„V těsné blízkosti Veltrus, necelých pět kilometrů východně, vybudovala čs. armáda polní letiště u vesnice Zlosyň. (...) Večer 14. září 1938 kolem 18. hodiny se v blízkosti letiště objevil neznámý motocyklista se ženou, který přistávací plochu fotografoval. Podle četnických poznatků tak činil ze vzdálenosti asi 1 400 metrů. Vrchní četnický strážmistr Jan Parut ze stanice v Úžici, jenž případ vyšetřoval, později zjistil, že motocyklista odjel se svou společnicí do Prahy, kde byli oba ještě týž den při kontrole zadrženi,“ píše Michal Plavec v publikaci Bomby pod Řípem.
 |
Velení letectva bezesporu dbalo na maximální možné utajení, jak o tom svědčí např. krycí jména jednotek či zbavení letounů některých identifikačních označení. Velký důraz kladli velitelé na připravenost a schopnost okamžité reakce. Jak může dokládat vzpomínka letce Polní letky 40 na službu v době mobilizace, kterou Plavec zmiňuje v publikaci Smrtonosná oblaka: „Dvě hodiny pevně připoutáni v letounech, dvě hodiny volné hotovosti mimo letoun a dvě hodiny volna. Při ostré hotovosti musel roj na znamení červené rakety odstartovat do 10 sekund, z volné hotovosti do 2 minut.“
I v této souvislosti mohla čtenáře našeho seriálu provázet otázka, jak dobře byli o celém dění před a v období mobilizace informováni Němci. Jak citlivé informace dokázala shromáždit síť jejich špionů a nejrůznějších přisluhovačů v tehdejším Československu, či co na sebe čs. armáda prozradila např. poněkud neohrabaným působením v éteru?
Mapa bývalých polních letišť, která jsme navštívili
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Zajímavým doplněním tohoto tématu je i publikace z fondu knihovny Vojenského historického ústavu – Atlas československých letišť, vydaný v Berlíně 1. srpna 1938. Na existenci tohoto materiálu nás upozornil historik Pavel Šrámek ze Státního okresního archivu Zlín. S laskavým dovolením VHÚ zde můžeme publikovat některé ukázky, jež nám ilustrují úroveň některých informací, které měli Němci k dispozici.
Autora námětu tohoto seriálu Michala Plavce jsme v rozhovoru požádali o jakési zmapování informací německého Abwehru v předvečer všeobecné mobilizace v září 1938.
V našel seriálu jsme navštívili tato bývalá polní letiště mobilizace 1938: |
Co o našem letectvu věděli v roce 1938 Němci?
Nacistická rozvědka měla dobrý přehled o stálých základnách letectva, kde sídlily jednotlivé letecké pluky, a o stálých letištích. Neměla ale úplné informace o stavu letectva. Věděli, že se československé letectvo skládá ze šesti pluků, což ale nebylo nic tajného, neboť to byla veřejné informace a každý se o této struktuře mohl dozvědět například při četbě schematismu československé branné moci.
V září 1938 psal Abwehr ve svodce, že se na letišti Žilina nachází IV. peruť Leteckého pluku 7. Žádný takový pluk ale v československé armádě neexistoval, dokonce se ani nikdy neuvažovalo o jeho vzniku. Tato informace se podle všeho objevila poprvé ve zpravodajské svodce německého Abwehru již před zářím 1938. Jednalo se o zprávu jednoho z agentů, který působil v Brně. Ten napsal, že někdy v prosinci 1937 telefonoval do leteckých kasáren v Brně-Černovicích a v telefonu se mu ohlásili jako Letecký pluk 7.
Kde brali Němci informace a do jaké míry byly tyto informace přesné?
Nacistická rozvědka měla poměrně přesné (někdy i s přesným označením jednotek) informace o československé armádě v pohraničních územích, která byla převážně osídlena německým obyvatelstvem. To se ale netýkalo leteckých jednotek, které tam neměly stálé ani polní (záměnná) letiště. Informace o polních letištích během mobilizace z vnitrozemí byly sporadické a zakládaly se pouze na pozorování.
