Rozhovor spolu děláme nedaleko letoviska Marsá Alam v Egyptě. Tady jste hrála nejen pro krajany nadupaný DJ set. Jaké to je hrát v resortu oproti tomu, na co jste zvyklá?
Není to poprvé, kdy hraji takto v nějakém letovisku v zahraničí. Ale musím říct, že jsem byla neskutečně překvapená, jak byli schopní vytvořit festivalovou náladu a tak nádhernou stage. Za mě to byl spíš takový festiválek než opening krásného resortu.
Co vás z Egypta oslovilo? Myslím z toho, na co nejste zvyklá z Evropy.
Jsem v Egyptě poprvé. Zjistila jsem, že jsem trošičku xenofob, sama od sebe bych do Egypta nejela. Takže jsem hrozně ráda, že díky mojí práci můžu cestovat a poznávat země, jako je třeba právě Egypt. Jsem moc překvapená, jak jsou tady milí lidé. U mě je vždycky důležitý faktor to, jak se v tom státě cítím. Není to jen o krásném moři, hotelu a bílém písku. Vždycky je to i o těch lidech a podle toho se tam pak vracím.
Jako doprovod s sebou máte svého dlouholetého partnera Petra Plačka. Je to pro vás důležitý element a spolehlivá část vašeho já?
Absolutně. Zjistila jsem, a zrovna jsme si to dneska říkali, že máme asi možná trošičku toxický vztah. (smích) Jsme totiž na sobě absolutně závislí. Já bych bez něj nejela nikam. On šel dneska sám na oběd a už to mu vadilo, že si ten oběd neužíváme spolu. Jsme zvyklí být spolu 24 hodin denně, nonstop. Jak pracovně, tak ve volném čase. Vůbec si nedokážu představit, že bych bez něj jela třeba na dovolenou. Je pro mě důležité, abychom věci zažívali spolu.
Andrea Pomeje a Petr Plaček
Máte i společné kamarády?
Máme sebe navzájem, je to vlastně i můj nejlepší kamarád, když to tak vezmu. Já vlastně nikoho nepotřebuji. Mám pár známých, se kterými tedy ale úplně nechodím na kafíčka a na vínka. Když se chci odreagovat, otevřeme si s Péťou láhev doma. Mám ho i jako nejlepšího kamaráda, je to tak.
Dovedla jste si před deseti lety představit, kde dneska budete?
Byl to můj sen. Vždycky jsem si přála, abych mohla dělat nějakou profesi, kde budu moci cestovat. Dokonce jsem chtěla být letuška. Než jsem tedy zjistila, že se bojím létat letadlem, což je bohužel problém, když máte v letadle panický ataky. (smích) Chtěla jsem poznávat svět a mít to propojené s prací, což se mi podařilo díky DJingu. Hudba je globální jazyk, je to skvělé.
Tady je máte, chlubí se Andrea Pomeje fotkou poprsí po plastice |
Jste nositelkou slavného příjmení Pomeje po bývalém partnerovi Jiřím, což byl velký herec a velký dabér. Cítíte nějakou zodpovědnost, když pokračujete v showbyznysu a nesete to jeho jméno?
Já jsem na to jméno pyšná. Máme s Petrem před svatbou. Přemýšlela jsem o tom, samozřejmě. A kdyby mi Péťa řekl, že si přeje, abych měla pouze jeho příjmení, tak bych to udělala. Ale on sám si myslí, že jméno Pomeje je značka. A i když jsem si s tím jménem nabalila na sebe určité předsudky a to jméno bývá spojováno s nějakou kontroverzní minulostí, tak si myslím, že teď už to takhle nikdo nevnímá. Já si toho vážím, že já i dcera Anička máme Jirkovo příjmení.
Musela jste někdy Petrovi vysvětlovat, že pokud má nějaké ambice, tak bude muset překračovat stín toho slavného jména, který máte?
Péťa má ego naprosto v pořádku. Není to úplně snadné. Já si myslím, že byl tak trochu hozený do vody, stejně jako tenkrát já, když jsem potkala Jirku. Vždycky záleží, jak se k tomu chlapi postaví. On je v tom skvělý, neřeší to. A vlastně vůbec ani nad tím podle mě nepřemýšlí, že by byl v nějakém mém stínu. Ono je mu to úplně jedno.
Andreo, oddechla jste si v průběhu let, že máte to štěstí, že si vaše dcera s vaším partnerem Petrem rozumí a můžete se v klidu vzít?
To byl základ. Není to samozřejmost. Když se zamilujete do někoho, kdo má děti, musíte je také mít rád. Je to vlastně podmínka téměř každého rodiče. Že potřebuje, aby ten nový člověk to dítě miloval stejně jako on. Za mě je to velký dar, že mají takový vztah. Vnímám to tak, že jsem měla obrovské štěstí na to, že i Péťa, který sám děti nemá, je neskutečně dobrý rodič. Někdy si říkám, že je lepší než já. Vážně se o Aničku moc hezky stará.
Plánujete s Petrem vlastního potomka?
Já bych si miminko přála, s Péťou bychom dítě chtěli. Otázka je kdy. Samozřejmě si moc dobře pamatuji, co to obnášelo, když byla Anička malinká. Vím, že to je práce na plný úvazek. Hrozně bych si chtěla užít dětství toho mimča, protože s Aničkou jsem úplně neměla tu možnost. Mám to zpětně jako v mlze, přišlo hodně problémů kolem Jirky a začínala jsem dělat DJing, když byl dceři rok. Bylo to náročné. Takže teď bych si to chtěla užít. Myslím si, že mimčo bude.
Dětství dcery jsem si neužila. Jsem matka bohém, přiznává Andrea Pomeje |
Když se ohlédnete za tím, co všechno jste absolvovala a že jste to vlastně zvládla, i tu etapu matky samoživitelky, jste na sebe pyšná?
Učím se to. Zjistila jsem, že jsem na sebe v určitých věcech strašně přísná a „bičuji“ se za věci, které jsou úplně nesmyslné. Když se ohlédnu zpátky, myslím, že jsem toho zvládla dost a dost jsem toho ustála. Takže jo, jsem na sebe pyšná.
Když je člověk v zahraničí a má možnost být chvíli sám se sebou, občas hodně přemýšlí, ať už chce, nebo ne. Máte tendence nechávat za sebou na cestách to, co vás momentálně trápí a už si ty starosti nevozit zpátky domů?
Takhle jsem nikdy nepřemýšlela. Ale je pravda, že jakmile opustím hranice České republiky, cítím se nějak svobodnější. Pravda taky je, že nemám nutkání se v něčem rýpat. Spíš relaxuji a užívám si tu svobodu.
