„Jennifer Anistonová je výjimečná herečka s obrovským komediálním talentem,“ říká někdejší dětská herecká hvězda Miriam Chytilová. V sedmi letech naskočila do filmového a televizního světa a záhy se z ní stala dětská herecká hvězda.
„Obsazovali nás stále dokola. Natáčení mě oslnilo a já se rozhodla, že budu herečka,“ vzpomíná pro týdeník 5plus2 herečka a dabérka, již si generace „Husákových dětí“ může pamatovat například ze seriálu Tajemství proutěného košíku. Ovšem ještě víc než její herecké role jsou známé ty dabingové, za něž si vysloužila velkou popularitu.
Už v sedmi letech jste chtěla být herečkou, co vás k tomu vedlo?
Souviselo to s tím, že mě v těch sedmi letech vybrali do role Otky ve filmu Adam a Otka. Takže jsem se už takhle malinká měla možnost setkat s natáčením, které bylo samozřejmě pro tak malé dítě kouzelným světem. Natáčení mě oslnilo a já se rozhodla, že budu herečka. Podporovala mě v tom moje maminka, která ještě coby mladé děvče byla vášnivá divadelní ochotnice, vynikající zpěvačka a pak dokonce režírovala divadlo.
Takže jste vlastně začínala jako dětská hvězda…
Jak bych na to odpověděla. Asi tak, že všichni, co jsme tehdy točili, jsme byli dětské hvězdy. Třeba Dana Vávrová, Magdalena Reifová, Pavlína Mourková a další, při natáčeních jsme se často potkávaly, obsazovali nás totiž stále dokola.
Máte dvě dcery, mají herecké ambice?
Dcery mám opravdu moc šikovné, nadané a myslím, že by měly předpoklad být herečkami. Už pár rolí natočily, také obě dabují, dostaly Cenu Františka Filipovského. Když byly ve věku třináct čtrnáct let, tak trošku uvažovaly o konzervatoři, ale na rovinu musím říct, že jsem si to nepřála. Chtěla jsem, aby měly univerzálnější vzdělání. Takže vystudovaly rakouské gymnázium v Praze a dnes studují v Dánsku vysokou školu. Uvidíme, co bude dál, mladší dceru to ale pořád táhne k umění. Když je v Česku, tak se dál věnuje dabingu.
Stanislava Jachnická a Miriam Chytilová v pivních šatech na festivalu v Karlových Varech (2023)
Vy ovšem máte za sebou také několik pěkných rolí, třeba jste hrála v Oscary oceněném snímku Amadeus Miloše Formana. K této roli jste se dostala jak?
Dělala jsem tehdy konkurz a Miloš Forman si mě vybral. V Amadeovi jsem hrála sestru Mozartovy ženy. Byla to opravdu úžasná zkušenost. Mohla jsem sledovat při práci samotného Miloše Formana, a to bylo v té době něco jako zázrak, takže to pro mě byl opravdu veliký zážitek. Pozorovat při práci celý štáb… Všechno klapalo jako švýcarské hodinky.
A co Kolja Jana a Zdeňka Svěrákových?
S Koljou se pojí taková vtipná historka. Hrála jsem tam vychovatelku v dětském domově, nakonec sice tuto scénu vystřihli, jenomže moje jméno v titulcích nechali. Takže jsem během let čelila neustálým dotazům, co že jsem to v tom Koljovi vlastně hrála. (smích)
Kupování sledujících na Instagramu je ponižující, míní Miriam Chytilová |
Tak to máte aspoň vtipnou historku z natáčení. A co váš oblíbený dabing? Tím jste se vlastně nejvíce proslavila, například coby Rachel Greenová ze seriálu Přátelé aka Jennifer Anistonová. Čím vám imponuje tato herečka?
Jennifer Anistonová je výjimečná herečka s obrovským komediálním talentem a možná tím jsme si tak nějak blízké, protože myslím, že máme podobný smysl pro humor. Ale je mi blízká i hereckým projevem. Ona má neuvěřitelnou výrazovou fantazii. Není to úplně lehké ji dabovat. Je jedna z těch, které nikdy nemluví moc klidně, v jedné větě je schopná několikrát změnit tempo a výraz.
Vy ji dabujete snad téměř v každém filmu, nebo se někdy stalo, že ji namlouval i někdo jiný?
