Jak prožívali lidé na Moravě dobu před Vánocemi?
Bylo to pro ně hlavně období zklidnění a půstu. A to nejen, co se jídla týká, ale i z hlediska společenského. Přestaly se dělat zábavy a veselice. Pokud se přece lidé scházeli, zpívali náboženské písně o očekávání příchodu Krista. Ženy se setkávaly jen při draní peří nebo při předení, ale jinak se rodina spíš obracela k sobě. A utlumená byla také práce v hospodářství.
Patří k adventu nějaké zvyky?
Patří. Hlavně s přechodem starého roku do nového. Předělem není Nový rok, ale doba slunovratu, 21. prosince, kdy se noc začíná krátit. K tomu se váže jedna zajímavost. Rčení „Lucie noci upije a dne nepřidá“ se váže už ke 13. prosinci, a to z hlediska našeho kalendáře nesedí. Vychází z kalendáře platného v 16. století, kdy slunovrat opravdu připadal na tuto dobu. V ten den chodí po vsi bíle oděné ženy se zamoučenými obličeji a husím brkem. Kontrolují, jestli má hospodyně všude čisto. Zvyk se někde udržel dodnes, například ve Vlčnově.
Nejznámější předvánoční svátek je Mikuláš, který se slaví dodnes. Odkdy?
První zprávy z našeho území jsou ze 16. století, ale tehdy se slavil jinak. Chodily průvody rozverných studentů, jichž byl Mikuláš patronem. Jeden žák představoval biskupa. V průvodu poskakovali čerti, smrtka, laufr, který průvod uváděl. Podobný průvod dnes chodí ve Žlutavě na Zlínsku.
Etnoložka z Etnografického ústavu Moravského zemského muzea Jana Poláková je odbornicí na moravské vánoční zvyky.
A co Štědrý den?
Ten byl asi na zvyky nejbohatší. Na Znojemsku se například udržel zvyk békání - betlémské vyhánění ovcí. Váže se k době, kdy ještě fungoval ponocný a obecní pastýř. Na Štědrý den obcházel stavení a s ním skupina chlapců se zvonky, kteří představovali stádo. Práskal bičem nebo troubil na roh. Oznamoval, že se narodil Ježíšek a dostával za svoji roční práci výslužku. Věštění, lití olova, házení pantoflem, pouštění skořápek jsou všeobecně známé a dnes patří spíš do okruhu zábavy. Další úkony ale byly spojené s prosperitou hospodářství.
Co se třeba dělalo?
Dobytku se krmení dávalo s větší obřadností, bylo ho víc a většinou se do něj přidaly klasy z dožínkového věnce nebo z posledního snopu z úrody, které měly podle pověry magickou sílu. Hospodyně z něj sypaly slepicím zrno, aby dobře nesly. A třeba na Valašsku se řetězem obepínaly nohy stolu kvůli pospolitosti rodiny a ochraně ovcí před vlky.
A vdavekchtivé dívky? Erbenův Štědrý večer známe všichni. Tam se nahlížení do budoucnosti vymstilo.
Dívky chtěly vědět, za koho se vdají. Posbíraly drobky a slupky od večeře a rozsypaly je venku a podle ptáka, který je sezobal, usuzovali na ženicha. Holub znamenal sedláka, vrána obchodníka, vrabec chuďase. Zbytky od štědrovečerní večeře měly magickou moc, takže se vždycky využily. Kosti se zakopaly u stromu a drobky naházely do ohně, aby neublížil, nebo do studny, aby se voda udržela čistá. Na Boží hod 25. prosince se nepracovalo a dokonce ani nevařilo. Byl klid, rodina šla jen na ranní mši a návštěvy začínaly teprve 26. prosince se Štěpánem.
Chodilo se na koledu. Tou nejznámější je Koleda, koleda, Štěpáne…
Štěpán jako patron koní byl důležitý hlavně pro jejich majitele. Takže svá zvířata vyváděli ven, předváděli a soutěžili, který kůň je nejrychlejší. Co ale bylo pro hospodáře zásadní - čeledínům a podruhům se měnila služba. Mohli odejít, nebo zůstat. Ženy měnily službu na Nový rok. V každém případě dostávala čeleď výslužku, pekly se speciální velké koláče. A patřily k ní i maso či chleba. V přeneseném smyslu se odměně říkalo koleda. Proto si s ní Štěpána spojujeme.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Týdeník 5plus2 najdete každý pátek ve stojanech na obvyklých místech. |
A co se dělo mezi svátky?
Na jižní Moravě se například 27. prosince na svatého Jana Evangelistu, který je ochráncem vinařů, světilo víno.
Myslela jsem, že je to svatý Urban.
Ten je známější, ale svatý Jan Evangelista je také patronem vinařů a navíc ochráncem proti otravě a hadímu uštknutí. Do kostela se nosilo víno. Farář mu požehnal, hospodář je pak přinesl domů a každý z rodiny se napil, aby byl zdravý. Zbytek vína se nalil zpět do sudu nebo schoval a používal při nemocech a uštknutí hady. A na Znojemsku se do tohoto vína namáčela část zrní, které se na jaře selo. A úplně zapomenutý svátek jsou Mláďátka. Ta se slavila 28. prosince, ale byl to dost ponurý svátek. Připomínal Herodesovo vraždění neviňátek. Děti se za ně musely modlit, být hodné a tiché.
A jsme u Silvestra. Jako děcku mi říkali, že když vydržím do půlnoci, uvidím, jak se pere starý rok s novým.
Říkalo se to. Někdy se měly prát na střeše fary nebo kostela, na mostě, jindy na křižovatce. Silvestr a Nový rok byl dobou určenou k bilancování, věštění a předpovědím. A hlavně k vinšování. Byl to obřad, kdy skupiny koledníků obcházely domy a přály zdraví hospodáři, jeho rodině, čeládce i zvířatům. A v každém stavení byli vítáni. Kdyby nepřišli, znamenalo by to neštěstí. Děti pak dostávaly šanci hlavně 6. ledna na Tři krále. Obcházely domy v převlečení, často s malým betlémem a předváděly představení o klanění králů. A tím svátkem vlastně užší období Vánoc končí.
A jak vy slavíte Vánoce?
Scházíme se celá rodina už při pečení cukroví, dokonce se zapojuje i mužská část. Na Štědrý den držíme půst a u stromečku zpíváme koledy, milujeme tradiční moravské. Jsme asi trochu zvláštní, protože nesledujeme pohádku v televizi a raději posedíme a povídáme si.
