Deset jmen, deset útočníků.
O víkendu přibyl do elitního klubu borec, do něhož byste to neřekli.
Marek Havlík, střední záložník, famózní levačka.
Ale střelec? Vážně?
Už to tak vypadá, že dva roky před třicítkou se vousatý a potetovaný chlapík ze Slovácka přeorientoval z elegantního, ale nenápadného snaživky na zabijáka.
Měl jsem na krajíčku, přiznal slovácký fantom Havlík. Je nejlepším střelcem ligy |
V aktuálním ročníku nemá jedinou asistenci, zato gólů už zapsal deset, nejvíc v lize. Když v sobotu při kanonádě proti Bohemians (5:2) zblízka pošťouchl balon pod padajícím gólmanem Jedličkou do sítě počtvrté, zakryl si v úžasu obličej – vypadalo to, že nemůže uvěřit.
„Říkal jsem si, že už to snad ani není možné,“ kroutil hlavou po zápase. „Hlavně jsem rád, že pomáhám týmu. Že bych si dával cíle stát se nejlepším kanonýrem ligy, to ne.“
Typický Havlík. Moc toho nenamluví, neuslyšíte od něj velkohubá prohlášení, soustředí se na tým, na sebe, na svůj klid. Ale proč si teď nevěřit, když se tak vyšvihl?
Záložník Marek Havlík ze Slovácka střílí gól v utkání proti Bohemians.
Proti Bohemians řádil jako nikdy.
První trefa: Z hranice vápna precizně po zemi k tyči, už po dvou minutách.
Druhá: pětadvacet metrů od brány dostal luxusní prostor, opřel se do oranžového balonu a ten zrádně zaplaval za gólmana Jedličku.
Třetí: míč znovu klouzal z kraje šestnáctky po zemi k tyči, hostující brankář se jen zoufale ohlédl.
Po čtvrtém gólu, který vymyslel dokonalou narážečkou útočník Cicilia, už se vztekal na spoluhráče: Kde sakra jste? Kdo ho brání?
Jenže krotit teď Havlíka, když před zimní pauzou chytil životní fazonu? To nechcete.
Fotbalista Marek Havlík ze Slovácka.
Stačilo, aby ho kouč Svědík posunul v sestavě o něco výš, a dějí se věci. Až pod hrotem pořádně vyniknou jeho přednosti a ani nevadí, že není sprinter: s chytrostí a extrémně šikovnýma nohama si vystačí.
V době, kdy gólů z dálky výrazně ubývá, Havlík vyčnívá. Dokáže do balonu prudce prásknout a ještě ho nebezpečně rozrotovat, což gólmani nesnášejí.
I proto má v osmadvaceti nejvyšší čas, aby prorazil v reprezentaci. Tam zatím nakoukl jedinkrát, v nouzi, když před třemi lety národní tým rozprášila covidová pandemie.
V zimě se zároveň otevírá asi poslední šance na opravdu zajímavý přestup: ve Slovácku mu v létě končí smlouva, a pokud neprodlouží, bude k mání zadarmo.
Manželé Havlíkovi o věrnosti Slovácku, Klubu legend i pečení vánoček |
„Marek je slovácký patriot. Ale třeba má sen se posunout do top klubu,“ tuší kouč Martin Svědík. „Záleží jen na něm. Já budu rád, když budeme spolupracovat dál.“
Nemyslete si, že Havlík z ničeho nic vylétl až letos. O tom, že je výjimečný, se ví dlouho, minimálně třináct let. Ještě chodil na základní školu, když za třetiligovou Kroměříž naskočil do semifinále poháru proti Mladé Boleslavi. V pouhých patnácti!
Slovácký záložník Marek Havlík se raduje ze svého gólu.
„Dres mu byl dost velký, ale už tehdy byl fotbalovým myšlením úplně jinde než spoluhráči,“ usměje se trenér Jindřich Lehkoživ, který tehdy mladičkému šikulovi uvěřil.
„Marek je z fotbalové rodiny, s jeho tátou jsem sám hrával. Asi proto měl neskutečný cit, výjimečnou kopací techniku, výběr místa. Potřeboval jen zesílit a nabrat kondici. A museli jsme ho trochu hlídat, aby to při prvním neúspěchu nezabalil.“
I to bylo potřeba, protože kolem Havlíka se prý v té době rojili kamarádi, kteří ho od profifotbalu mohli odtáhnout. A možná by jim to ani nedalo takovou práci, protože pohoda a teplo domova u něj dlouho vítězily nad ambicemi.
Je známá věc, že v sedmnácti byl téměř hotový jeho přestup do druholigového italského Bari, jenže teenager, který se tehdy učil na pekaře, v poslední chvíli cukl: „Nedokázal jsem si představit, že bych tak brzy odešel do zahraničí. Trošku mě to semlelo, neměl jsem na to povahu.“
A teď? Desetigólového záložníka si určitě všimli i jinde než v Česku.
