Sýkora po něm stál pod známou Tribunou Sever a divoce gestikuloval. To byl bugr!
„Takový jsem ještě nezažil. Před rohem na mě kluci ze Severu pokřikovali, já se otočil a říkal jim: Čumte, bude gól! No a posadil jsem to tam. Super,“ povídal Sýkora. „Já prostě cítil, že to přijde. Šli jsme do toho, měli jsme nějaké šance. Věděl jsem, že tenhle roh bude vygradováním naší snahy. Občas mívám takové předtuchy.“
Tak co????? JE TAM!!!⚪️ https://t.co/a4fYQRbJsq
Sýkora byl jedním z nejsledovanějších mužů souboje o první místo ligy. A to z několika důvodů.
1. Povídalo se, že před Vánocemi už bydlel naproti plzeňskému stadionu v hotelu Marriott, čekalo se jen na podpis smlouvy. Jedna tajná schůzka v Praze se zástupci Slavie však všechno otočila. Sýkora se stal slávistou a Plzeň zuřila.
„Že na mě byla Plzeň naštvaná? To je jejich věc. Je mi to jedno. Hned jsem cítil, že jsem zvolil správně, že byl dobrý krok jít do Slavie, což se potvrdilo,“ reagoval Sýkora.
2. V Plzni až do dorostu hrál. Také proto překvapilo, že se nevrátil domů.
„Bylo to pro mě pikantnější,“ přiznal 23letý Sýkora, který se jako pravý záložník často potkával s plzeňskou ikonou, levým obráncem Davidem Limberským.
A nebyly to zrovna přátelské souboje. Pošťuchovali se, strkali do sebe, když Sýkoru fauloval Zeman, Limberský si ihned stěžoval u rozhodčího, že se nic nestalo. A pak po sobě vypálili jedovatá slova.
Sýkora byl i hlavní tváří zápasového programu, v němž říkal: „Už od pondělka se nemůžu dočkat, až na to vlítneme. Ještě nikdy jsem nehrál před tak velkou návštěvou.“
Bylo vidět, že je nabuzený. Do jednoho ze soubojů chtěl razantněji šlápnout, ale Limberský mu zkušeně nasadil jesličky. Po hodině hry pak u poloviny hřiště Sýkoru tvrdě fauloval, pěkně mu „naložil“ a dostal žlutou kartu. „Nebylo v tom nic osobního. V zápalu boje se občas takové věci stávají,“ ujišťoval Sýkora. „Tenhle zápas nebolel víc než jiné ligové duely.“
3. Celá liga tenhle přesun napjatě sledovala. Sýkora ale zvládl přechod z Liberce do Slavie, která za něj dala zhruba 25 milionů korun, výtečně. Ihned naskočil do základní sestavy. Proti Jihlavě hrál velmi dobře, při osmigólové kanonádě v Příbrami byl u čtyř gólů a dělal si se spoluhráči legraci, že je jako „Jarda Jágr“.
I proti Plzni častokrát u lajny rozkmital své zelené kopačky, to pak byl fofr. Právě v tom je velká síla vzrůstem malého záložníka, který jako kluk hrál na harmoniku a díky své rychlosti byl výrazný i na závodech dobrovolných hasičů. Dnes je z něj osobnost ligy a reprezentant. „Chtěl jsem ve Slavii dávat góly, mít asistence, pomáhat týmu. Zatím to vychází a doufám, že to bude pokračovat dál,“ sní Sýkora.
Zdá se, že s ním Slavia trefila bingo. Za únor byl vyhlášený nejlepším ligovým hráčem, spolehlivě kope standardní situace na levou nohu, neúnavně větrá obránce. Navíc je schopný hrát na všech postech v záloze, ale také krajního beka. Však taky v závěru zápasu s Plzní přešel na levou stranu zálohy.
A ještě před gólem byl u sporného momentu. Jeho centr zastavil rukou Hrošovský. Tohle nejspíš měla být penalta. „Ruka to byla, ale nemohl jsem se tam minutu hádat s rozhodčími,“ pravil Sýkora.
Jeho Slavia udělala zajímavý krok k titulu. „Tahle výhra bude hodně důležitá. Ale liga bude ještě sakra dlouhá. Ještě bych to nehodnotil.“
Kromě sportovního úspěchu bude usilovat i o maturitu, která mu chybí. Na podzim chce mít hotovo. I proto, že se chce ucházet o studia na právech a filozofické fakultě. Teď půjdou studia asi trochu stranou. Soustředit se v návalu vítězných emocí na školu bude složité.
Hned po závěrečném hvizdu se taky Sýkora otočil k hlavní tribuně, roztáhl ruce, jen stál a nechal se únášet euforií s výrazem: My jsme vítězové! A vy slavte!
