Když mu reportéři tuhle akci po úterním zápase NHL v kabině připomněli, vysvětlil zvesela: „Už nejsem ve čtvrté lajně. Dali mě do první. Takže nemůžu nahazovat!“
Pozoruhodná proměna slovenského křídla upoutala prosté fanoušky i znalce. Na podzim ještě utrápená jednička předloňského draftu si nyní zjevně věří, posunula se v sestavě a prosazuje se v zakončení. Pohleďte na statistické srovnání:
Prvních 42 utkání, 15 bodů (4+11).
Dalších 33 mačů, 29 bodů (12+17).
Kouč St. Louis ho postrčil do elitní lajny k Suzukimu a Caufieldovi. V úvodu sezony NHL trávil na ledě průměrně něco přes čtrnáct minut, teď na něm pobývá okolo dvaceti.
Zleva: Cole Caufield, Nick Suzuki a Juraj Slafkovský.
Donedávna jej provázely rozpaky a jízlivé poznámky, které nahradila slova chvály a uznání. Statný „chalan“ z Košic si je zasloužil svou psychickou odolností a pílí.
„Vnímavý hráč. Stále se učí a má ke svému povolání dobrý přístup,“ přikyvuje Václav Nedomanský, bývalý znamenitý kanonýr a skaut klubů NHL. „Je víc silový než talentovaný, což se promítá do jeho jednoduššího stylu. Využívá toho, že nastupuje se dvěma nejšikovnějšími borci Canadiens.“
Není náhodou, že Slafkovskému v minulosti přezdívali taky „Dino“. Vždy vyčníval statnou postavou, měří přes 190 centimetrů a váží skoro 110 kilo. Má úžasnou páru.
Zároveň však každému v branži touží ukázat, že není jen nepřemožitelným titánem. Při přesilovce se lépe než ve skrumážích před brankářem cítí na pravém kruhu, odkud rád pálí a rozdává chytré pasy.
„Střílí rychle, bez velké přípravy, což se v budoucnu ještě víc projeví,“ prohlásil Nedomanský v rozhovoru pro MF DNES.
Brandon Montour (vpravo) z Floridy a Juraj Slafkovský z Montrealu.
Jak připomíná web The Athletic, Slafkovský předloni coby nováček před hloučkem reportérů zvedl ruce, podíval se na ně a prohlásil: „Myslím, že je umím používat!“
Než si ho slovutní Canadiens vybrali v dražbě nadějí, zazářil na několika mezinárodních akcích. Zvlášť na olympiádě v Pekingu se zaskvěl a sedmi góly přispěl k zisku bronzových medailí.
Nicméně konkurence v National Hockey League se nachází ještě o pár úrovní výš. Úspěch se přirozeně nedostavil okamžitě.
„Hokejem poblázněný Montreal není jednoduché místo pro mladíkovo dospívání,“ řekl v podcastu Z voleje jeho krajan Róbert Petrovický, dříve útočník, nyní trenér. „Proces chápání herních zákonitostí nějakou dobu trvá. A Juraj zraje, zlepšuje se, je produktivnější.“
Z VOLEJE: Táto, díky, dali jsme to. Poutník Petrovický o NHL i boji do konce |
Petrovický pracuje jako asistent v extraligové Olomouci i ve slovenské reprezentaci, v níž jsou ze Slafkovského formy nadšení.
Kouč Ramsay na něj sázel už v minulosti, má ho rád, nedávno jej viděl na vlastní oči přímo v zámoří.
Na blížícím se mistrovství světa v Praze a Ostravě by se rozjetý a natěšený Slafkovský před davy slovenských příznivců mohl zařadit k nejvýraznějším útočníkům.
Na pár týdnů ještě udrží koncentraci na působení za oceánem, zároveň ovšem připouští, že šampionát v sousední zemi bere jako obrovskou motivaci.
Slovák Juraj Slafkovský se raduje z gólu proti Švýcarsku.
Než na konci března oslavil dvacetiny, natáhl v NHL blyštivou šňůru devíti zápasů, v nichž si připsal aspoň jeden bod. Kdyby jich v následujícím ročníku nastřádal přes sedmdesát, leckdo by se nedivil.
Vždyť stále má rezervy. Pakliže se s nimi náležitě popere, dospěje v tahouna dosud strádajících „Habs“ a hvězdu soutěže.
„V jeho bruslení vidím technické nedostatky,“ říká například Nedomanský. „Většina hráčů si časem najde správný úhel držení těla. Slafkovský je zatím příliš vzpřímený, málo využívá stehenní svaly. Aby byl výbušnější, musí snížit těžiště.“
V uplynulých měsících Slafkovský předvedl, kam junáka postrčí trpělivost a pracovitost. Sní o velkých týmových triumfech. Našlápnuto k nim má obstojně.
