Poté, co s Litvínovem vyhrál titul, působil v Dynamu Moskva a v Třinci; s ním dosáhl na finále. Teď je Jakub Petružálek zpět a v pátek už coby DJ pouštěl hudbu v litvínovském Attiku.
Proč jste Vervě kývl?
Já ze začátku vůbec nezvažoval Litvínov. Dostal jsem nabídku v Třinci na prodloužení, byl jsem tam spokojený. Koukal jsem, jak se vyvine situace v Litvínově, to nebudu lhát. Po tom, co celý klub přebral Jirka Šlégr, jsem začal přemýšlet o návratu domů. Líbí se mi, že co Jirka řekne, to platí. A taky, že se mnou probíral koncept klubu a posily.
Jakub Petružálek v dresu Třince.
Co tedy rozhodlo?
Měl jsem strašně moc otazníků. Ale převládlo Jirkovo jednání, takové jsem nikde nepoznal. To byla ta největší věc. Z plánů, co mi Jirka řekl, se toho začíná víc a víc plnit.
Jdou podle vás věci v Litvínově už správným směrem?
Jsem strašně šťastný, že se začínají vracet a spolupracovat hráči z Nagana, ať Jirka nebo Pepa Beránek jako nový manažer. Jako malí jsme kousek od stadionu koukali, když hráli olympiádu v Naganu. Kdo jiný by měl tady hokej vést? Mám k nim velký respekt. Těším se na spolupráci, do toho je tu nový trenér. V Litvínově podle mě nedělalo dobrotu, když tým vedl litvínovský trenér, odchovanec. Nebudu se tím tajit, říkám věci, jak jsou. Teď se těším na spolupráci s panem Razýmem. Vidím v tom jen pozitiva, je to pro mě strašně velká výzva.
Poslední dny v Litvínově |
A proč jste podepsal na tři roky s dvouletou opcí?
Ta myšlenka přišla z Jirkovy strany. Už jsem nechtěl měnit kluby, 14 let jsem hrál venku a s přibývajícím věkem není stěhování příjemné. A řekl jsem si, že když už se budu stěhovat, tak jen domů. Jirka navrhnul, že podepíšeme kontrakt na delší dobu. U dělali jsme oba kompromisy a shodli na něčem rozumném.
Jaká bude vaše role?
Tři roky nazpátek jsem měl obavy, že přijdu do fungujícího týmu a někomu seberu místo. Teď mám asi větší chuť, doufám, že budu stavební kámen. Samozřejmě nečekáme, že tady budeme hrát každou sezonu první či druhé místo, ale chtěli bychom být v klidu do šestky a v play off se porvat. Chceme, aby se to vrátilo do těchto kolejí.
Koho k sobě do útoku? Mikúše?
O tom spekulovat nechci, říkal jsem vždycky, že to je na hlavním trenérovi. V Třinci se to míchalo, v Rusku taky. Kam mě trenér dá, tam budu hrát. Podřídím se týmu.
Jak dlouho jste váhal nad nabídkou Litvínova?
Jirka mi prvním telefonátem nasadil brouka do hlavy. Odletěl jsem na dovolenou do Emirátů, volali jsme si každý den. To byla hlavní věc, viděl jsem strašnou změnu v přístupu jednání, to pro mě bylo nejvíc. Myslel jsem na to celý den, kromě té části, kdy jsem spal. Ale usínalo se mi těžko a strašně moc věcí se mi honilo hlavou.
Proč to s litvínovskými trenéry nedělalo moc dobrotu?
Je to čistě můj názor, byly tady nějaké kamarádské vazby. Strašně rád vzpomínám, byť z minulosti nežiju, na mistrovské trenéry Rulíka a Hořavu. Fungovalo to na jedničku. Teď je před námi nová výzva. Jsem přesvědčený, že to bude fungovat. Začíná nová éra litvínovského hokeje.
Jak se těšíte na fanoušky Vervy?
To je jedna z obrovských věcí, Litvínov má jedny z nejvěrnějších fanoušků. Málokterému z těch hlavních klubů, kdyby hrál baráž, by lidi zůstali tak věrní. Vybavuji si zápas s Jihlavou, koukal jsem na něj přes telefon na hotelu, když jsme s Třincem hráli v Brně finále. Posledních sedm minut stálo za to a troufám si říct, že to možná předčilo atmosféru play off před třemi lety. To jen dokazuje, jak moc tu lidé hokejem žijí. Při mém prvním návratu mě úžasně přivítali, to byl nejsilnější moment kariéry.
