Paní Eva nastoupila do vězení v lednu 2011. Ve Světlé nad Sázavou si odpykávala dvanáctiletý trest, který dostala za zvlášť závažný trestný čin, který ale nyní nechce konkretizovat.
Kvůli délce trestu nebylo možné se zapojit do pracovního procesu uvnitř věznice hned. Příležitost dostala až po roce a půl, kdy získala důvěru vedení.
„Pracovala jsem v prádelně, naučila se šít na průmyslovém stroji a zacházet s mandlem. Také jsem pracovala v čokoládovně, kde jsem balila čokoládu, kontrolovala kvalitu a zanášela na pás bonbóny, aby se nestalo, že se pás zastaví,“ popsala.
Kvůli dluhům se chtěla zabít. Práci nakonec získala i s trestním záznamem |
Krátce před propuštěním dostala Eva možnost pracovat na nestřeženém pracovišti mimo věznici, kdy jezdila do firmy v Havlíčkově Brodě a seřizovala stroje.
Eva byla v roce 2019 za dobré chování předčasně propouštěna a ve vězení si nakonec odseděla místo dvanácti let jen osm. I přestože se většinu času ve věznici snažila zůstat pracovně aktivní, po přechodu do běžného světa zjistila, že najít si práci se zápisem v trestním rejstříku není vůbec jednoduché.
Výpis z rejstříku chtějí i tam, kde není nutný
„Největší problém je ten, že dnešní společnost, jakmile máte nálepku trestaný, před vámi zavírá dveře. I když já osobně si myslím že to je právě ten největší důvod, proč se pak lidi vrací zpět do vězení,“ říká Eva, které nyní skončila mateřská dovolená a snaží se znovu najít práci na hlavní pracovní poměr, která by jí zároveň umožňovala vyzvedávat dceru ze školky.
Během mateřské Eva pracovala na zkrácený úvazek pro neziskovou organizaci a absolvovala kurz pracovníka v sociálních službách. Ani nové dovednosti ale nepomohly.
„Díky této neziskové organizaci jsem získala kvalifikaci pracovníka v sociálních službách a jsem za to moc ráda, ale bohužel to nemohu zatím nijak uplatnit, neboť mám zápis v trestním rejstříku,“ vysvětluje maminka tří dětí.
Vězni se učí jednat s personalisty a mluvit o tom, za co je stát potrestal |
S tím, že zápis v trestním rejstříku je jednou z největších bariér při hledání práce, souhlasí i ředitelka spolku Žlutá stužka a bývalá ředitelka kuřimské věznice Gabriela Slováková.
„Největší bariéra při žádosti o zaměstnání je výpis z Rejstříku trestů, potom i jistá nedůvěra, bariéry jsou z obou stran. Člověk po výkonu trestu není úplně připraven na přechod,“ vysvětluje Slováková.
Lenka Ouředníčková z organizace Rubikon, která pomáhá lidem s trestní minulostí, upozorňuje, že zaměstnavatel požadují často bezúhonnost i u takových pracovních pozic, kde není vůbec zákonem stanovena.
„Je to třeba z toho důvodu, že se chtějí ujistit, jací lidé mu do týmu přijdou. Někde je to jenom zaběhlý stereotyp. Sice existuje právní úprava, že trestnou činnost má zaměstnavatel zjišťovat pouze ve vybraných případech, kdy by mohla souviset s vykonávanou pozicí. V praxi je požadavek trestní bezúhonnosti nadužíván.“ říká a dodává, že v pracovní oblasti bývalí vězni čelí i dalším překážkám.
Nikdy se neptám, za co lidé sedí, říká fotograf věznic. Teď zaujal ve Štrasburku |
“Lidé vycházející z vězení mnohdy potřebují po určitou dobu tzv. tréninkové místo, kde se naučí nové dovednosti a návyky, které během uvěznění často ztrácejí. Často si také nevěří, nevědí, jak mají komunikovat v týmu, takže jsou tam i nějaké psychický bariéry. Investice do jejich přípravy k vstupu na trh práce se rozhodně vyplácí“ dodává.
Přívětivější prostředí a pochopení nabízí například partnerské firmy, které spolupracují s neziskovými organizacemi a které vězně zaměstnávají.
„Nemít předsudky je firemní kultura“
„Bylo to před třinácti lety, od té doby se hodně změnilo. Tehdy jsme dostali takovou kacířskou myšlenku v tu dobu velmi nezvyklou kvůli administrativním a bezpečnostním nárokům. Rozhodli jsme se zřídit call centrum ve věznici, první vzniklo ve Vinařicích,“ popisuje ředitelka call centra Věra Babišová začátky spolupráce s vězni.