Nejpřesnější informace o československém letectvu měla z radiového průzkumu. Přesně nevěděli, případně se jen dohadovali, jaké československé útvary v daných místech jsou, pouze věděli, kdy a kde začala fungovat radiová stanice. Povětšinou věděli, že je nová, neboť její volací znak neznali.
Posledním velitelem zpravodajské služby ve vrchním velení pozemních sil a velení branné moci nacistické armády byl generál spojovacího vojska (generálporučík) Albert Praun. V době květnové a zářijové mobilizace sloužil v hodnosti plukovníka jako velitel Nachrichten-Abteilung 38 a po takzvaném anšlusu Rakouska v březnu 1938 působil tento zpravodajský (rozvědný) oddíl právě v této okupované zemi.
Schematický nákres letiště Kbely z Atlasu československých letišť, vydáno 1. srpna 1938 | foto: VHÚ
V březnu 1950 sepsal v Neumarkt — St. Veithu během svého zajetí zprávu pro americké zpravodajské důstojníky o vývoji německého radiového průzkumu před druhou světovou válkou a po ní. Připomněl, že před okupací Rakouska měla tato odposlouchávací služba stanice v Bavorsku a Slezsku a po březnu 1938 i v Rakousku. Celkově se zmiňoval o zabezpečení československé radiové sítě s velkým despektem.
V květnu 1938 zachytily německé odposlechové stanice nezvyklý radiový ruch jedné z klíčových stanic v Praze, o níž se domnívali němečtí zpravodajští důstojníci, že by mohla patřit ministerstvu národní obrany. Okamžitě po odeslání jedné velmi nezvyklé depeše došlo ke změně frekvencí, na nichž československé vojenské radiové stanice vysílaly, a také ke změně volacích znaků jednotlivých stanic.
Na základě těchto poznatků proto nacističtí zpravodajští důstojníci dokázali během dvou a půl hodiny potvrdit vrchnímu velení Wehrmachtu, že Československo vyhlásilo mobilizaci. Ještě s větším despektem psal, že stejnou chybu opakovala československá armáda i v září 1938. Nové stanice dokonce vysílaly na stejných frekvencích a se stejnými pozměněnými volacími značkami jako na jaře 1938. Praun tomu nemohl uvěřit, neboť německý radiový odposlech dokázal zpravit vrchní velení o československé mobilizaci během několika minut.
Změnily se tyto informace po zabrání pohraničí?
Netýkalo se to přímo zabrání pohraničí, kde, co se týče letectva, skoro žádné československé letecké útvary nebyly. Více informací se ohledně československých polních letišť a letectva objevilo až v říjnu 1938, ale souviselo to především s demobilizací, kdy tyto informace Abwehru poskytli mobilizovaní vojáci německé národnosti. Některé informace také byly mylné, což mohl být i důsledek protihry československých zpravodajců.
