„Se mnou by to seklo! Já si šel vždy lehnout, pak jsem se v noci podíval na internet, jak to dopadlo. A ráno jsem byl rád,“ usmívá se rodák ze Záhřebu, jenž celé dětství prožil v Teplicích.
Jeho otec Srb sem během druhé světové války utekl před Chorvaty. Ale klid nebyl ani na severu Čech. „Bydleli jsme ve středu Teplic a v roce 1945 přímo naproti našemu baráku dopadla bomba,“ vybavuje si 78 let starou událost. Hlouběji se mu však zaryly spíš hezké vzpomínky. Jak ho táta bral do Sokola, jak chodil na Masopusta na legendární teplickou Drožďárnu, jak bosý odstartoval svou mimořádnou volejbalovou kariéru vyšperkovanou olympijským stříbrem a světovým zlatem.
Když jsme jeli do Bratislavy, dali nám 10 korun na svačinu, zaplatili nám vlak, ale jinak vůbec nic. Až za stříbro na olympiádě jsme dostali 2 000 korun a za světový titul 2 500.
