Výšku 188 centimetrů jste skočila na třetí pokus, měla jste nervy?
Ano, musím říct, že jsem byla ve velkém stresu, třetí pokusy jsou vždycky náročné. Ve finále mi pomohlo, že Míša (Hrubá) ještě skákala, vyhecovala mě k tomu, abych ji přeskočila. Já ty třetí pokusy docela zvládám, protože mi pomáhá stres, mám to ráda.
Takže vám vyhovovalo, že jste se navzájem tahaly?
Přesně tak, je to důležité, jak říkám, potřebuju hodně vyhecovat, pomáhá mi závodní atmosféra.
Jak vám zní titul mistryně republiky?
Jsem úplně nadšená a stále to trochu vstřebávám, protože to byly obrovské nervy. Musela jsem do soutěže dát opravdu všechno, spoustu skoků si ani nepamatuju, ale jsem strašně vděčná, že se to podařilo.
Veleba je i ve 36 letech mistrem republiky na stovce, porazil Stromšíka |
Areál zachvátil silný déšť, na vaši disciplínu už byl povrch suchý?
Ke konci už to uschlo, ale ze začátku bylo všechno mokré, i tartan a doskočiště, ale dalo se to. Já jsem hlavně ráda, že nám nepršelo během soutěže, vyšlo to nakonec dobře.
Nedávno jste skončila těsně čtvrtá na mistrovství Evropy do 23 let, jak to zpětně hodnotíte?
Musím říct, že mě těsně po závodě mrzelo, že nemám medaili, takže jsem neměla takovou radost, že jsem si skočila osobák. Ale pak mi začalo všechno docházet, že jsem vydřela osobní maximum na velké akci, to se počítá. Ve finále jsem za to vděčná, myslím, že jsem tam nechala všechno, pro mě to byl skvělý výkon, ale samozřejmě být kousek od medaile vždycky zamrzí.
Ale víte, že se ve věkové kategorii můžete měřit s nejlepšími soupeřkami.
Určitě to pomůže, i že jsem schopná překonávat osobní maxima, znamená strašně moc, protože jsem se předtím trápila na jedné výšce, stále se zlepšuju a konečně cítím, že to může jít výš.
V Táboře jste navíc maximum znovu zlepšila.
Jsem ráda, že jsem to opět dokázala na takhle velké akci.
Čím jste prolomila neúspěšné pokusy o zlepšení?
Dlouho jsem se prala se zraněním achilovky, byla to jedna z věcí, která mě brzdila. Změnila jsem i způsob tréninku, aby se mi lépe regenerovala achilovka, zapracovala jsem na stravě, víc zapojila mentální koučku a musím říct, že si to všechno sedlo dohromady.
Otec z Angoly, matka Ruska, Lu ale běhá za Česko: S rasismem jsem se nesetkala |
Jak jste změnila stravu?
Vždycky jsem se snažila jíst zdravě, hlídat si stravu, ale měla jsem s tím poměrně problémy. Jedla jsem málo, tak jsem si začala stravu vážit, zjistila jsem, že toho můžu sníst víc a stejně hubnu. Ve finále mám teď víc síly, předtím jsem se prala se záchvatovým přejídáním a nehubla jsem.
Na čem pracujete s mentální koučkou, když jste říkala, že ráda závodíte pod velkým stresem?
Musí být taková ta optimální hladina, nesmí to být samozřejmě až moc, protože to pak člověka úplně zmrazí. Mentální koučka mě učila, že když jsem moc v klidu, snažím se hecovat, abych se do stresu dostala a když jsem až moc ve stresu, tak se snažím zklidňovat, abych byla na té optimální hladině, která mi vyhovuje.
Sedí vám jistě i práce s trenérem Jaroslavem Bábou, bronzovým medailistou z olympijských her v Athénách 2004.
Je úžasné mít někoho, kdo má tolik zkušeností jako on.
Co vás čeká dál?
Sama ještě nevím, tahle sezona je pro mě strašně velký posun, vůbec jsem nečekala, že se vyhoupnu až takhle vysoko. Pro mě byl hlavní cíl dostat se na mistrovství Evropy do Finska a teprve teď budu vymýšlet kam dál, ale spíš se teď snažím dělat progres v tréninku, abych měla výkon ve svých rukou, čehož je ohromně těžké dosáhnout.
Za rok se můžete předvést na dospěláckém mistrovství Evropy v Římě.
Kdybych se tam dostala, tak by se mi splnil sen. Strašně si to přeju, budu na tom makat.