Když jí rodiče oznámili, že je na čase si vybrat, vybrala si. I když prodej valacha Beautyho několikrát oplakala. Půvabná plavovláska raději na sebe nechávala chlapce na trénincích v plechové olomoucké hale dál pálit černé puky: „Bude ze mě hokejová brankářka!“
Z volejepodcast iDNES.cz |
Příběh dvojnásobné majitelky světového bronzu v hokeji, která v létě po šesti letech v zámoří zamířila do Helsinek, začal z poněkud netradiční příčiny. Blance bylo pět roků, když doma ve Šternberku v televizi běželo extraligové play off. Sedla si metr od obrazovky a obdivně koukala na maskované gólmany.
„Nebylo to ani o hokeji, ale o krásné brankářské výstroji,“ řekla v podcastu Z voleje. Pořád se jí líbí, jak výstroj kustodi ještě před zápasy čistí, že si může vybrat typ masky, kterou pak ozdobí nástřiky. „Skutečně jen kvůli tomu jsem začala s hokejem,“ culí se.
Ostatně, není brankářská maska hezčí než kabelka? „No, jak kdy. Třeba Gucci betony nebo Prada masku bych brala,“ vtipkuje.
Hokejová brankářka Blanka Škodová v rozhovoru pro podcast Z voleje.
Vybaví si, jak rodičům spadla brada, že vůbec netušili, odkud vítr vane, vždyť v rodině nikdo hokej nehrál ani přes koleno. Táta Petr jen nedůvěřivě obrátil oči v sloup: „No, dobrý, ale u toho nevydržíš.“
„Zkusíme to,“ kývla máma Blanka.
Větší pochybnosti slýchávala malá Blanka od jiných rodičů na šternberském zimáku: „Je to holka, ať si zabruslí, ale nemá šanci.“
Nesložila se z toho. Po dvou měsících v poli se konečně přesunula do brankoviště ve vysněné výstroji. „A oba rodiče mě podporovali,“ děkuje. „Chtěla jsem být gólman i proto, že má svůj klid v bráně. Má jediný úkol - zastavit puk. Máte tam svůj vlastní svět.“
Místo Buffala Helsinky. Jak brankářku Škodovou trefila nová ženská NHL |
V Krejčího stopách. Až na ten plat
Ve Šternberku měla dobré hokejové vzory - Petra Vránu s Davidem Krejčím, kteří to dotáhli až do slavné NHL. „Je super být ze stejného města. Na hrách v Pekingu jsme se s Davidem potkali,“ vypráví svůj nevšední příběh. „Podporujeme se, cestu jsme měli stejnou – odříkání, potu a krve.“
Když ji cepoval Davidův bratr Zdeněk, také brankář, ještě nemohli tušit, jak blízko se sama ocitne profesionální ženské NHL. „V té době ani nebyl profesionální hokej, hráčky neměly plat. Ale měla jsem naději, že se to otočí, a otočilo,“ chválí změny v nahlížení na ženský hokej i větší investice do něj, byť s mužskými kolegy se platy nedají rovnat. „Rozdíl je v řádech milionů dolarů, ale to je na delší debatu,“ netrápí se tím.
Česká brankářka Blanka Škodová (31) čelí americké útočnici Hillary Knightové.
Jen někdy připustí: „Občas mě to štve. U nás si polovina holek v zahraničí musí najít ještě částečný úvazek, aby jim to vystačilo. Chlapi mají strašně moc peněz, ale oni přináší ten profit, vyprodávají haly. Až to bude na podobné úrovni, už hokej hrát nebudu, ovšem jdeme dobrou cestou.“
Ze Šternberka se vydala do nedaleké Olomouce ani ne tak po vzoru Davida Krejčího, ale Venduly Přibylové, spoluhráčky z reprezentace, která byla v dorosteneckém týmu chlapců průkopnicí. „Jediná možnost, jak začít hrát hokej, bylo začít s klukama. Měly jsme to mnohem těžší v klučičích týmech, ale uměly jsme se s tím porvat, a také proto jsme v reprezentaci.“
Ženy řeší nehtíčky a rozvody. Chlapský humor je lepší
Fórky dospívajících mládenců ji otrkaly. Sama nezkazí žádnou legraci. „Bylo to super, černý humor je skvělý,“ usměje se. „Získáte potřebné lokty do života. V ženské kabině se řeší drama – nehtíčky, rozvody. Kluci jdou ven, poperou se a jsou pak v pohodě.“
Kabinu sdílela s obráncem Jakubem Galvasem, který se dostal až do NHL. „Super kluk.“ A hoši si svou brankářku gentlemansky střežili, jakmile si na ni soupeř dovoloval. „Ještě jednou na ni sáhneš!“ okamžitě vyjeli po útočníkovi.
