Maradona zázračný, uštvaný, léčící se. Mnoho tváří fotbalové legendy

Když mu byly tři roky, dostal od bratrance k narozeninám první míč a půl roku si ho před spaním strkal pod tričko, aby mu ho nikdo neukradl. V deseti začal kopat za tým Los Cebollitas, který s ním v sestavě 136krát v řadě neprohrál. A ještě mu nebylo ani šestnáct, když poprvé hrál argentinskou fotbalovou ligu. „Maminka mi vždycky říkala, že jsem nejlepší. A já byl vychovaný tak, že jí mám ve všem věřit,“ opakoval často Diego Maradona.

Táta zedník, maminka v domácnosti, sedm sourozenců a on, bohem nadaný kluk, který umí s míčem divy: o téhle rodince se ve Villa Fiorito, nuzném slumu poblíž centra Buenos Aires, dobře vědělo.

Netrvalo dlouho a v místních novinách vyšel článek o „chlapci, který má talent a odhodlání, aby se stal hvězdou“. Měl jedinou malou chybičku - novinář mu zkomolil příjmení na Caradona.

NADĚJNÝ MLADÍK A SILNÁ MATKA. Diego Maradona měl se svou matkou Dalmou vždy úzký vztah. Nedatovaný snímek pochází z období, kdy byl argentinský fotbalista ve vrcholné formě.

Naposledy. Malý Diego dělal vše pro to, aby splnil sen táty, který mu leštil kopačky a do omrzení opakoval: „Můžeš být lepší než Pelé!“

Neotravujte! Nebo budu střílet!

Byl únor 1994, Maradonova kariéra ještě nekončila, zato jeho předposlední angažmá v Newell’s Old Boys spělo ke konci. Paparazzi mu nedopřáli chvilku klidu, denně hlídkovali před jeho domem a čekali, jestli panu domácímu neprasknou nervy.

Dočkali se. Maradona v doprovodu dvou přátel nakráčel před dům, schoval se za bronzový mercedes, vytáhl vzduchovku a začal po dotěrných fotografech pálit.

I když udělal pitomost, leckdo měl pochopení. Fotbalové umění z něj udělalo štvance, který si nemohl vydechnout ani doma. Natož aby se mohl třeba projít v parku nebo vyrazit do města nakupovat. 

Zvlášť v Neapoli zfanatizoval celé město. Měl neustále v patách fanoušky, fotografy, tisíce obdivovatelek a navrch ještě Camorru, místní mafii. Kápové ho často hostili, ale když pískli, musel naklusat.„Je strašně těžké být Maradonou,“ politoval ho bývalý reprezentační spoluhráč Jorge Valdano. „Žije pod takovým tlakem, jaký žádný fotbalista v historii nepoznal.“

Vzor pro miliony chlapců

Michel Platini, kapitán francouzských mistrů Evropy a fotbalový elegán, kdysi vyřkl větu, která dodnes dráždí: „Co umí Zinedine Zidane s míčem, to Maradona dokáže s pomerančem!“ 

Ač by ta slova mohla znít Francouzům kacířsky a Zidanovi snad až potupně, zjevně se ho nijak nedotkla - jinak by těžko argentinské legendě vysekl poklonu: „Diego byl inspirací pro miliony lidí po celém světě včetně mě. Naštěstí jsem měl příležitost mu to osobně říct.“

Nebýt Maradony, třeba by svět vůbec neznal Messiho, protože i ten se vyjádřil podobně: „Když jsem byl kluk, Diego válel za Newell’s Old Boys, kde jsem vyrůstal. Jestli ve mně někdo probudil zápal pro fotbal, byl to rozhodně on.“

V soukromém životě těžko Maradona mohl být vzorem: přátelil se s mafiány a diktátory, místo rodinného života si užíval večírků, často se choval nevycválaně, a především se nedokázal zříct alkoholu a drog. Ale nemůže být pochyb o tom, že jeho kouzla na hřišti přitáhla k fotbalu miliony chlapců.

Obdivujeme vás, ale co máme hrát?

Pročíst se výčtem úspěchů Maradony-hráče je úkol na dlouhé hodiny. Pročíst se výčtem úspěchů Maradony-kouče je nesmysl, protože žádný takový neexistuje.

Velký Diego by si moc přál opak, věřil, že v trenéřině najde naplnění, ale v nové roli těžil jen ze jména a jedinečné aury. A to v době, kdy se z fotbalu začala stávat věda, těžko mohlo stačit.

