Dnes si Francouzskou revoluci připomínáme jako běsnění krvelačné lůzy, jež poslala pod gilotinu slabého krále a jeho rozmařilou manželku. Byl to však nesporně první velký akt nespokojené občanské společnosti, která už měla dost palácové politiky a zatoužila po svobodě a rovnosti.
V samotné Francii je přitom revoluce stále živá, podle řady nespokojených občanů zdaleka neskončila a musí být dotažena do vítězného konce. Jen si poslechněte překlad francouzské hymny, Marseillaisy, stále zpívané při oficiálních akcích: „Nechť nečistá krev napojí brázdy našich polí!“
