Australské straky hnízdí, jděte z cesty

Nad Canberrou je jarní nebe bez mráčku, ale mnoho obyvatel australské metropole chodí s otevřenými deštníky nebo v kloboucích, dětem na hlavách trůní překlopené kalíšky na zmrzlinu. A přece nikdo déšť nečeká a není to ani radikální ochrana před ultrafialovými paprsky. Vzduch však víří údery tisíců křídel, je slyšet cvakání zobanů ostrých jako břitva. Ano, je čas náletů australských strak, před nimiž je třeba schovat hlavu pod cokoli.

Straky už začaly ve východní Austrálii stavět hnízda a každého muže, ženu i dítě nyní čeká každodenní ulička vířícími křídly a prudkými nálety ptáků žárlivě střežících svá čerstvá "bydliště" na okrajích lidských měst.
    "Přiletělo to z ničeho nic, hrozně velká černá věc, dvakrát mne to klovlo a nálety pokračovaly. Naštěstí jsem měla brýle, jinak bych snad přišla o oči," tvrdí mladá matka, kterou si straky vybraly, když před sebou tlačila kočárek s dítětem. Na hlavě má dosud škrábance a jizvu od drápů.
    Černobílé australské straky nejsou příbuzné s evropskými kolegyněmi známými slabostí ke všemu, co se třpytí, jímž si "zařizují" svá hnízda. Podobají se spíš vránám a postrachem padajícím z nebe jsou po osm jarních týdnů, kdy hnízdí a vyvádějí mladé.
    Útočí většinou na lidi, ale nejsou vzácné případy, kdy se v "tlupách" vrhají na jiné ptáky a uklovou je k smrti. Obětí může být i straka-kolegyně, která se přiblíží k cizímu hnízdišti moc blízko.
    "Loni bylo od srpna do listopadu ohlášeno 254 útoků strak na lidi a letos už máme nová hlášení," říká Aaron Kennedy ze služeb na ochranu přírodních parků na území hlavního města. Celostátní bilance není k dispozici, ale ví se, že straka je jedním z nejčetněji se vyskytujícím ptákem v Austrálii a že hnízdí na celém území. Ušetřeni nebyli ani účastníci nedávných olympijských her, protože straky se pustily do závodníků projíždějících ulicemi Sydney na horských kolech.
    Pracovníci parků stračí nálety nepodceňují a na místech pravidelných "bitev" najdete sloupky s cedulkami: "Pozor na nalétávající straky". U vchodů do rezervací dostávají návštěvníci informační materiál a rady nikdo nepodceňuje. "Nejlepší ochrana je otevřený deštník," říká jedna z pouček, v níž se dovíte, že straky nalétávají vždy na nejvyšší bod
vytyčeného cíle. Pomůže prý i hůl s vlaječkou nesená nad hlavou. Cyklistická helma nebo tvrdý klobouk vás aspoň ochrání před ostrými zobáky a drápy. Existuje i sofistikovanější přístup: "Nechají vás na pokoji, když si na klobouk přišijete obrázky očí. Neútočí, když se domnívají, že se díváte," říká Kennedy.
    Nechová ke strakám žádnou zášť, jak by si na první pohled zasloužily. Chodí po školách a vypráví dětem, že straky nádherně zpívají a že jsou užitečné, protože se živí hmyzem. Neskrývá, že mezi stračí zvyky bohužel patří také útoky na lidi. Učí dělat klobouky z lepenky a kornoutů na zmrzlinu, jež děti "v sezóně" s oblibou nosí, kudy chodí.
    Kennedy viděl hodně mrtvých strak, protože hodně lidí si myslí, že klovající bestie nemají právo na život, a tak se mstí. "To není dobrý nápad. Straky mají kromě jiného výbornou paměť, dokážou si cíle vybrat a útočí pak stále jen na ně," říká ochránce. Ví, o čem mluví, protože z některých oblastí přicházejí hlášení o útocích výhradně na cyklisty nebo jenom na kočárky. Kennedy zná i místo, kde si straky vybíraly pouze rusovlasé lidi.
"Tam jim prostě musel někdo s rudými vlasy kdysi ublížit," soudí. Straky prý v devíti případech z deseti na oběť pouze nalétávají, aby ji zastrašily. Ostatní jsou buď poklováni nebo zasaženi křídly. Kromě škrábanců a jizev na hlavě pak zůstává také srdce bušící v hrudi jako zvon. "V takovém případě neváhejte a zavolejte strážci parku. Stane-li se to podruhé na tomtéž místě, dáme tam cedulku," říká pro útěchu Kennedy.

Australská straka