Na sklonku září se sešli v Krpálkově tréninkové akademii, aby pokřtili kalendář, který má podpořit Petráčkův rozpočet na přípravu do Paříže.
Petráček kalendář vytvořil společně s nadačním fondem Emil a prodává ho na svých internetových stránkách. Kalendář s fotografiemi paraplavce je netradičně datován od září do srpna, čímž zároveň oběma sportovcům odpočítává čas zbývající do olympijských a paralympijských her.
Brzy třiatřicetiletý Krpálek i dvaatřicetiletý Petráček chtějí v Paříži zaútočit na další zlatou medaili. Krpálek naposledy, Petráček se s pěti kruhy zatím loučit nechce. „Moc rád bych se podíval i do Los Angeles v roce 2028,“ přiznává plavec.
Petráček získal v Riu 2016 zlatou medaili, při obhajobě v Tokiu 2021 skončil stříbrný. „Chci si vzít zpátky, co mi patří,“ zubí se.
Arnošt Petráček a Lukáš Krpálek pokřtili kalendář tématicky vodou z bidonů
Zlato z paralympiády byl jeho životní cíl, po jeho dosažení si vzal na mušku evropské, světové a paralympijské rekordy, aby měl stále motivaci posouvat své výkony. Zároveň popularizuje svůj sport, ukazuje, že hendikep není překážkou.
Přivést děti ke sportu
„Veřejnost nás vnímá daleko lépe než před sedmi lety, hodně se toho změnilo. Spoustu lidí mi říká, že viděli můj tokijský závod v televizi v přímém přenosu, to mě moc těší. Jsem rád, že jsem k té změně mohl přispět,“ líčí Petráček.
„Chtěli bychom s Lukášem motivovat další sportovce, jak hendikepované, tak zdravouše,“ přeje si plavec.
Arnošt Petráček u kalendáře, který má podpořit jeho přípravu do Paříže 2024
Krpálek začal už druhý rok své Krpalek Academy, která má vychovat novou generaci judistů. O dětské zájemce nemá Krpálek nouzi, oproti červnu se počty přihlášených dětí zdvojnásobily.
„Když mám čas, rád zajdu s dětmi trénovat, pak také hrajeme různé hry. Důležité je, aby je to bavilo,“ usmívá se judista.
Až se závoděním skončí, plánuje pustit se do trénování na plný úvazek. Stejně jako Petráček doufá, že se mu podaří přivést ke sportu co nejvíce dětí. Jak ale zařídit, aby děti u tréninků zůstaly, až prvotní nadšení vyprchá?
Voda je můj život. Nejcennější je pro mě zlato z Ria, říká paraplavec Petráček |
„I já jsem měl během dospívání období, kdy jsem chtěl se sportem skončit. Každý by si měl nastavit nějaký cíl, kterého chce dosáhnout a kvůli kterému trénovat. Spousta dětí závodit ani nechce a dělá to jen pro radost, i ty je potřeba podporovat a snažit se, aby u sportu vydržely,“ myslí si.
Podle Petráčka je v tomto ohledu klíčová rodina. „Motivoval bych hlavně rodiče, aby děti vedli ke sportu a podporovali je v něm. Pak je důležitá i tréninková parta. Děti by se měly na každý trénink těšit,“ věří.
Honím Japonce po žíněnce
Krpálek by chtěl za rok v Paříži získat třetí zlatou medaili, nebyl by to ale on, kdyby si přípravu na olympiádu nezpestřil. V Riu kraloval váhové kategorii do sto kilogramů, v Tokiu nad sto kilogramů a do Paříže by se chtěl kvalifikovat v obou skupinách.
V jaké ale bude na přelomu července a srpna nakonec o olympijskou medaili usilovat, zatím neví.
Možná v obou, pokud by mu příslušné instituce udělily výjimku.
Měl černo před očima, klepal se. Ale stříbrem to nekončí, ví Krpálek |
Na začátku letošního roku sice vyhlásil návrat do lehčí váhové kategorie, zároveň mu ale bylo jasné, že zvládnout v ní olympijskou kvalifikaci za tak krátký čas bude obtížné. Lépe nakročeno k zisku místa v Paříži měl v té chvíli ve „sto plusce“.
A tak po květnovém stříbru z mistrovství světa v kategorii do sta kilogramů startoval jen o týden později na turnaji v Linzi mezi judisty nad sto kilogramů. A vyhrál.
„To jsem dostal do kolen i lidi z mezinárodní federace, chodili za mnou, že jsem blázen. Na jednom turnaji se objevím ve stovce, na dalším v těžké, docela se mi to zalíbilo. Všichni se mi smějí a nejvíc rozhodčí, kteří jsou u váhy, protože jednou mě vidí vychrtlého a hned zase mezi těžkáči,“ vypráví pobaveně Krpálek.
„Když startuji v těžké, tak za mnou chodí stovky a říkají: už tam zůstaň! A zase naopak. Nejzábavnější bylo setkání s Guramem Tušišvilim, který se mnou byl v Tokiu ve finále nad sto kilo. Když mě uviděl na jednom z prvních turnajů, kde jsem startoval do stovky, padal na kolena a smál se.“
Krpálek absolvoval v září soustředění v Tokiu, kde pro změnu bavil soupeře z Japonska. „V těch trénincích necháváme všechno. Ale když mě ti Japonci hodí na zem, mají z toho obrovskou radost a smějí se mi. Pak je honím po žíněnce a skolím je, tak se zase směji já jim,“ líčí.
Krpálek už dosáhl ve svém sportu všeho, co je možné, a tak je právě zábava klíčem k tomu, aby chtěl dvojnásobný olympijský šampion veškeré úsilí a fyzické vypětí i nadále absolvovat. „Srandičky v tréninku musí být. Je potřeba se i trochu bavit,“ uzavírá.