Její společnost A-Giga nyní zaměstnává skoro dvě stě odsouzených ve třech věznicích v Česku. Podle Babišové je důležité s vězni pracovat už během výkonu trestu, upevňovat jejich pracovní návyky a překonávat kritické situace, které na vězně mohou čekat venku. K tomu odsouzeným pomáhá i mentor. Postupné posilování těchto dovedností přispívá k tomu, že vězni poté lépe fungují v běžném životě.
Vězni či senioři hledali práci těžko už před krizí, pandemie jim pohoršila |
„Když jejich trest skončí, tak jim dáváme možnost pracovat v našich civilních call centrech, což část z nich využije. A máme velký úspěch. Pokud jde o recidivu, v naší cílové skupině se pohybujeme mezi dvaceti a třiceti procenty. Na rozdíl od celostátních statistik, kde je někde na 70 %,“ říká Babišová.
Pokud už k recidivě dojde, nejčastějším důvodem je podle Babišové drogová závislost. „Ostatní dokážeme vyřešit. I dluhy nebo insolvence, to za ně řešíme. Umíme je psychicky podpořit, ale nejhorší problém jsou drogy,“ pokračuje Babišová s tím, že přes všechno ostatní zaměstnanci firmy bývalé vězně dobře přijímají a nedochází tak k předsudkům nebo stereotypizaci.
„Já si myslím, že toto je jeden z našich velkých úspěchů, protože nemít předsudky je součást firemní kultury. Je to další výhoda, proč u nás rádi začínají. Třeba nezůstávají ani velmi dlouho, protože práce operátora je náročná. Občas si potřebují zafixovat svoji existenci venku a pak jdou do jiných zaměstnání,“ dodává.
V Kynšperku pracuje jen třetina vězňů. Chceme zaměstnanost zvednout, říká ředitel |
Přestože se Babišová se svojí firmou snaží pomoct, upozorňuje, že to nestačí a že je potřeba komplexnější systémové řešení. Podle ní jsou vězeňství a sociální oblast dva oddělené světy a bylo na místě, aby oba resorty začaly spolupracovat.
Bez pomoci a práce skončí znovu ve vězení
S tím, že je potřeba změny souhlasí i Ouředníčková. Podle té je důležité podporovat rozvoj pracovních dovedností už během výkonu trestu a možnosti pracovního uplatnění mapovat již během pobytu ve vězení. Osvědčuje se mít navázanou spolupráci se zaměstnavateli, pro které záznam v Rejstříku trestů není překážkou pro přijetí.
To organizace, ve které působí, zajišťuje. Pro klienty je těžké si práci nejen najít, ale i udržet, proto poradci RUBIKON Centra jsou v kontaktu s klientem i zaměstnavatelem i během zkušební doby. „To je křehké období a i zde se oboustranná podpora klienta i zaměstnavatele vyplácí,“ říká
Podle Slovákové ze Žluté stužky je kromě systémové změny důležitá také osvěta, o kterou se snaží i pomocí charitativních běhů, kterých se účastní zaměstnanci věznici, bývalí trestanci i široká veřejnost.
Drogy, loupežná přepadení, vězení. A teď se jim náplní života stal běh |
„Osvěta je důležitá, aby společnost pochopila, že je lepší, když člověk venku bydlí a pracuje, a my ho nějak podpoříme, byť to stojí peníze. Je to jediná cesta, jak toho člověka provést systémem, aby to zvládl. Pokud to nezvládne, budou další oběti trestných činů, bude další procento recidivy. A to si myslím, že nikdo nechce,“ říká Slováková.
V současné době neexistuje státní podpůrný program, který by pomáhal vězňům najít si a udržet práci poté, co přejdou z vězení do běžného světa. Většina z nich je tak odkázána sama na sebe nebo na neziskové organizace.
Ministerstvo práce a sociálních věcí pro redakci iDNES.cz uvedlo, že žádná systémová změna se momentálně neplánuje. Uvedlo ale, že podobně jako za zaměstnání osob s postižením by zaměstnavatelé v blízké době mohli získat zvýhodnění, pokud by trestané zaměstnali.
Odsouzení chtějí pracovat. Pro firmy jde o levnou a spolehlivou pracovní sílu |
„Nicméně je v běhu legislativní proces zákona o sociálním podnikání, v rámci něhož je pamatováno i na možnost zaměstnávat osoby po výkonu trestu v sociálním podniku a poskytnout jim díky tomu další potřebnou asistenci. Zmíněný zákon nyní prochází jednáním komisí Legislativní rady vlády,“ dodalo ministerstvo.
