„Teď, obklopen tvou náručí, laskán tvou kůží, necháváš mě koupat se v tvém dechu, zdá se mi, že děláš něco nového, Ježíši. Neopouštíš mě, tvoje náruč, tvoje kůže, tvoje teplo, tvoje rameno, které mě podpírá, jsou tu stále. Ale teď do mě vstupuješ, přebíráš mou intimitu, nejhlubší střed mého srdce. Aniž bys mě nutil, s nekonečnou jemností.“ S takto smyslným jazykem popisuje Fernández duchovní setkání s Kristem v druhé kapitole své kritizované knihy „Mystická vášeň: spiritualita a smyslnost“. Jeho dílo proto někteří označili za „milostný dopis Bohu“, uvádí portál Catholic Herald.
Pobouření v řadách katolické církve ale vzbudily především kapitoly 7 a 9, ve kterých se zabývá „mystickým orgasmem“. V sedmé kapitole se táže, zda se rozdíly mezi ženským a mužským orgasmem podepisují i na jejich vztahu k Bohu. Cituje přitom studie, podle kterých muži a ženy sice odlišně zakoušejí sex před orgasmem, ne však během něj. Ani v případě mystického zážitku zakoušení Boha podle Fernándeze nezáleží na pohlaví, protože se „dotýká nejintimnějšího centra lásky a rozkoše“.
V osmé kapitole nazvané „Cesta k orgasmu“ tvrdí, že věřící mají právo toužit po „vášnivých zkušenostech Boha“, jaké zažívaly středověké mystičky. Uvádí příklad panenské jeptišky, která přesto měla „krásnou, velmi autentickou zkušenost s Boží láskou, která ji činí šťastnou.“
Sex je krásná věc, dar od Boha, ujišťoval papež František v novém pořadu |
Bůh „může být přítomen i tehdy, když se dvě lidské bytosti milují a dosahují orgasmu; a tento orgasmus, prožívaný v Boží přítomnosti, může být také nádherným aktem uctívání Boha,“ píše autor v deváté kapitole s podtitulem „Bůh v párovém orgasmu“.
Podle argentinského kardinála má orgasmická rozkoš i náboženskou rovinu jako dar Boha člověku a předznamenává „nádherný svátek lásky, kterým je nebe“. „Chtít se skrýt před Bohem, když prožíváme radost, znamená věřit ve falešného Boha, který se místo toho, aby nám pomáhal žít, stává pronásledovatelem, jenž nenávidí naši radost,“ zdůrazňuje.
Rouhání, zuří konzervativci
Pro církevního představitele nezvykle otevřený jazyk sexuálních prožitků vzbudil u konzervativní části katolické náboženské obce silné pobouření. První na knihu upozornil argentinský tradicionalistický katolický blog Caminante, jež ji označil za „nerozvážnou“ a „příležitost ke hříchu“.
Italský katolický portál Messa in Latino ji označil za „skutečně skandální a zjevně rouhačskou“. Catholic News Agency si stěžuje, že v publikaci se jen zřídka zmiňuje manželský sex a že autor nepřipomíná, že podle katechismu katolické církve by měl být sex zaměřen na plození dětí.
Nejčastěji slyšíme o sexu. Kněží odhalili, o čem lidé mluví ve zpovědnici |
Sám Fernández uvedl, že knihu sepsal, když byl mladý, ve 36 letech, a zcela jistě by nic podobného už dnes nevytvořil. Impulzem byly rozhovory s mladými páry, které chtěly lépe porozumět duchovnímu významu svých vztahů. Hned po vydání se ale začal obávat, že by kniha mohla být špatně interpretována.
„Proto si nemyslím, že je dobré ji nyní šířit,“ prohlásil. „Ve skutečnosti jsem ji nepovolil a je to v rozporu s mou vůlí.“
Není to poprvé, kdy se kardinál dostal pod palbu kritiky za své dílo. Jeho odpůrcům se též nelíbila publikace „Uzdrav mě svými ústy: Umění líbat“, která se jim zdála být nevhodná pro kněze žijícího v celibátu. Fernández ji hájil s tím, že jde o „pastorační katechezi pro dospívající“, a nikoliv teologickou knihu.
O sexu psal i Jan Pavel II.
V řadách katolické církve našel ale i zastání. Katolický portál Crux podotýká, že o sexu psal podrobně i blahoslavený papež Jan Pavel II. V knize Láska a odpovědnost bývalá hlava církve vyzývá muže a ženy, aby dosahovaly společného orgasmu, a zdůrazňuje nutnost sexuální výchovy, aby ženy nemusely své vyvrcholení předstírat.
Podle kritiků však nelze oba muže srovnávat. Tradicionalistický katolický komentátor Peter Kwasniewski poznamenává, že zatímco Jan Pavel vypracoval „teologii těla“, Fernández přišel s „teologií obscénnosti.“
Žehnáme vám, ale nesmí to vypadat jako sňatek, rozhodl Vatikán o homosexuálech |
Crux uvádí, že pravý důvod současného hněvu vůči Fernándezovi nevychází ani tak z objevení jeho knihy, ale z jeho role vrchního představitele Kongregace pro nauku víry. Ta se k zlosti řady kněží postavila za rozhodnutí Vatikánu povolit duchovním žehnat nesezdaným a stejnopohlavním párům.
Kongregace pro nauku víry, které nyní nese název Dikasterium pro nauku víry, historicky navazovala na Kongregaci římské a obecné inkvizice (1542–1908). Jejím úkolem bylo chránit katolickou církev před herezemi.
