Plánovala jste těhotenství, nebo přišlo spontánně s veselkou?
Všechno to přišlo spontánně. Veselku jsem taky neplánovala, to asi můj manžel, museli byste se zeptat jeho. To jsem byla mírně v šoku, ale samozřejmě v příjemném. Miminko jsme také neplánovali.
Jak vypadala žádost o ruku?
Vezmeš si mě? (smích) Hezky. Já si to pamatuji úplně přesně, protože ono to bylo po narozeninách doktora Františka Janečka, u kterého zpívám. Měli jsme takový moc hezký večer a pár dní před tím o tom Jíra mluvil, že třeba jednou… Ale to jsem nečekala, že se mě zeptá za dva dny. Myslela jsem, že to bude třeba za rok. Tak jsme si plavali v bazénu a najednou přišla ta otázka. Mně trošku spadla brada, musel se zeptat třikrát. Ne, že bych chtěla říct třeba ne! Určitě bych řekla vždycky ano, ale byla jsem v šoku, takže jsem musela chvilku mlčet.
Svatba pak přišla celkem rychle. Kolik dní po zásnubách?
No 25, hrozně rychle. Protože můj manžel řekl, že se mu líbí datum 10.10. Já na to: 2021? A on: 2020. Říkám, že to se nedá stihnout, no a dá se to stihnout.
V kolikátém jste měsíci? Hezky se vám to kulatí.
Jo, to už je poznat? To se divím. (smích) Jsem v osmém měsíci, takže už za chvilku můžeme jít na to.
Do jaké barvy bude výbava? Nebo to necháváte univerzální?
Už jsem někde říkala, že mám pocit, že nastávající maminky, které čekají holčičku, trpí barvoslepostí. Já obecně nejsem taková, že bych musela všechno ladit do růžové. I já mám spoustu věcí růžových, ale máme i jiné barvy.
Už vás postihl nakupovací amok, co se týče výbavy?
Hodně dlouho jsem čekala. Nevím, jestli kvůli pověrčivosti, možná trošku jo. Takže do šestého měsíce vůbec nic. Teď už bych v podstatě mohla opravdu za čtyři týdny rodit, tak už bychom to měli mít připravené. Takže díky tomu jsme vlastně i tady v prodejně.
Když si vzpomenete z fotografií, v čem vozili vás, podědí dcera kočárek?
Nebude mít ten stejný kočárek, protože to se nedá unést. Nechápu, jak to ty ženy mohly vozit. Obdivuju všechny. To byly takové hodně velké krabice, ale zase hezké, to je pravda. Podědí ale barvu, protože ho budeme mít také do bíla, jako jsem měla kočárek já.
Co těhotenské chutě? Na čem si smlsnete?
Pro mě těhotenské chutě nexistují. Nebo byly už předtím, než jsem byla těhotná. Odmalička. Protože já jsem schopná do sebe natláskat úplně všechno. Takže to mi zůstalo. Ale že by se něco nějak změnilo? (smích)
Jak moc se vám v těhotenství dostává na sociálních sítích nevyžádaných rad?
Moc. Ale počítala jsem s tím. Takže děkuju a některé si vezmu k srdci a některé méně.
Po porodu se zamknou komentáře.
Ne. Já to beru, chápu, že je příjemné a hezké, že ty lidi to chtějí se mnou sdílet a že mají třeba starost.
Jak jste na tom s pamětí, když se teď nehraje v divadlech? Procvičujete si některé role?
Zpívám si hodně, když jedu sama v autě. Ale i s manželem. Musím zaklepat, že paměť mám docela dobrou, pamatuji si toho hodně. I když jsme kdysi měli delší odmlku od nějaké opery nebo muzikálu, tak jsem si texty pamatovala. Naštěstí mám takový dar.
Do kostýmu jaké role se těšíte nejvíce?
Úplně na všechny. Neumím vybrat jen jednu. Ta pauza byla opravdu hrozně dlouhá, pořád ještě je a mně to hrozně chybí. Zpívání, lidi, kontakt. Jsme umělci, máme to v krvi a děláme to s láskou. A když o tu lásku přijdete, tak vám prostě chybí.
Co zájemci o hlídání? Kdo se hlásí?
Naštěstí úplně všichni, takže to je dobré. Nepatřím mezi maminky, které mají pocit, že s dítětem končí veškerý jejich ostatní život. Chci se miminku a dítěti věnovat hodně, ale chci se třeba věnovat i mému muži. Mám pocit, že někdy potom se na tyhle věci prostě zapomíná. Takže jsem ráda, že máme spoustu hlídačů, kteří mají zájem, včetně samozřejmě i rodičů, mého bráchy. I moje sestra, která má dva syny, se hrozně těší na holčičku.
