„Vím, že ať případ dopadne jakkoli, lidi na mě budou hledět tak, že jsem si zavřel vrátka do NHL. A že jsem násilník,“ řekl 22letý gólman Vítkovic v obsáhlejším rozhovoru, v němž se vyjadřuje k nepříjemné události.
Ta vrátka do NHL jste si tedy nezavřel?
Los Angeles se mnou počítalo na příští sezonu, měl jsem s vedením mítinky. Neodsoudili mě dopředu, o tom se v novinách nepsalo. Naopak se celá věc rozdmýchávala a nafukovala. I proto jsem se rozhodl vrátit domů, necítím se připravený se tam vrátit.
Jak tedy všechno bylo?
Já bych hrozně rád řekl, co se vlastně stalo nebo nestalo, ale od svého právníka mám od první chvíle zákaz o tom mluvit. On to vlastně není zákaz, ale doporučení. Nemohl jsem o tom mluvit ani s Kings. Trošku mě to užírá, protože bych byl rád, aby se lidé dozvěděli pravdu.
Kdy proces vyústí?
Po sezoně. Dohodli jsme se, že dochytám sezonu doma a o letní pauze to tam přijedu vyřešit. Do té doby se chci soustředit na hokej. Kdybych to měl řešit teď, tak by hokejová stránka šla dozadu a celá sezona by byla zabitá. To si nemůžu dovolit.
„Amerika má svou velkou pozitivní stránku a to jak se o sebe lidi zajímají a starají. Negativní je, že tam neexistuje presumpce neviny, ale presumpce viny. Pokud neprokážete svou nevinu, tak vás společnost za vinného považuje. Ale to vlastně není jenom v Americe, ale i u nás v Česku.“ |
Podobné trable, jako máte vy, nedávno řešil třeba slavný útočník Patrick Kane, z něhož podle některých verzí chtěla dívka jen vymámit mimosoudní vyrovnání. Je podobný motiv možný i u vás?
Vůbec nevím, co v tom hrálo roli. Já mám s dívkou zakázaný veškerý kontakt. Rád bych se jí zeptal, co ji k takovému obvinění vedlo, ale nemůžu. Možná se to jednou dozvím, až to celé skončí.
Stalo by se něco podobného i v Česku?
Asi narážíte na to, že je v Americe možné žalovat za cokoli... Víte, Amerika má svou velkou pozitivní stránku, a to jak se o sebe lidí zajímají a starají. Negativní je, že tam neexistuje presumpce neviny, ale presumpce viny. Pokud neprokážete svou nevinu, tak vás společnost za vinného považuje. Ale to vlastně není jenom v Americe, ale i u nás v Česku.
V klubu vás však podrželi. Udělalo vám to radost?
Velkou. To, že ve mě pořád mají důvěru jako v osobnost a hokejistu, pro mě bylo strašně důležité. Když si člověk projde něčím takovým, tak chce cítit, že je pořád chtěný. Že najednou není odstrčený. Což jsem si myslel, že se stane. Ale nestalo se, jenže veřejnost se o tom bohužel nedozvěděla.
Teď se to dozví.
Jenže to už lidi nezajímá. Většinou se dívají jenom na to špatné a udělají si závěry.
Jak se s tím člověk vyrovnává po psychické stránce?
Není to lehké. Nejen kvůli mě, ale i kvůli rodině, kamarádům. Nejhorší je, že se všechno dobarvuje a najednou se z úplného nesmyslu stane realita. A člověk si o sobě čte věci, že mu z toho jde hlava kolem.
Jak moc to poškodilo váš americký sen? Dokážete to hodit za hlavu?
Hodit to za hlavu už nejde. Budu se muset vypořádat s následky, ať jsou jakékoli. Na druhou stranu se člověk ze dna může jedině odrazit nahoru. Níž už to nejde. Jestli se do Ameriky ještě vrátím, tak mě tahle zkušenost jedině posílí. I když hokejově to budu mít těžší, protože si budu muset zase udělat jméno.
Jak moc velké je to pro člověka ponaučení?
Je to obrovská životní lekce. Nikdy jsem nečekal, že by si mi něco podobného mohlo stát. Myslel jsem si, že si budu žít svůj sen a dostanu se do NHL. Bohužel se stalo tohle a je to rána do hlavy. Člověka to zabrzdí, pár týdnů se z toho nemůže vzpamatovat. Několik týdnů poté jsem se nemohl na nic soustředit.
