Z polních letišť, ze kterých by v případě střetu s hitlerovským Německem startovaly letouny k obraně Prahy, se přesuneme k Ivanovicím na Hané, kde bylo v září 1938 aktivováno polní letiště. Podle encyklopedie Na zrazeném nebi Jiřího Fidlera „se sem 14. září poplachově přesunula Letka 8 a 19. září také velitelství Páté peruti leteckého pluku 2“.
Zatím jsme navštívili tato bývalá polní letiště mobilizace 1938: |
Tentýž zdroj nadále uvádí přesné zeměpisné souřadnice zmíněného polního letiště i s nadmořskou výškou 225 metrů a dodává, že za branné pohotovosti státu se zde nacházela Polní letka 8 (24. až 27. září) a Polní letka 14 (25. září až 7. říjen 1938). Šlo pozorovací letky s letadly Letov Š-328, o kterých jsme psali v tomto článku. K Polní letce 14 se v našem letním putování dostaneme později.
Dvě letiště v jednom roce?
Bývalé polní letiště v Ivanovicích bylo dalším místem, kam jsme se osobně vydali, abychom zachytili jeho současnou podobu. Zeměpisné koordináty autora Jiřího Fidlera nás zavedly k dnešnímu fotbalovému hřišti na jihozápadním okraji Ivanovic. Krásný rovný reliéf tohoto místa a přilehlého pole nás nenechal na pochybách, že je to skutečně ideální místo pro přistávání a vzlety letadel.
Letov Š.328
Tento seriál vzniká za odborné pomoci a díky předchozí badatelské činnosti historiků Michala Plavce, kurátora letecké sbírky NTM, jenž je zároveň autorem námětu tohoto seriálu, a Pavla Šrámka ze Státního okresního archivu Zlín. Právě Pavel Šrámek pátral po zápisech v místních kronikách, které by nějak dokumentovaly činnost letectva v kritických dnech roku 1938, podobně, jako tomu bylo v případě kroniky Horních Počernic, jak jsme se mohli přesvědčit v minulém díle.
Byly to právě dvě indicie z archivu Pavla Šrámka, které nám na námi zdokumentované fotbalové hřiště obrazně řečeno vrhly stín pochybností. Tou první byly vzpomínky dnes legendárního letce, jehož jméno prozradíme vzápětí. Ten takto vzpomíná na částečnou mobilizaci v květnu 1938:
„Naše letka se přesunula do Chvalovic na Hané. Přesun proběhl bez závad a letecká činnost pokračovala normálně dál, i když došlo k vážnějšímu incidentu: Jeden z mladých pilotů byl dlouhý na přistání a při výběhu najel do odstavené třistadvacetosmičky, kterou poškodil. Jemu se naštěstí nic nestalo.“ zdroj: Letectví a kosmonautika, 17/93, Až k hořkému konci, z archivu Pavla Šrámka |
Je zřejmé, že zde došlo k malé chybičce: Nejde o Chvalovice, nýbrž o Chvalkovice na Hané, obec v těsné blízkosti Ivanovic severovýchodním směrem. Což je ale poněkud jinde, než kam odkazuje pozice polního letiště z publikace Na zrazeném nebi.