„Hezký pocit, pěkná léta,“ líčí.
Obránkyně Dominika Lásková a brankářka Blanka Škodová se radují z vítězství nad Finskem.
Rychle si ji oblíbil trenér Kamil Přecechtěl i jeho bratr Petr, olomoucký kustod. „To je má další láska. Jsem jim vděčná,“ povídá s rozzářenýma očima. Kdykoli se do Olomouce vrací, generální manažer klubu Erik Fürst jí vítá jako svou princeznu. „Říkají mi: Ty seš prostě naše.“
Odmaturovala na obchodní akademii v Olomouci a kurážně se vydala do amerického Vermontu, odkud jí napsali, když zaujala v reprezentaci na turnaji v Buffalu. „A tak jsem objevila Ameriku.“
Získala stipendium, hrála kvalitní univerzitní soutěž, vystudovala sportovní management, stala se magistrou, má perfektní angličtinu a po šesti letech v zámoří už i přízvuk. V létě učinila přechod do profesionálního hokeje. Podepsala smlouvu s Buffalem, jenže ženský hokej v Severní Americe prošel reformou, původní soutěž náhle zanikla a nová ženská NHL odstartuje až v lednu. Škodová se proto rozhodla pro Evropu a nabídku z Helsinek.
Nejdřív otřes mozku, pak bronz
Byl to šok, ale mohla si vybírat, neboť na letošním světovém šampionátu v kanadském Torontu v brance skvěle nahradila zraněnou jedničku Kláru Peslarovou. Se 176 centimetry patří Škodová k vyšším ženám v brankovišti. Tři roky piluje styl, díky němuž lépe vykrývá úhly a českému týmu pomohla k druhému bronzu v řadě.
„Bronz z Dánska je speciální, byl první. Nikdy na něj nezapomenu, i když jsem chytala jen dva zápasy,“ srovnává. „Bronz z Toronta má pro mě neskutečnou cenu, dostala jsem obrovskou důvěru a podporu od týmu,“ děkuje také kanadské trenérce Carle MacLeodové.
Česká brankářka Blanka Škodová čelí šanci Finky Petry Nieminenové.
Přitom málokdo ví, že v přípravě těsně před mistrovstvím utrpěla otřes mozku, když ji v utkání proti chlapcům do 18 let nechtěně srazil napadající útočník. „Udělal tři salta a jeho celá váha se zastavila o mou hlavu. Zkolabovala jsem. Měl 190 centimetrů, 80 kilo, to v ženském hokeji nepotkáte. Ještě pět dnů před šampionátem jsem byla bez ledu, jen na pokoji po tmě.“
Dokázala se však vrátit včas. A oceňuje, jaký pokrok český ženský hokej za poslední léta udělal. Důkazem budiž nejen první cenné kovy, ale i průlomová účast na olympijských hrách. „Jsme pořád na začátku, avšak nejdůležitější bylo začít, vybudovat koleje, nastolit program, získat finance. Svaz investuje nemalé částky, zájem je. Jde o to, aby to dotyční dělali pro holky, ne pro sebe,“ upozorní. „Ženskému hokeji by pomohla i chlapská mentalita. Holky hrají hrozně emocionálně, srdcem, protože z jiného důvodu ani nehrají. A pak emoce cloumají více, než by měly.“
Pracovní nabídky a biologické hodiny
Z chlapských kolegů v reprezentaci si dělala v dobrém legraci, že je holky letos trumfly. Rovněž obstála na šampionátu mužů ve Finsku jako host ve studiu České televize během zápasu. I díky vzdělání, smyslu pro humor a půvabu dostává nabídky od sponzorů od firem v zámoří. Mohla by být i slečnou z plakátů. „Mohla,“ mrkne. „Dostávám i pracovní nabídky, je super, že mám další plán.“
To je benefit toho, že ženský hokej je stále teprve na začátku, a tak pilné slečny při něm svědomitě zvládají i studium. Když má Škodová čas, jde na procházku se psem, ráda vaří, čte a také se projede na koni.
Oplakaná volba z dívčích let se vyplatila. „Můj další cíl je olympiáda 2026 v Itálii – a pak se uvidí. Biologické hodiny... I v tom to máme oproti chlapům těžší,“ prohodí. „To je příroda, mám to v podvědomí.“