Kdo vám v nejtěžších chvílích nejvíc pomáhal?
Rodina. Mám úžasnou rodinu, která se za mě vždycky postaví a která mě bude vždycky podporovat. Mám úžasného tátu, mámu, babičku, bráchu... Mám vlastně tři sourozence. Dva jsou mladší: ségra má šest, brácha dvanáct, takže ti jsou ještě malí, ale starší brácha má 24. Ten mi byl obrovskou oporou. A taky strejda Radek Bonk, který se mi ozval taky. Pokaždé když jsem se cítil nejvíc na dně, tak jsem napsal, zavolal a věděl, že tu podporu budu vždycky mít. Tohle jsem nikdy nemohl říct o svých kamarádech. Nebo kamarádech... Spíš lidech z Ameriky, protože jsem nikdy nevěděl, co si o mně myslí. Proto jsem se před nima trošku uzavřel.
Co třeba kolegové hokejisti? S brankářem Petrem Mrázkem se hodně kamarádíte.
Taky mi byl oporou. Celá ta parta, co jsme spolu trénovali. Kondiční trenér Martin Horyl, Dominik Uher...
Patrik BartošákTalentovaný brankář, který se narodil 29. března 1993 v Kopřivnici. V roce 2011 odešel do zámoří, kde působil v juniorské WHL. Tam ho o sezonu později vyhlásili nejlepším gólmanem soutěže. V roce 2013 si ho na draftu NHL jako 146. v pořadí vybralo Los Angeles, ten samý rok reprezentoval Česko na MS dvacítek. Loni vyhrál ve farmářské AHL Calder Cup. Podle zámořských médií měl fyzicky zaútočit na svou americkou přítelkyni, vyhrožovat ji a dokonce škrtit. Policií byl obviněný celkem z dvanácti přestupků. Z vazby byl propuštěný na kauci 10 tisíc dolarů. První soudní slyšení bylo v prosinci, Los Angeles s ním oficiálně pozastavilo kontrakt. Jeho strýcem je bývalý útočník Radek Bonk. |
Celá kauza vám přerušila slibně se rozvíjející kariéru v zámoří. Popište, jak blízko jste měl do NHL?
Byl jsem jednička na farmě, takže jsem byl vlastně třetí gólman LA. Myslím, že do roka bych byl nahoře. Samozřejmě mě to mrzí hrozně, ale snažím se na to nemyslet. Protože bych se akorát užíral. Prostě jsem tuhle kapitolu z hokejového hlediska uzavřel. A jestli tam někdy zase začnu, tak odznova a poperu se o to.
Byl jste v klubu, kde byl strašně silný brankář. Což je trošku podobný příběh jako u Petra Mrázka, kterému v Detroitu také nedávali moc šancí. Bral jste to tak, že máte podobný osud?
Já vždycky věřil, že si místo vybojuju. Jon Quick je samozřejmě jeden z nejlepších brankářů v NHL, ale také není nejmladší. S věkem přijde pokles. Nechci říct, že bych na to spoléhal, ale věřil jsem, že mám šanci se přes něj dostat.
Co vůbec říkáte na výkony Petra Mrázka?
Hrozně mu držím palce. Loni chytal výborně a letos je neskutečný. Myslím, že si řekl o místo jedničky. Doufám, že se na to v Detroitu už dívají jako všichni ostatní: že je Péťa lepší než Howard.
Myslíte, že má šanci být českou jedničkou na Světovém poháru?
Podle mě má největší šanci ze všech českých gólmanů. Má neskutečnou sezonu a pokud v tom bude pokračovat, tak to místo určitě dostane.
Mluví se o něm i v souvislosti s Vezina Trophy. Opravdu má šanci, nebo je to přehnané?
Nemyslím si, že by to bylo přehnané. Chytá dost dobře na to, aby si o nominaci řekl. Jasně, bude to mít těžké, protože Holtbymu se také daří, ale mezi třema si zaslouží být.
Je pořád hodně mladý, takže má potenciál udělat velkou kariéru. Může dosáhnout na věhlas legendárního Dominika Haška?
Je to možné. On je hrozně pracovitý člověk, nikdy by nevypustil jediný trénink. Vůli a talent k tomu má. Pokud mu to půjde jako letos i nadále, tak udělá díru do světa.
A co vy - proč jste si vůbec vybral gólmanský post?
