Ač už podobné štítky mohou například v Praze kolemjdoucí na lampách vídat téměř dvacet let, mnoho z nich jim nevěnuje velkou pozornost. V případě krize však mohou být k nezaplacení, jak se v neděli přesvědčila i lékařka Marie Skalská, kterou okolnosti donutily k resuscitaci přímo na ulici.
„Po dnešní zkušenosti mám urgentní potřebu vám připomenout, jak se lze velmi jednoduše orientovat a oznámit záchrance, kde právě jste. Číslo na lampě nahlásíte složce záchranného systému a dispečink tím okamžitě identifikuje, kde se nacházíte,“ napsala na Facebooku.
Dodala, že tímto způsobem záchranářům ulehčila práci už při třetí události, ve které šlo o život. „Přihlížející okolí přitom tuto možnost neznalo, tak ať vy případně víte,“ uzavřela lékařka.
Města si chtěla ulehčit práci, vytvořila ale záchrannou síť
Lampy jsou takto označeny zejména v krajských, případně větších městech a těm menším tato vymoženost schází. Není totiž výmyslem záchranářů či hasičů, ale většinou technologických firem, které se starají o městské osvětlení. Ty si tímto způsobem chtěly udělat v lampách pořádek pro případ poruch a bezděčně tím vytvořily hustou síť orientačních bodů, kterou následně začaly využívat i složky integrovaného záchranného systému.
Jako první se značením lamp přišla společnost Eltodo v roce 1998, která takto veřejné osvětlení upravila v Praze. Dnes tento systém využívají desítky měst, které jsou znázorněny na následující mapě.
„Lokalizace pomocí stožáru veřejného osvětlení je využívaná u poměrně velkého množství tísňových hovorů a to zejména v Praze. Jedná se totiž o jednoduchý způsob, jak lokalizovat volajícího v pro něho neznámém prostředí,“ říká mluvčí hasičů Nicole Zaoralová.
A její slova potvrzují i pražští záchranáři. „Je to obrovská pomoc. Když nám lidé volají, jsou často ve stresu a nezřídka nevědí, kde jsou, a lampy proto využíváme skutečně často. V Praze jsou takřka všude,“ říká mluvčí pražských záchranářů Jana Poštová.
Na štítky na lampách se nedá spolehnout všude
Každá krajská záchranka má podle ní vlastní databázi orientačních bodů. Třeba v Praze v ní jsou kromě lamp a přejezdů také všechny zastávky MHD, kostely, historické památky, noční kluby, veškeré supermarkety, kilometrovníky, mosty i fastfoody typu KFC a McDonald’s. „Když člověk vůbec neví, kde je, a řekne jen, že stojí u Billy na Praze 4, dispečer to zadá do databáze a vyjedou mu všechny Billy v této městské části,“ vysvětluje Poštová.
Některé krajské záchranné služby nicméně se štítky nepracují, ačkoliv se na jejich území nacházejí. Platí to pro Jihočeský, Jihomoravský, Středočeský a Zlínský kraj a také pro Kraj Vysočina.
„Čísla štítků sice v mapách máme, ale nejsou na všech lampách a lidé je nejsou zvyklí používat. Orientujeme se především podle názvu ulice a čísla popisného. Lampy, na kterých štítky jsou, se navíc nacházejí v zástavbě, kde je většinou dobré značení,“ vysvětluje mluvčí jihomoravské záchranky Michaela Bothová, proč se štítky běžně nepracují.
Skeptičtější jsou ke štítkům také záchranáři v západních Čechách, ačkoliv je při lokalizaci pacientů používají. „Bavíme se ale o jednotkách případů za rok. Štítky vznikaly v době, kdy mobilní aplikace nefungovaly tak jako dnes. Dříve když se lidé dostali do cizího města, často nevěděli, na jaké jsou ulici. Dnes má ale takřka každý v kapse chytrý telefon s online mapami nebo navigaci v autě,“ říká mluvčí záchranářů Plzeňského kraje Martin Brejcha.
Na přejezdech mohou štítky ročně zabránit až sto nehodám
Pomoc záchranné služby však lidé nepotřebují jen ve městech, ale také uprostřed přírody, kde aby člověk lampu pohledal. Ve spolupráci s majiteli pozemků tak hasiči v posledních letech rozmístili na cyklostezkách a turistických trasách tisíce takzvaných traumabodů (bodů záchrany).
