Nacházíme se v šatně Divadla na Vinohradech. Je to magický prostor se zvláštní atmosférou. Co pro herce znamená divadelní šatna?
Nerada bych mluvila za všechny kolegy, ale pro mě je to takové druhé doma. Vytvořila jsem si tady zázemí, kde si můžu v klidu číst, připravovat se na představení nebo natáčení, zacvičit si, můžu si tady udělat kafe, jsem v práci, ale zároveň tu mám soukromí. Považuju svou divadelní šatnu za důležité místo v mém pracovním životě, a proto mám potřebu si to tu i „šperkovat“. To je jistě dáno i tím, že jsem na Vinohradech v angažmá a navíc nejsem přelétavý typ. Někdo ale takovou tendenci nemá, což je úplně v pořádku. Logicky třeba ti, kteří nejsou stálými členy souboru. Přijdou, přinesou si líčidla z domova, pak všechno sbalí a zase jdou jinam.
Jsem velmi vděčná máma. Nechci říkat, že mám nejlepší dítě na světě, ale vím, že mám doma kluka, který má jednoduše dobré srdce a je to v jádru hodný člověk, tak co bych si měla a mohla přát víc.
