Kdy jste byl trenérskému místu ve Zbrojovce nejblíž?
Dva roky zpátky, v sestupové sezoně. Tehdy šlo o to, jenom ročník dotrénovat. Ta plánovaná změna kouče se však nakonec ani neudála, takže nebylo kam nastupovat.
Tehdy se říkalo, že se v Brně schylovalo k odvolání Richarda Dostálka, místo kterého měl přijít Jan Trousil v zádech s vámi. Sedělo to?
Ono se toho říká... Ve skutečnosti k tomu ostatní věci nebyly nachystané. Dostal jsem otázku, jestli bych to vzal, kdyby ta možnost nastala. Jak bych se na to díval. Nebyla to ani konkrétní nabídka.
Psotka už viděl ZbrojovkuAčkoliv je funkcionář Zdeněk Psotka stále ještě technickým ředitelem Fotbalové asociace ČR, v sobotu již sledoval první přípravný zápas Zbrojovky, pro kterou je volbou číslo jedna na obsazení uvolněné pozice sportovního manažera. Ve slovenském Mierovu viděl brněnský tým remizovat 1:1 s Dunajskou Stredou. „Nevím,“ odpověděl ale včera na dotaz, zda to znamená, že je blíž angažmá v Brně. „S předsedou asociace Petrem Fouskem jsme domluveni, že si znovu sedneme, až se vrátí ze šampionátu jednadvacítek. Potřebuji si vyřešit svoji práci pro FAČR, pak můžu uvažovat, co dál,“ dodal. Deník Sport uvedl, že pokud Zbrojovka chce Psotku z vedení českého fotbalu vykoupit, vyjde ji to na 1,5 milionu. |
Co vás na ní láká teď?
Beru to jako krok dopředu. Pět let jsem byl u mládeže, práce to byla skvělá, měli jsme fantastický kolektiv trenérů a hráče, u nichž jsme rozvíjeli jejich potenciál. Prostředí to bylo zdravé a přínosné. Přesto jsem cítil, že kdyby byla šance, chci dělat dospělý fotbal. Proto jsem si dělal licenci. Jdu do toho i za cenu rizika, že to nemusí dopadnout, nebude to snadné. Cíl máme jasný, Zbrojovka musí být zpátky v první lize. Rozdíl oproti práci v mládeži je obrovský, ale člověk by se měl umět postavit výzvě, i když riskuje, že se spálí.
To jste poznal hned na své první štaci v Hodoníně, že trenéřina není bezpečné povolání. Ukončil jste kvůli ní hráčskou kariéru, měl jste dobré výsledky, přesto vás klub po půl roce vyhodil. Neodradilo vás to?
Chvilku to bolí, ale přebolí. Sice jsme se ze spodní poloviny tabulky dostali na šesté místo, vedení ale mělo už déle nachystaného jiného trenéra, takže došlo k mému odvolání. Zklamaný jsem byl, protože jsem cítil, že se nám práce podařila, přesto jsem přišel o místo. Nasraný jsem na ředitele Maroše Vasilka byl asi dva roky, teď už je to v klidu a dál se bavíme. (úsměv)
Nelitoval jste, že jste kvůli jeho pobídce přestal hrát?
Vždyť mi bylo jednačtyřicet. Možná bych zvládl ještě půl roku, možná o rok víc. Trenérskou nabídku jsem před tím upřednostnil hned. Fotbal jsem pak hrál ještě tři roky v Rakousku, kousek za Mikulovem.
Sice jste mohl být naštvaný, ale svedlo vás to dohromady s bývalým spoluhráčem Trousilem, k němuž jste šel do Vyškova, tehdy ještě do MSFL.
Hledal asistenta, nabídl mně to. Domluva byla jasná: pokud se objeví něco, co chci přijmout, jdu jinam. Honza s tím neměl problém. Za dva tři měsíce skutečně přišla nabídka od Zbrojovky jít dělat mládež.
Možnosti měl, zájemce však odmítal. Kanonýr Řezníček pokračuje v Brně |
Těšili jste se od té doby s Trousilem, že si někde spolupráci zopakujete?
To je jasné, že jsme se o tom bavili. Truska je dnes v Plzni, má skvělé angažmá, hodně si ho pochvaluje. Přeju mu, aby se prosadil.