Začínal jsem ve čtyřech s o rok a půl starším bráchou. Takže jsem byl vždycky o ročník výš. Jenže jsem byl vždycky ze všech nejhorší - nejhorší bruslař, střelec. Už se uvažovalo o tom, že skončím a půjdu dělat jiný sport. Ale mě vždycky bavilo sledovat gólmany, jak chytají puky do lapačky. Nevím proč, ale vždycky mě to lákalo. Tak to začalo. Našel jsem se v tom. Samozřejmě by bylo krásné dávat góly a rozhodovat zápasy, ale to můžu dělat i z druhé strany. Je to práce, kde na člověku záleží. Nemůžete se schovat. Ten tlak mě žene dopředu a hrozně se mi to líbí.
Zmínil jste strýce Radka Bonka. Co vám dával za rady, když jste šel do Ameriky?
On hrál v mé kariéře největší roli. Vždycky jsem k němu vzhlížel jako k hokejistovi, který dosáhl obrovských úspěchů, a ještě víc jako k osobnosti. Na to, kolik toho dokázal, si na nic nehrál. Vždycky byl úplně normální člověk.
Co teď vlastně dělá?
Když skončil kariéru v Třinci, tak šel hrát ještě na rok do Kopřivnice. V létě se odstěhoval do Kanady, protože má manželku Kanaďanku. Žije v Ottawě a dělá tam do hokeje. Má čtyři děti, dva kluky, dvě holky. Oba kluci hrají hokej a on se proto věnuje mládeži.
Vraťme se ještě k vám: návrat do Vítkovic byla jasná volba, nebo byly ve hře i jiné varianty?
Byly tam dva týmy z Česka, pak možnost jít na Slovensko, dochytat tam sezonu a začít od příští sezony tady ve Vítkovicích. Ještě tam byl jeden klub z Finska, ale spíš jsme to směřovali do Česka.
Přestože jste dlouho nechytal, tak je na vás hned slyšet chvála, jaká jste posila. Také z toho máte tak dobrý pocit?
Necítím se být posila, přišel jsem jako součást týmu, abychom se dostali do desítky pro play-off a možná ještě dál. Ale že bych si připadal jako nějaká superposila? To vůbec ne. Jsem tady od toho, abych chytal. Dělám svoji práci. Zatím se nám daří, takže svou úlohu plním. Snad to tak bude dál.
„Myslím, že moje kariéra může pokračovat klidně i v zámoří. Kdyby přišla nabídka. Teď se chci ale soustředit na malé krůčky. Cíle se mým návratem do Evropy nezměnily: chci být úspěšný hokejista.“ |
Jaký je rozdíl chytat v Evropě oproti Americe, když tu nemáte zkušenost s dospělým hokejem?
Hlavně ve stylu hokeje. V Americe po přejetí modré čáry všechno valí do brány. Tady kluci víc přemýšlejí, co udělají, je to technický hokej. Neřekl bych, že je to těžší, ale je to jiné - musím se soustředit na to, že je víc možností zakončení. Ale jinak jsem téměř každé léto trénoval s áčkem ve Vítkovicích. Adaptace nebyla tak těžká, jak by se mohlo zdát.
Jakou teď před sebou máte motivaci?
Nesoustředím se na to, kam bych to chtěl dotáhnout. Myslím, že moje kariéra může pokračovat klidně i v zámoří. Kdyby přišla nabídka. Jelikož jsem nechytal tak dlouho a jelikož se tam stalo, co se tam stalo, tak se snažím soustředit na každý zápas, jdu po malých krůčkách. Cíle v kariéře se mým návratem do Evropy moc nezměnily. Chci být úspěšný hokejista a existuje hodně hráčů, kteří v zámoří nikdy nehráli, a mluví se o nich jako o úspěšných. Podívejte se na reprezentanty.
Co vy a reprezentace?
Určitě je to také motivace. Rád bych jednou dostal šanci, ale to se bude odvíjet od toho, jaké budu předvádět výkony. Ale jak jsem říkal - teď se tím nezabývám.
Kdy se vlastně můžete vrátit do Ameriky a za jakých podmínek?
Podepsal jsem s Vítkovicemi smlouvu do konce sezony a na další dva roky. S tím, že příští sezonu tady zůstanu určitě. A kdyby pak přišla nabídka z NHL, tak bych mohl odejít. Práva tam na mě budou mít do určitého věku Kings, tak buď u nich, nebo i jinde, pokud mě vymění.
