Název expozice i pojetí její hlavní části je odvozeno od impaktního Darwinova kráteru, který se nachází na Tasmánii. Expozice představí více než dvě desítky druhů australské fauny.
„Nejvýznamnější ze všech obyvatel Darwinova kráteru jsou ďábli medvědovití označovaní také jako tasmánští čerti, kteří jsou největšími dravými vačnatci a patří k ohroženým druhům. Zoo Praha je teprve druhá v Evropě, která je získala přímo z Tasmánie,“ popsal Miroslav Bobek, ředitel Zoo Praha. Návštěvnicky atraktivní však podle něj budou určitě i další části expozice, zejména průchozí výběh klokanů.
Příběh Darwinova kráteru a chovů začal v roce 2016, kdy byla Zoo Praha vzhledem ke své vynikající chovatelské úrovni vybrána jako jedna z institucí, které by se měly podílet na záchranném programu ohrožených ďáblů medvědovitých.
„První impulz vlastně vzešel od našich australských kolegů, kteří se ptali, jaká zvířata z jejich fauny u nás máme. A když jsme zjistili, že tato jedinečná zvířata se Austrálie rozhodla uvolňovat i pro Evropu, měli jsme jasno,“ řekl Bobek.
Pro jejich expozici byla vybrána lokalita mezi tehdy rozestavěným Rákosovým pavilonem, Ostrovem lemurů a Rezervací Bororo. Protože vybrané území je poměrně rozlehlé (4 600 metrů čtverečních), rozhodlo se vedení zoologické zahrady, že zde najdou domov i další druhy.
Čtveřice ďáblů, která se zabydlela v Darwinově kráteru, přicestovala do Zoo Praha 3. prosince 2019 přímo z Tasmánie. Tři samičky a jeden samec se narodili v tasmánské chovné stanici Cressy a coby vyslanci svého druhu u nás mají pomáhat zvyšovat povědomí o krizi, v níž se jejich druh nachází.
Jací jsou ďáblové
Správně je to ďábel medvědovitý, ale říká se mu také tasmánský čert, Australané dokonce používají i název belzebubova štěňata. „Mají vynikající sluch a čich, díky kterému jsou schopni najít mršiny, jimiž se živí, i na kilometr. Na druhou stranu vidí jen černobíle, což dohánějí ostatními smysly,“ popsal je chovatel David Vala.
Jejich chování a typický řev popsal jako výsledek nedorozumění lidí. Když si totiž představí vrčení psa, je to signál, který vede k napadnutí. Ale pro čerty je to jen způsob komunikace, takže nic hrůzostrašného na nich nelze vidět.
„Samice jsou březí jen asi tři týdny a porodí až 40 mláďat. Ale nesmíte si představit mláďata, na jaká jsme zvyklí, tyto jsou vlastně ještě embrya velikosti hrášku. A jenom ta, kterým se podaří dostat se včas k matčině struku, mohou přežít, ostatní mají prostě smůlu,“ vysvětloval, jak funguje příroda.
Největší hrozbou pro ďábly je v současné době infekční rakovina tváře, která je neléčitelná a končí smrtí. To lokálně zdecimovalo výskyt ďáblů až o 95 procent (o rakovině tasmánského čerta jsme psali zde).
Představte se
Každý z našich čtyř ďáblů je osobnost a jméno každého z nich označuje v angličtině některý druh koření. Jeden od druhého se liší tvarem a rozsahem bílých skvrn – jedinečných jako otisk prstu. A samozřejmě i povahou.
Sumac („Škumpa“)
Narodil se 5. dubna 2018. Poznávacími znaky jsou přerušená bílá čára na hrudníku a hnědá špička ocasu. Zpočátku se choval bázlivě, odmítal opustit box a nevylezl ani při krmení. Postupně si ale začal zvykat a nyní je situace zcela opačná. Sumac je hned po Nutmeg nejméně bojácné zvíře a můžeme ho společně s ní nejčastěji potkat ve výběhu i ve chvíli, kdy Aniseed s Laurel utečou.
Nutmeg ( „Muškátový oříšek“ )
Nejprůbojnější a nejštíhlejší ze samic (narozená 3. dubna 2018) poznáte podle bílé náprsenky a pruhu na zadku. Nutmeg je hodně zvídavá, hravá a oproti ostatním asi i nejvíce vzteklá. Nemá ráda úklid s vodou. To začne přebíhat do jiného boxu a hledat suché místo.
Pokud najde ve výběhu novou věc, snaží se jí hned zmocnit a co nejrychleji ji schovat do boxu. Baví ji zápolení s dřevěnou tyčí či proutěnou koulí.
Aniseed („Anýz“)
Narodila se 5. dubna 2018. Od ostatních ďáblů ji odlišuje bílá tečka na zadku a slabá bílá čárka na pravé přední noze a na hrudníku. Aniseed je plachá samice, která se k ostatním chová spíše odtažitě. Nejraději spí sama v boxu, kdežto ostatní mají docela rádi kontakt a většinou spí společně v jednom hnízdě.
Laurel ( „Bobkový list“ )
Lauer má téměř černé zbarvení, malou bílou skvrnku na hrudníku a tmavší obličej. Stejně jako Aniseed je bázlivější než Nutmeg. Nejvíc se to projevuje, když slyší nové zvuky nebo cítí neznámé pachy. To se pak snaží rychle ukrýt v bezpečí nory. Pokud se jí něco nelíbí, protestuje tlumeným „auff“.
Ti druzí
Tasmánští čerti jsou sice jednoznačnými „taháky“ pavilonu, ale jeho obyvateli jsou i další vzácní obyvatelé Tasmánie. Uvidíte tu tři z pěti druhů klokanů žijících v této lokalitě. Jsou tu klokani obrovští i rudokrcí, dále i klokan parma nebo klokánek krysí.
Obrovskou atrakcí bude i ježura, která je obdivuhodným savcem. Připomíná ježka, čichem mravenečníka a dokáže vnímat elektrické pole. Ale oproti běžným savců má jednu zvláštnost: líhne se z vejce. Matce se dočasně vytvoří vak, ve kterém se mláďata vyklubají z vajec, ale mateřské mléko nesají ze struku, matka ho roní kůží.
Aby byla flóra kompletní, nesmí chybět ani ptactvo. Takže v Darwinově kráteru uvidíte i tabony lesní, husu kuří, papoušky žlutoramenné nebo lelkouna sovího. Ten je zajímavý také tím, že žije v noci. Sedí naprosto nehybně a díky svému zabarvení vypadá jako suchá větev.