Michal Plavec: Výpověď jednoho z agentů nacistické rozvědkyNěkdy před 22. zářím 1938, kdy je jeho zpráva datována, dost možná v den částečné mobilizace, odjel nacistický agent do Stodu s důležitým zpravodajským posláním, jehož přesné zadání ale neznáme. Zde byl ale hned poté, co vystoupil z vlaku, zatčen příslušníky československé tajné policie. Podle vyjádření německých zpravodajských důstojníků měl to štěstí, že cestoval s krytím novináře a měl s sebou novinářský průkaz. Ve Stodu byl československými policisty vyslýchán a podroben důkladné tělesné prohlídce. Na jednu chvíli mu byl zabaven i cestovní pas, který byl zřejmě ofotografován. Agent zmínil ve zprávě, že tam měl tři vstupní razítka z cest do Československa za poslední dva měsíce. Když nic podezřelého policisté nenašli, omluvili se mu a nechali ho převézt služebním automobilem v doprovodu dvou kriminalistů do Plzně. U zátarasu před tímto západočeským městem byl předán plzeňským tajným policistům. Během této jízdy nepozoroval nic důležitého. Zde ho na policejním ředitelství přijal vládní rada Dr. Šmolík (Šmolig). Následně jel v doprovodu dvou tajných policistů na různá místa v západočeské metropoli. Navštívili například uprchlický tábor v místní sokolovně, kde se nacházelo asi sto „marxistů“ z Chebu, z toho asi čtyřicet dětí. Staral se o ně jeden „marxistický“ železniční ředitel. Když jeli do borské věznice, řidič zřejmě zbloudil, a agent měl možnost po dobu dvou minut z uzavřeného automobilu pozorovat bývalé tovární letiště společnosti Škoda. Mělo se na něm nacházet devět až deset letadel, ovšem nic bližšího nemohl sdělit. Žádného protiletadlového dělostřelectva si nevšiml. Pouze zaregistroval, že se na střeše jedné budovy u hlavního nádraží nachází postavení tří „malých protiletadlových kanónů“ (kleine Flak). Na blízkosti jedněch plzeňských kasáren objížděl automobil policejního prezidia četu vojáků v československých uniformách, o nichž se domníval, že to jsou vojenští zběhové, které doprovázely ozbrojené stráže. Mohlo jich být kolem šedesáti. Z Plzně s ním policejní úředníci odjeli služebním vozem do Českých Budějovic. Z této cesty ovšem nebylo, co důležitého hlásit. Pouze zmínil, že s ním českoslovenští policisté objeli město. Na závěr v hlášení pouze uvedl, že 19. září 1938 odpoledne odjel z nádraží v Českých Budějovicích „do pole vybavený“ zpravodajský vlak. Jeho cílem byl „Stögerwald“ u Horní Plané. Ve skutečnosti tímto místem mínil Stögenwald, Pestřice. |
Věděli Němci, jak velkou početní a technologickou převahu nad námi mají?
Byli si toho vědomi, ale zároveň si také byli vědomi, že nemají takový počet moderních stíhacích letadel Messerschmitt Bf 109, jak líčila jejich propaganda. Obávali se ale jiné věci, a to, kolik sovětských pilotů u nás je rozmístěno. Tato jejich posedlost trvala až do okupace republiky v březnu 1939. Dokonce to v době mobilizace byla i jedna z ústředních otázek na formuláři pro výslech československých válečných zajatců.
Messerschmitt Bf 109
Brigádní generál Alois Vicherek připomněl: „Ještě 16. března 1939 jsem poprvé přišel do styku s německými důstojníky. Byl to myslím major generálního štábu od jejich zpravodajské služby ještě s jedním nadporučíkem nebo kapitánem. Chtěli hlavně vědět, kolik ruských letců u nás bylo. Samozřejmě, že jsem jim na to s ohromnou škodolibostí odpověděl, že žádní a že ten jejich radiový [rozhlasový – pozn. aut.] pokřik o ruských letcích byla smyšlenka. Ptali se dále na úmluvu s Francií a kolik francouzského letectva mělo k nám přijít. Odpověděl jsem, že o úmluvě nejsem informován a z Francie, pokud vím, měly přiletět dvě perutě. Tak se mělo vypovídat na pokyn hlavního štábu.“
Jak moc mohlo Němcům zamotat hlavu přesunutí letek na improvizovaná polní letiště?
Nevěděli přesně, kde záměnná (polní) letiště jsou. Museli vycházet pouze z pozorování, což zrovna během mobilizace nebylo v Čechách a na Moravě vůbec jednoduché. Podezření mezi lidmi byla a nezřídka se stávalo, že si obyvatelé či vojáci v okolí polních letišť, či dokonce četníci, všimli podezřelých lidí. Situace se měnila až kolem poloviny října 1938, kdy už ovšem probíhala demobilizace a většina leteckých útvarů byla stažena na stálé základny, kromě těch, které operovaly na Slovensku proti maďarské armádě.