Evropan sotva pochopí, jak mohl v roce 2008 s mizivými zkušenostmi převzít argentinský národní tým - zřejmě šéfové svazu spoléhali na to, že zafunguje kouzlo jeho osobnosti. Maradona protočil v kvalifikaci o MS v Jižní Africe 70 hráčů, ustál debakl 1:6 s Bolívií a po vydřeném postupu urážel kritické novináře. 

PROBOHA Argentinský trenér Diego Maradona během tréninku.

CO JE TO ZA OTÁZKU? Argentinský trenér Diego Maradona na tiskové konferenci.

Loučil se po porážce 0:4 s Německem ve čtvrtfinále šampionátu, pak už trenérsky jen paběrkoval: v Emirátech, Mexiku i naposledy doma v Argentině. 

Hráči k němu s úctou vzhlíželi, viseli mu na rtech a nedovolili si odporovat. Ale nevěděli, co mají hrát, protože Diego se nenarodil, aby předával své umění jiným.

Alkohol, obezita a nejtěžší soupeř

Před sedmi lety si v rozhovoru pro argentinskou televizi posteskl: „Je mi třiapadesát, ale cítím se, jako by mi táhlo na osmdesátku. Můj život nebyl normální.“

To tedy opravdu nebyl. Kokain Maradona užíval od roku 1982, kdy si poprvé šňupl během angažmá v Barceloně. Bohužel přesně platilo, co sám mockrát zopakoval: „Byl jsem feťák, jsem feťák a budu feťák. Drogy jsou můj nejtěžší soupeř.“

Bílý prášek mu pomáhal utéct od tlaku a očekávání, krátkodobě přinášel úlevu, ale z dlouhodobého pohledu mu ničil kariéru i osobní život. Dlouho mu sice procházelo, že na dopingových testech odevzdával cizí moč, ale časem v sítích komisařů stejně uvázl. Měl tak slabou vůli, že si šňupl dokonce i v exhibičním zápase přímo na hřišti, pár vteřin poté, co proměnil penaltu.

Diego Maradona

Kromě toho bojoval s obezitou, nechal si podvazovat žaludek, podstoupil plno plastických operací, léčil se z depresí a v posledních měsících i ze závislosti na alkoholu. Je téměř zázrak, že zhuntované tělo vydrželo až do šedesáti.

Pláče fotbalový svět i papež

Od zprávy o jeho úmrtí uteklo jen pár hodin, když prezident fotbalové Neapole vzkázal Maradonovi do nebe: „Pojmenujeme po tobě stadion, abys mohl být pořád s námi.“ 

André Villas-Boas, portugalský trenér Marseille, se zase bleskově vytasil s odvážným návrhem: „Ať FIFA nařídí všem klubům navždy vyřadit číslo deset!“

Dokonce i papež František, Maradonův krajan, přes mluvčího Vatikánu vzkázal: „V posledních dnech jsem se za tebe modlil. S dojetím teď vzpomínám na naše setkání.“ 

Diego Armando Maradona a František I. se ve Vatikánu setkali v roce 2014.

Potřebujete snad pádnější důkaz o tom, jak jedinečnou osobností Maradona byl? Kdykoli svět opustí některá z fotbalových hvězd, zaplaví sociální sítě vlna kondolencí, ale ta, která se vzedmula po Diegově odchodu, nemá obdoby - což jen dokazuje, jak nedostižný byl.

Svět, který se točí kolem kulatého míče, teď truchlí při vzpomínce na Maradonovo největší přání: „Po smrti se chci znovu narodit, být znovu Diegem Armandem Maradonou a rozdávat lidem radost.“

Pro Maradonu chceme trofej. Jak se loučili fotbalisté Neapole

Ještě před výkopem čtvrtečního utkání proti Rijece současný kapitán Neapole Lorenzo Insigne před stadionem položil věnec k pietnímu místu, kde si fanoušci připomínali zesnulého Diega Maradonu.

Pro argentinskou legendu byla Neapol druhým domovem. Mezi lety 1984 a 1991 Maradona pobláznil celé město, pomohl ke dvěma titulům i vítězství v Poháru UEFA.

„Trofej pro něj chceme získat i my. Doufejme, že se nám to povede,“ řekl trenér neapolských fotbalistů Gennaro Gattuso. 

Celý čtvrteční zápas, který Neapol vyhrála 2:0, se nesl ve vzpomínkách na Maradonu. Všichni domácí hráči měli například při nástupu na hřiště dresy s číslem 10 a jménem argentinské ikony. (ČTK)