„Když jsem neměl službu, ráno bez cigára a piva jsem si neuměl představit. Bral jsem to jako normální věc. Ale časem to začal být problém. V práci při těláku mi kolegové říkali, ať jdu dozadu. Prý nebudou zase celou cestu při běhu čichat chlast, který ze mě táhl. V ten okamžik jsem si uvědomil, že mám problém,“ přibližuje Erik Maidl okamžik, kdy si přiznal, že je alkoholikem.
V nemocnici mi doktor položil otázku, jestli vím, kdy je alkoholik vyléčený. Řekl, že až se za ním zavře víko rakve, a věděl, o čem mluví.
