Diváci si jej budou pamatovat jako fanatického řádového rytíře Armina z úžasného filmového opusu Františka Vláčila Údolí včel. Nebo jako úsměvně dokonalého špiona z Vorlíčkovy komedie Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky. Ale také jako podnikatele Františka Rubeše z nekonečných seriálů, do kterých Jan Kačer, uznávaná legenda českého filmu a divadla, bez problémů a bez předsudků na stará kolena vkročil.
Pro novináře pak byl charismatickým vypravěčem, který dokázal poeticky vzpomínat na legendární časy československé filmové vlny, začátky Činoherního klubu i na kolegy, kteří opustili svět dříve. „A příště mi zavolejte, až se někdo narodí. Já řeknu: tohohle si nepamatuju, ale třeba z něj bude gigant,“ uzavřel třeba před třemi lety svou jinak velice srdečnou vzpomínku na milovanou kolegyni Libuši Šafránkovou.
Do Abrháma foukal vítr a on jen někam romanticky koukal, vzpomíná Kačer |
„Asi nejdojemnější bylo, když seděl šest metrů nad zemí na posedu v lese a radil mi, jak mám režírovat medvěda. On měl nad vším nadhled a ja jsem pod tím posedem byl opravdu maličký,“ vzpomněl na společné natáčení snímku Chata na prodej režisér Tomáš Pavlíček. Právě slovem nadhled tak asi nejlépe shrnul Kačerovu vrstevnatou osobnost, která na jednu stranu režírovala taková jména jako Abrhám, Čepek, Landovský, prošla si Činoherním klubem, Vinohrady i Národním divadlem a na druhou stranu si neváhala zahrát v Rodinných poutech.
„Naprostý profesionál, který přicházel na plac vždy perfektně připravený. Vlastně jsem měl pocit, že mě jako začínajícího režiséra tak trochu školil a zkoušel. Ale dělal to s láskou. A často vzpomínal a vysvětloval, co a jak točili s Evaldem Schormem a co bychom z toho taky mohli použít,“ pokračuje Pavlíček.
Zemřel herec a režisér Jan Kačer, legenda nové vlny i Činoherního klubu |
Jako o „jednom z nejlepších, kterého jsme kdy měli“ mluví o Janu Kačerovi i herec Ondřej Pavelka. „Bylo mi ctí s ním hrát, Jedna z mých prvních rolí v Národním divadle byla ve hře Oblak a valčík, kterou režíroval právě pan Kačer. Spolu jsme pak hráli v Čekání na Godota, kde jsem ho v roli vláčel po jevišti na provaze a vždycky mi bylo hrozně žinantní takhle s ním zacházet,“ vzpomněl herec, který se po Kačerově boku objevil i ve filmu Výchova dívek v Čechách. „Byl to zanícený slávista, stejně jako já. Často jsme se scházeli na fotbale, kde jsme mluvili ovšem možném. Samozřejmě o fotbale, o divadle, o životě,“ dodal Pavelka.
„Byl vždycky moc laskavý a já mu chci takhle vaším prostřednictvím poděkovat za všechno, co nejen pro mě udělal. Zanechal po sobě moc krásných rolí a inscenací a zaplaťpánbůh, že některé jsou natočení a můžeme si je připomínat,“ navázala pak Dana Morávková, která byla Kačerovou žačkou i seriálovou dcerou.
Za jednoho z nejvýraznějších zakladatelů moderní podoby poválečného divadla jej pak označil ředitel Národního divadla Jan Burian. „Nový herecký styl, který je spojený s jeho inscenacemi i filmovým díly, ve kterých účinkoval, znamenal nový humánní přístup ke světu, který se vzpamatovával z tragických zkušeností se světovou válkou. Byl zároveň taky protestem proti jakémukoliv projevu totalitarismu a nesvobodě, byl oslavou lidské individuality a jejích nekonečných možností,“ dodal šéf první scény.
„Divadlo pro nás bylo prostředkem, jak se dostat životu blíž. Jak otevřít svět. Byla to možnost rozšířit lidský obzor, který byl velmi úzký,“ vzpomněl pak Kačer pro iDNES.cz na kulturní kvas před srpnem 1968. Své vzpomínky a úvahy shrnul v několika knihách, přičemž ta poslední Zadními vrátky vyšla před dvěma lety.
Vypadá jak Hun! Copak může hrát českýho kluka? řekl Vláčil o Čepkovi |
Spolu odchodem milované ženy Niny Divíškové se Jan Kačer pomalu stahoval z veřejného života. Nadále ale docházel na debaty či pro ocenění: třeba pro Řád Tomáše Garrigua Masaryka či pro čestnou Cenu Thálie.
I přes zdravotní problémy posledních měsíců však jeho páteční odchod kolegy překvapil. Režisér Viktor Polesný i umělecký šéf Činoherního klubu Martin Finger iDNES.cz shodně sdělili, že s ním ještě před dvěma dny hovořili. První o něm chtěl točit dokument, druhý jej pak plánoval zapojit do blížících se šedesátin slavné scény.
Na to vše však už Jan Kačer bude hledět z toho pomyslně nejvyššího nadhledu.