Letouny Letov Š.328 zakoupené v září 1938 z výtěžku sbírky „Jižní Čechy armádě“ | foto: sbírka Petra Lukeše a Jana Kašeho
Stejné časové období zmiňuje i kronika Ivanovic na Hané, kde kronikář píše: „Dne 20. května bylo povoláno několik ročníků zál. vojska do zbraně. Na panském lánu za tratí směrem k Pirekám bylo pomocné letiště, v Ivanovicích se ubytovali vojáci.“
Zápis v kronice Ivanovic na Hané z května 1938 | foto: archiv Pavla Šrámka
Otázkou zůstává, zda by plocha, využívaná jako polní letiště v květnu, byla využita i při všeobecné mobilizaci v září 1938. Zdá se to být logické. Zároveň však nemáme důvod domnívat se, že by pozice z publikace Na zrazeném nebi nebyla přesná. Navíc další vzpomínky zmíněného letce na okamžiky ze září 1938 skutečně možná hovoří o změně lokace polního letiště:
Dozorčí svítil petrolejovou lampou veliteli na seznam pilotů a pozorovatelů letky. Při čtení jmen dělal velitel delší pauzu, aby mohl zbrojíř každému vydat pistoli a dva zásobníky. Situace byla vážná. Na letišti nahazovali mechanici poslední mašiny. Bylo stále ještě šero. Zatímco jsme oblékali leteckou výzbroj, přivezli teplou kávu. Velitel určil osádky a každému přidělil letoun. Dostal jsem úplně novou dvoumístnou Š-328, dokonce s rádiem. Došla zpráva, že naše polní letiště je u Ivanovic na Hané, což nebylo daleko. „Start ve tříčlenných rojích, výška dvě stě metrů, přistání jednotlivě,“ nařídil velitel. Letěl jsem na pravém křídle prvního roje, který vedl četař Cyrda Šebela. ... Před Ivanovicemi jsem dostali pokyn k rozchodu na přistání. Dole na tmavém pozadí bylo vidět přistávací téčko. Letiště bylo mírně zvlněné, ale všichni jsme přistáli dobře. Letadla jsme přikryli větvemi a nastoupili k dennímu rozkazu.“ zdroj: Letectví a kosmonautika, 17/93, Až k hořkému konci, z archivu Pavla Šrámka |
Jedna minuta severní šířky
Z uvedeného vyplývá, že v případě Ivanovic na Hané mohlo dojít ke změně plochy pro polní letiště. Ale je tu i varianta, že plocha zůstala tatáž. Abychom zjistili, kde se nacházelo letiště v květnových dnech roku 1938, požádali jsme o pomoc Městský úřad Ivanovic na Hané. Na současných mapách se nám totiž nedařilo určit, kam směřuje popis lokality z kroniky, citovaný výše.
Cesta ke kravce začala sice holubem mírným, ale nakonec dokázala i kopat |
Díky obětavé pomoci pracovníků úřadu, zejména pana Petra Lejsala ze stavebního odboru, jsme na starých mapách lokalizovali „Pierky“ mezi nimiž a železniční tratí skutečně leží nádherně rovinatý kus pole, ve staré mapě označený jako „Panský Lán od panského Dvora“.
Historická mapa oblasti severně od Ivanovic na Hané. Červěně jsou označeny Pierky, později zřejmě Pireky a dnes Pěrega. Uprostřed je „Panský Lán“, kde se podle kronikáře Ivanovic na Hané nacházelo v květnu 1938 „pomocné letiště“.
Toto místo leží přesně jednu minutu zeměpisné severní šířky (jednu námořní míli) severně od fotbalového hřiště, tedy bodu z publikace Na zrazeném nebi. Zda měly Ivanovice v roce 1938 hned dvě polní letiště, nebo zda šlo o chybu v jedné zeměpisné minutě, to zůstává otázkou, na kterou by možná znali odpověď místní starousedlíci.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
KX-B neodpovídá
V roce 1966 vyšla kniha KX-B neodpovídá, ve které pilot RAF Alois Šiška popisuje neskutečný osud a útrapy posádky bombardéru Vickers Wellington, jenž byl nucen nouzově přistát do vln Severního moře 28. prosince 1941. Po šesti dnech na gumovém člunu vylovila Aloise Šišku a zbylé dva přeživší členy posádky německá pobřežní stáž u holandského pobřeží. Šišku před amputací omrzlých dolních končetin „zachránil“ infarkt na operačním sále.
Wellingtony 311. československé bombardovací perutě RAF
Letec Šiška byl následně vyslýchán gestapem, vězněn, a dokonce odsouzen k trestu smrti. Po válce sloužil v československé armádě až do roku 1950, kdy byl propuštěn, vystěhován z Prahy a nadále se živil v zemědělství a jako opravář televizorů. Plně rehabilitován byl až po roce 1989.
Létal i rozstřílený jako řešeto. Legenda jménem Wellington slaví 80 let |
Pro náš příběh není bez zajímavosti, že právě letec a autor slavné knihy genmjr. v.v. Alois Šiška (1914–2003) létal v roce 1938 v hodnosti desátníka u Letky 8. Je to právě on, kdo v uvedených citacích z roku 1993 vzpomíná na Chvalkovice a Ivanovice na Hané.
Alois Šiška, který byl válečným pilotem 311. bombardovací perutě Královského letectva, pokřtil první český letoun L-159 Alca.
Další díl letního putování s Technetem vyjde opět za týden, v pátek 4. srpna.
