Co vzkážete lidem, kteří vaší firmě věřili, nakoupili akcie a už přišli o více než o polovinu své investice?
Moje rodina má akcie také. A přátelé z Austrálie investovali více než milion eur. Říkám jim to samé, co jiným investorům. Bylo to velmi nešťastné načasování. Šestnáct let předtím jsme byli vždy v zisku. A pak nás uprostřed masivní zahraniční expanze, která stála hodně peněz, zastaví celkový vývoj na světovém trhu. Ten jsme nemohli ovlivnit.
Co mají teď dělat? Čekat na obrat?
Moje rodina akcie neprodala. Náš byznys může být velmi ziskový, ale prostě se potřebuje usadit.
Jak se vyvíjejí ceny ojetých aut?
Za poslední rok ceny ojetých aut klesly v průměru o pět až sedm procent. Nejvíce to postihlo vozy s dieselovými motory a obecně větší, dražší a novější auta. O desítky procent propadly hlavně velké džípy a pick-upy. To je světový trend. Skutečně se nám teď daří jen v segmentu asi patnácti modelů, které lidé chtějí a jejichž ceny příliš nespadly. Jde hlavně o starší, menší a úsporné vozy žádaných značek. Mezi zákazníky je největší odliv u nízkopříjmových skupin, které mají obavy z vysokých cen ropy.
Před rokem a půl jste ještě nebyl rozhodnutý, zda vstoupíte na burzu, nebo do firmy pustíte investora. Nelitujete svého rozhodnutí?
Ne. Vstup na burzu byl něco, po čem jsem toužil dvacet let. Lituju, že jsem nebyl schopen dopředu odhadnout trh, ale ještě v srpnu jsme prodali sedm a půl tisíce aut. V listopadu už to bylo jen šest tisíc, a to přesto, že jsme měli víc poboček. Jenže cena ropy byla kolem sta dolarů, rozjela se hypoteční krize v USA, roztočila se inflace a lidé začali mít strach. Pomalá zimní sezona tak přišla podstatně dříve.
Od té doby jste se museli stáhnout z Polska. Jak to vypadá se slibovaným vstupem do Ruska?
Naši lidé by tam měli začít působit po jejich Vánocích, otevřít bychom chtěli na jaře, asi v dubnu. Pracovní tým, který se vrátil z Polska, je připraven vyjet. Oprašuje ruštinu a budeme u nás trénovat také Rusy.
Už máte ruského partnera?
Ne. K vyjednávání jsme dali mandát PricewaterhouseCoopers. V září začnou námluvy s tamními partnery a věříme, že nám najdou silného společníka. Otevírat budeme ale v minimalistickém stylu a vsadíme na postupný růst. Prvním místem bude jasně Moskva. Větší expanze může začít, až pochopíme preference zákazníků a naučíme se administrativu.
Platit PricewaterhouseCoopers není nic levného. Myslel jsem, že tvrdě sekáte náklady.
Jejich služby stojí hodně, ale i když tvrdě snižujete náklady, nemůžete přestat investovat do budoucnosti. Věřím, že jejich najmutí se vrátí v dobrém partnerovi.
Jak bude řezání nákladů pokračovat?
Většina práce už byla udělána. Snížili jsme počet zaměstnanců z 3 800 na 2 250 a v prosinci by nás mělo být kolem dvou tisíc. To nám podstatně srazilo provozní náklady. Snížili jsme i počet služebních aut z 960 na nějakých pět stovek.
Takže nižší management přišel o služební auta?
Ano. Když k nám nastoupil Vratislav Kulhánek (dříve šéf Škody Auto, pozn. red.), tak se podivil, kolik služebáků tu máme. Podle něj jich bylo prakticky stejně jako ve Škodovce, která má přes dvacet tisíc zaměstnanců. Možná jsem byl v uplynulých letech moc velkorysý.
Stále jednáte s PPF o spolupráci v Rusku?
Ne. Je možné, že tam budeme prodávat auta přes Home Credit, ale jsme teď v kontaktu s bankovní skupinou Santander, Société Générale a Alfa Bankou.
Proč finanční šéf Kamil Ziegler, jenž dříve pracoval pro PPF, po dvou měsících odešel z vaší firmy?
Jiná firemní kultura. Když přišel, byli jsme v půlce škrtání nákladů a podle mého názoru bylo třeba udělat škrty rychleji a tvrději, než zamýšlel on. V tom přístupu jsme se neshodli. Ale rozešli jsme se v dobrém.
Zvenku to vypadá, jako když nahlédnul pod pokličku vaší firmy a raději uprchnul.
To ne. Vzpomínám si, jak mi jednou říkal: nemohu uvěřit, jak velké marže se dají udělat při obchodu s ojetými vozy (smích).
Škoda Auto se rozhodla prodávat zánovní ojetiny pod názvem Škoda Plus. Je to pro vás hodně špatná zpráva?
Není. Je to jen změna značky sítě, která se dosud jmenovala Auto Plus a je tady více než deset let.
O zánovní auta a hlavně škodovky je však v Česku obrovský zájem a není jich moc. Sám říkáte, že kdybyste měl bazar plný kvalitních Fabií Combi, budete spokojený.
Opravdu to není významná hrozba. Na trhu jsou už dlouho a my jsme také dealeři Škody Auto. Pokud se rozhodneme investovat do většího showroomu pod jejich značkou, budeme také moci prodávat vozy Škoda Plus. Ale takové rozhodnutí ještě nepadlo. Navíc těžiště našich prodejů je u starších aut, kolem čtyř až pěti let, a neprodáváme jen škodovky. Ty tvoří asi osm procent.
Kolik aut letos plánujete prodat?
Bude to méně než loni, kdy jsme prodali téměř osmdesát tisíc vozů. Naším cílem je dostat se na kladné EBITDA (zisk před zdaněním, úroky a odpisy, pozn. red.), i když podmínky na trhu jsou velmi tvrdé. Každý týden mluvíme s přibližně třiceti tisíci zákazníky ve třech zemích, takže známe jejich smýšlení. Většina z nich odložila nákup auta, protože měli obavy z budoucnosti. Lidé, kteří mají stodvacítky, favority a felicie, se do nákupů nehnali. Teď se vracejí.
Propad trhu však bude zřejmě pokračovat i příští rok.
Věřím, že bude trochu lepší. V roce 2006 jsme dosáhli velmi dobrého zisku s šedesáti tisíci prodanými vozy. Věřím, že když prodáme stejné množství aut, dokážeme zisk zopakovat.