Dabuji ji už ve všech filmech, ale dřív, když ještě Jennifer nebyla moc známá, tak ji třeba v Brně jednou namluvila jiná herečka. Nevím, možná mě tam nechtěli pozvat a chtěli si ji udělat sami. (smích) Jednou na Jennifer dokonce vzali moji velkou kamarádku Stáňu Jachnickou. Dnes už to funguje trochu jinak, zadavatelé si většinou dávají do podmínek, že chtějí mě.
Miriam Chytilová v Tajemství proutěného košíku
Jennifer Anistonová je bezesporu velká komediální herečka, ale někdy se mi zdá, že její osobní život je poněkud smutný…
Těžko říct, ale její příběh trochu sleduji a myslím, že asi nemá štěstí v lásce. Ovšem nemůžeme posoudit, jestli je šťastná, nebo ne, protože nikdo do jejího osobního života nevidíme. Je pravda, že často přináší člověku štěstí to, že si najde stabilního partnera, se kterým má rodinu. Ale to není meta pro každého, někdo má jiné priority.
A na živo jste se nikdy nepotkaly?
To ne. Ale byla jsem před rokem v New Yorku, a když jsem tam tak chodila po ulicích, rozhlížela jsem se, jestli ji náhodou někde nepotkám. (smích)
Vaší velkou kamarádkou je vámi už zmiňovaná kolegyně dabérka Stanislava Jachnická. Co pro vás znamená přátelství?
Přátelství je pro mě strašně důležité, jsem velmi společenský člověk a potřebuji být mezi lidmi. Mám takovou skupinu kamarádek a přítelkyň,se kterými se pravidelně stýkáme. Přátelství mi přináší štěstí a dodává mi životní energii.
■ Narodila se 21. června 1965 v Praze.  ■ Naposledy se objevila ve filmu loni ve snímku Reklama na Vánoce. |
A Stáňa Jachnická?
Se Stáňou jsme se poznaly až při natáčení Přátel. Jsme stejně staré, ale ona studovala DAMU a já konzervatoř, do té doby jsme se neznaly. Musím říct, že jsme si padly do oka. Máme podobně staré děti, takže jsme se začaly stýkat i s našimi rodinami. A dnes jsme opravdu často v kontaktu a také hodně spolupracujeme. Máme společný Instagram @daberky_studiogaraz, kam dáváme různé komediální scénky. Z dabingu i z „hereckého“ života. Teď jsme se vrátily z filmového festivalu v Karlových Varech, kde jsme si tak trochu dělaly legraci z různých „pseudocelebrit“. Také chystáme divadelní představení, které bude v duchu našeho Instagramu.
Na čem zrovna teď pracujete?
Dostala jsem zajímavou roli v jedné epizodě audioseriálu Já, vrah. Jde o pokračování úspěšné první série, která získala řadu ocenění. Autorem a režisérem je David Laňka, který zdramatizoval reálné kriminální kauzy. Posluchači mají při poslechu velmi autentický zážitek, protože natáčení probíhalo nejen ve studiu, ale i v reálných prostorech a exteriérech. Dále mě mohou diváci vídat v roli tety Kalinové v televizním seriálu ZOO.
Dabing zatím přežije. Někteří neradi čtou titulky, míní Jachnická a Chytilová |
Jste celkem aktivní na sociálních sítích, čím vás chytily?
No chytily… (smích) Beru je jako takové nutné zlo na jedné straně a jako zajímavou a inspirativní věc na straně druhé. Musím se ovšem hlídat, abych tomu věnovala jen tolik času, kolik si to zaslouží. Dnes mají televizní a filmoví producenti pocit, že je dobré kvůli sledovanosti obsazovat herce, nebo dokonce influencery, kteří mají hodně sledujících. Bohužel občas bez ohledu na herecké kvality zmíněných umělců, což je trochu smutná realita, ale asi je taková doba. V dnešní době se celkově termín „sledovanost“ objevuje na můj vkus až příliš často. Podstatné je přece chtít sdělit nějakou myšlenku nebo někoho obohatit či třeba rozesmát, a ne sledovanost za každou cenu.
A jaké dáváte příspěvky?
Snažím se, aby to bylo aspoň trošku zajímavé, informace o mé práci, o tom, co mě baví, co právě dělám. Jistě, že by se mi také líbilo, kdyby mě sledovalo 100 tisíc lidí (smích), ale kvůli tomu si určitě nebudu kupovat sledující – což mimochodem dost kolegů dělá, nebo dávat nějaké poplatné příspěvky. Koneckonců se můžou čtenáři podívat sami, co na svůj Instagram dávám.
