horní pasáž sjezdu z Vellilscharte nebo pěkně ostré sjezdy pro zkušené z druhé strany k červené „Sedmičce“ z Pardatschgrat.
Další možnosti jsou z opačné straně Pardatschgrat nebo trasa kolem černé sjezdovky z Greitspitze do údolí Höllenkar.
Jedny z nejkrásnějších jsou pak asi sjezdy volným terénem v prostoru mezi vrcholy Palinkopf a již zmíněného Piz Val Gronda v nejjižnější části Silvretta Areny.
Noční život a show v baru Schatzi
Pro mnohé návštěvníky Ischglu je však lyžování jen první částí velké zábavy. Ta druhá přichází navečer a v noci. Ischgl, to je ráj dobrých restaurací a ještě lepšího jídla, ale ještě více hlučných aprés ski, diskoték a nočních barů. Tady to duní do ranních hodin.
Do Ischglu se prostě jezdí lyžovat, ale zároveň i pařit. Ženy předem upozorňujeme, že mnohé bary našlapané zejména mužskými návštěvníky jsou trochu vzdáleny večerní romantice. Za návštěvu určitě stojí proslulý bar Schatzi. Stojí rovnou u konce sjezdovek „1a“ v Ischglu, druhý přístup k němu vede z městečka tunelem. Hlavní zábavou je zde kromě pití piva a všech možných drinků show, při níž tančí na podiu spoře oděné dívky. Show je sice zdarma, drinky zato stojí nejméně dvojnásobek než v jiných barech.
Samozřejmostí je i nabitý kalendář akci. Ischgl se nezaměřuje na špičkové sportovní soutěže Světového poháru v lyžování, ale mnohem více na zábavu a velkou podívanou. Proto už na začátku sezony 2014/15 tu chystají velký koncert Jamese Blunta, Big Air freestyle festival nebo velkou soutěž ve „sněhosochání“.
Může se hoditKolik stojí lyžování
Silvretta Arena má dva velké snowparky – jeden na rakouské straně v oblasti mezi Velill a Idalp, jeden z nejdelších snow parků v Alpách a druhý na švýcarské straně u Alp Trida Eck. Výborné jsou zde i možnosti běžkování a pěších horských túr. Od Ischglu přes Mathon, Tschaffein, Galtür a Silvretta Stauseee nebo Kopsseenajde zájemce nejméně sedm běžkařských okruhů, které mohou být i propojené a jsou celkem dlouhé asi 38 km. V Galtüru mají dokonce osvětlený noční úsek dlouhý 2,5 km. Pěší túry i na upraveném sněhu se dají podnikat jak z Ischglu dál vzhůru Paznaunským údolím, tak nahoru na Idalp do výšky 2 320 metrů. |