Na parkovištích došla místa dávno před hlavním programem a prostor pod pódii by potřeboval dofouknout nebo minimálně v zadních partiích dozvučit. Při Nohavicově vystoupení to ještě šlo. V civilním "písničkářském" setu jej lidé podpořili zpíváním skoro všech slok, takže při závěrečné Kometě a Fotbalu přezpívali i dunění konkurenčního pódia. Vystoupení Bryana Adamse se však místy měnilo ve fiasko. Ovšem ne jeho vinou.
Několikrát si během něj postěžoval, proč slyší kapelu z vedlejšího pódia. A nakonec skončil o pět minut dřív, než bylo avizováno v programu, když mu do emotivního akustického přídavku v podobě písně Straight from the Heart zněla (odhadem) Brichtova Dívka s perlami ve vlasech.
"Zdá se mi, jako bych tu s tou druhou kapelou jamoval," ucedil Adams uprostřed písničky a všechny emoce, které do té doby budoval, nenávratně mizely v dunění bicích od vedle. Pak sice odkráčel za potlesku publika, ale závěrečnou skladbu All for Love, kterou hrál zatím na všech ostatních koncertních zastávkách z poslední doby, už ve Vesci nepřidal.
Přestože se on i jeho hudebníci snažili, dojmu, který za sebou zanechali před rokem v O2 aréně, tentokrát nedosáhli, přestože show byla postavená takřka totožně. Adamsovi v tom ostatně příliš nepomáhalo ani publikum, které reagovalo velmi vlažně i na provařené refrény a vůbec nerozumělo, když se s ním snažil komunikovat.
Poprvé zabolelo, když v stoptimu písničky 18 Til I Die namísto diváckého chorálu zaznělo ticho. Krom refrénů nejznámějších písniček jako Summer of 69 nebo (Everything I Do) I Do It for You se zmohlo jen na tleskání do rytmu.
Jako by si na Benátské noci moc neporozuměli. Tedy kromě slečny Moniky, kterou si Adams pozval z publika pro píseň When You're Gone a která s ním vedla obstojný dialog v angličtině. A dovedla i zazpívat slova celé písničky, takže se neopakovala ostuda z minula. Adams za to slíbil tričko jí i jejím rodičům, kteří byli také pod pódiem.
Koncert hlavní hvězdy nebyl v jádru špatný, ale bylo vidět, že ostražitost publika zpěváka trochu zaskočila. Stejně jako by ho, kdyby je viděl, zřejmě zarazily zprávy typu "Čauky, mňauky Martinko", "Vansdorf, vole!" nebo inzerát na prodej bišonků, které si lidé posílali SMS zprávami přes spodní lištu projekce.
Nepůsobí právě povzbudivě, když někdo během vašeho koncertu do projekce napíše: "Bryan je dobrý, ale Jarek je Jarek." S vědomím toho, jaký u nás odehrál koncert před rokem a že festivalový program v podstatě kopíroval halové turné, se tak rychle ukázalo, že tentokrát to byl z mnoha důvodů spíše odvar z toho, co Bryan Adams se svými muzikanty na pódiu obyčejně svede.
Svědčil o tom nakonec i ohromný dav, jenž se ani nevešel pod scénu vyhrazenou zmíněnému Aleši Brichtovi, který končil dvacet minut po Adamsovi. Zájem o něj zcela přesáhl divočení na následující německé powermetalové kapele Gamma Ray, jejíž produkce byla ubíjející a kořeněná trapnými proslovy zpěváka ("Jsme rádi, že nám dělal předkapelu Bryan Adams. Haha, dělám si srandu.").
Jenže na festivalu se už v době, kdy hráli, nedalo moc kam hnout. Jen čekat na natáčení DVD kapely Škwor nebo zamířit na diskotéku do stanu Evropy 2, kde pouštěl písničky Pavel Cejnar a doprovázel je různými výkřiky a vtípky ("stromeček si ozdobím" namísto věty "Everyday I'm shuffling" v písni Party Rock Anthem od LMFAO a podobně). Každý podle svého gusta.
Zvláštní dramaturgie Benátské noci, která střídá tvrdé rockové party s revivaly a rodinnými popovými kapelami, je už daná. Otázkou je, zda do dalších dvou dnů, během nichž vystoupí jako hlavní hvězdy Kabát a kontroverzní Daniel Landa, dokáže festival v novém areálu a s takřka zaplněnou kapacitou vychytat chyby. Ty začínají už nekonečně dlouhými frontami na pivo a i kvůli takovým zanechal první večer spíše rozpačitý dojem.