Plní stejnou funkci jako označené stožáry veřejného osvětlení. Zatímco ve městě je však řada dalších bodů, které dokáží usnadnit orientaci, uprostřed lesa jich mnoho není. Záchranáři proto doporučují, aby si turisté vždy pamatovali označení toho posledního, kolem kterého procházeli.
Od roku 2009 jsou také označeny téměř všechny železniční přejezdy. Číslo je na nich napsáno černým písmem na bílé samolepící reflexní fólii na zadní straně semaforu nebo dopravní značky „železniční přejezd“. A i tady plní štítky neocenitelnou službu a zachraňují životy.
Řidiči, kteří na přejezdu uváznou, totiž často nevědí, kde se přesně nachází. Oznámení čísla štítku tak například umožnilo policii bleskově identifikovat místo nehody autobusu na přejezdu ve Smržovce 9. září 2017 a pozastavit tamní železniční dopravu.
Aktuální statistiku, kolika nehodám už štítky na přejezdech zabránily, Správa železniční dopravní cesty (SŽDC) nemá. Nicméně pro představu si lze připomenou údaje z období před deseti lety, kdy byly železniční přejezdy označeny.
„Od 1. července 2009 do 1. srpna 2010 bylo ve 289 případech využito číslo na přejezdu účastníkem silničního provozu a ve 122 případech bylo včasným nahlášením překážky v kolejišti přímo zabráněno možnému střetnutí jedoucího vlaku s překážkou,“ uvedl tehdy mluvčí SŽDC Pavel Halla.
„Nejlepší způsob, jak přivolat pomoc, je aplikace“
Ač jsou všechny zmíněné možnosti, jak nasměrovat pomoc na správné místo, podle záchranářů užitečné, všechny je prý předčí aplikace Záchranka, kterou zdravotníci aktivně využívají už od roku 2016.
Jde o jednoduchou aplikaci, které vévodí velké červené tlačítko, jež stačí v život ohrožující situaci přidržet. Tímto pohybem se spustí vytáčení linky 155 a současně se z mobilního telefonu odešle zpráva, která obsahuje informace o aktuální poloze a případně i doplňující informace o zdravotním stavu postiženého.
Záchranku volejte přes aplikaci. Pomoc je rychlejší než při volání na 155 |
Aplikace tak nejen zkrátí na minimum dobu potřebnou pro lokalizaci pacienta, ale předchází i situacím, kdy dotyčný vůbec netuší, kde se nachází. To přijde obzvláště vhod uprostřed přírody, kde chybí záchytné body.
Záchranáři si ostatně aplikaci nemohou vynachválit. „Stalo se třeba, že slečna šla běhat do Dalejského údolí, spadla ze skály a přivodila si otřes mozku. Nevěděla vůbec nic, kde je, ani odkud a kam šla. Díky aplikaci ji ale naši záchranáři lehce našli,“ popisuje Poštová hlavní přednost aplikace.
Stále ji však používá jen malá část lidí. Aplikaci si do letošního března podle jejího výrobce sice stáhlo 560 tisíc uživatelů, přesto na základě informací z aplikace sanitky vyjíždějí jen zřídka.
„Není to nijak závratné číslo, blíží se to zhruba půl procentu našich výjezdů za měsíc,“ říká mluvčí záchranky Pardubického kraje Aleš Malý. Dodává však, že o aplikaci se dozvídá čím dál více lidí a toto číslo bude stoupat.
Neslyšícím posílají záchranáři přes aplikaci esemesky
Větší oblibě se aplikace těší v krajích, které jsou prošpikovány turistickými stezkami a cyklotrasami. „Máme tady Jizerské hory a část Krkonoš, takže je pro nás neskutečná úleva, pokud mají lidé aplikaci nainstalovanou. Bez ní musíme často složitě zjišťovat, kde se přesně volající nachází, po jaké turistické stezce šel a tak podobně,“ říká mluvčí záchranářů Libereckého kraje Michal Giorgiev.
Naproti tomu s aplikací jsou operátoři okamžitě schopní na místo poslat sanitku, horskou službu nebo leteckou záchrannou službu.
Giorgiev navíc vyzdvihuje pomoc aplikace při komunikaci s neslyšícími. „Dokážeme se s nimi díky aplikaci mnohem jednodušeji spojit. Můžeme navíc neslyšícím odpovědět pomocí SMS zprávy,“ dodává záchranář. I on by si však přál, aby aplikaci využívalo více lidí. V současnosti přes ní v Libereckém kraji přichází kolem deseti procent všech hlášení.