O významu zpěvu v ptačí říši se vědělo dlouho. Samečci jím dělají dojem na samičky, skrze něj se budují a udržují vazby, s jeho pomocí si brání teritorium. Za oněmi vědomostmi se přesto skrývala otázka: Proč však ptáci zpívají tak často, vytrvale, zaníceně, vlastně pořád?
„Zpívají s bláznivým úsilím,“ líčí v rozhovoru pro NPR dánská behaviorální neurovědkyně Iris Adamová. Dodává, že to není jen tak. Je to nejen vyčerpávající, ale též nebezpečné. „Když zpíváte, odhalujete se, dáváte vědět, že existujete, kde jste, kde je vaše teritorium. To vše je najednou venku, k dispozici pro dravce, pro každého.“
Proč tedy ptáci tak vytrvale riskují? Trénují, posilují svaly. Hlasivky.
Dennodenní trénink, nebo ztráta atraktivity
Adamová to se svým týmem tvrdí v práci, která vyšla v magazínu Nature Communications. Opírá se o dva pokusy, které odhalily, jak rychle ptačí hlasivky ztrácejí výkon. V prvním nebohým zpěváčkům vědci přerušili spojení mezi mozkem a hlasivkami. Jejich zpěvácký výkon doznal zhoršení hned po dvou dnech, po třech týdnech na tom byli jako mláďata, která ještě nikdy nezpívala.
V druhém ptáky drželi ve tmě, aby je od trénování zpěvu odradili trikem. Po týdnu přišly jejich hlasivky o polovinu výkonnosti. Pětasedmdesát samiček, jimž při pokusu autorský tým pouštěl ptačí produkci, dalo přednost zpěvu, za nímž se skrývalo dennodenní cvičení. Okamžitě ho od popěvků netrénovaných hlasů rozeznaly a při volbě neváhaly. Zpěv bez tréninku ztrácel na frekvenci a hlasovém rejstříku. A tady na přitažlivosti.
„Byli jsme překvapeni, jak silně svaly reagovaly a jak neuvěřitelně rychle ztrácely výkon,“ cituje shrnutí Adamové list The Jerusalem Post. Podle jejího týmu to vysvětluje, proč ptáci zpívají téměř pořád, i mimo kontext, který by zpěv zdůvodňoval. Proč zpívají, i když to zdánlivě nepotřebují, jak uvádí Coen Elemans, spolupracovník Adamové. „Do každodenního zpívání investují spoustu času a energie proto, aby zůstali atraktivní,“ objasňuje.
Ptačí hlasivky jako cesta těm lidským
Studie však naznačila víc než jen odpověď na všudypřítomnost a zaujetí, s nímž ptáci zpívají. Napověděla leccos o cvičení hlasivek. To je další velmi zásadní odhalení studie týmu kolem Adamové. Čím déle cvičíme například v posilovně svaly na rukou a na nohou, tím pomalejší se během cvičení stávají,“ líčí v magazínu Cosmos další člen týmu Per Stål. Jenže ptačí hlasivky se při tréninku nestávaly silnější a pomalejší, ale slabší a rychlejší. V tom se od tréninku lidských končetin lišily.
To podle mínění Adamové může platit nejen pro ptačí hlasivky, ale též pro trénink hlasivek všech obratlovců včetně lidí. „Protože všechny hlasivky jsou svým vývojem spojené,“ dodává. A to by mohlo mít význam pro trénink a nápravu poškozených hlasivek u lidí. Studium těchto svalů je totiž velmi obtížné, terapeutické intervence se proto opírají o to, co víme o fyziologii a tréninku svalů na nohou. Jenže trénink hlasivek si možná vyžaduje docela jiný přístup. „Zpěvní ptáci tak možná jsou pro studium hlasivek našimi nejlepšími spojenci, abychom vylepšili trénink a nápravu hlasu u lidí,“ soudí autorský tým studie.