5 rokůstrávil Tomáš Polách prací pro mládež Zbrojovky |
Byli jste vy dva už šéfové mužstva v Brně, když jste ho před rokem 2010 pomáhali držet těsně za špicí tabulky?
Nebyli jsme to jen my, starších hráčů nás tam bylo víc. Pro mladé kluky je to velká výhoda, že je někdo dokáže zapracovat, usměrnit je, pomoct adaptovat se. Hráčů s vůlí předávat zkušenosti pomalu ubývá.
Co trenéři, neměli to s vámi jako s technickým záložníkem s vlastní hlavou složitější?
Se mnou? No pravda, já bych sám sebe nechtěl trénovat. (směje se) Možná bych chtěl, aby takový hráč byl v mém mužstvu, ale pracovat s ním? No nevím. Nebyl jsem tréninkový typ, jakmile se dělala kondice, šel jsem to hodně zvolna. Dnes si říkám, že jsem měl určitě trénovat víc, byl bych lepší hráč. Tehdy jsem na to neměl nachystanou hlavu. Věci na hřišti, to byla jiná. Různé hry, to mě bavilo, to bylo moje.
Vedl jste o tom s trenéry debaty?
Patřil jsem mezi hráče, kteří se s trenéry nebáli komunikovat a měl jsem s nimi vesměs dobrý vztah, s některými nadstandardní. Chlapi jako Karel Jarolím, Petr Uličný nebo Josef Mazura měli tendenci s hráči mluvit, sbírat podněty a využít je ve prospěch mančaftu. Snad jen s Martinem Pulpitem ve Zlíně bylo patrné hned, že to je špatně. Chtěl hrát s mladými, nám starším to dával najevo. Příjemné to nebylo ani na konci ve Zbrojovce, kdy nás Karel Večeřa spolu s Honzou Trousilem vyřadil z mužstva. Šli jsme tehdy na Slovensko, do Dubnice.
113 duelůodehrál Polách mezi lety 2006 a 2010 za Brno |
Zmínil jste kouče Mazuru, který přitom byl známý důrazem na obranu. Nešedivěl z vás?
Před pár lety mi nabídl tykání. Nejen jako trenéra, ale i jako člověka ho mám strašně rád. Ano, bránit chtěl hodně a to já jsem zrovna nesplňoval, ale věděl, že dám mužstvu něco navíc. Měl jsem pod ním skvělé období. Pak jako asistent hodně pomohl Trousilovi ve Vyškově.
Přestup do Sparty? Splněný sen. Ševčík o Euru, konci v Brně i úspěšné maturitě |
Od kterého z trenérů jste si vzal nejvíc?
Od Jarolíma jsem se učil náročnosti. John Uličný uměl udělat chemii v mužstvu. Mazura to měl zvládnuté takticky. Od každého to bylo něco, učit jsem se chtěl pořád, ať už z praxe, nebo z knížek. V nároďáku do sedmnácti let jsem pracoval s Petrem Havlíčkem a ten měl taktiku propracovanou neuvěřitelně.
Jak byste s hráčem, jakým jste byl, vyšel jako trenér dnes?
Důležité je nastavit si pravidla v kabině, vystupování na hřišti, vedení mladších hráčů. Vyhodnotit, kdy zahrát kreativně, kdy rozvíjet myšlenku a kdy to dát na jistotu, to musí do značné míry zvládnout hráč na place. Kdyby chtěl být pořád nápaditý, pořád chtěl překvapovat obranu a nefungovalo by to, tak je to blbě. Fotbal je týmová hra, při které je potřeba respektovat kolektiv, kluky kolem sebe. U mě speciálně by to bylo ještě o tom, zapojit se víc do bránění, být poctivější. Tak dáte mančaftu najevo, že s ním jste na jedné lodi a hrábnete spolu také v defenzivě.
Měl jste na jaře pochopení pro Michala Ševčíka, špílmachra s nadáním od pánaboha, který v Brně kolo od kola vadl?
Dva roky jsem ho měl v mládeži, a tak vím, že rozhovory s ním bývají i delší. (usmívá se) Kolikrát jsem se pak i na tréninku přistihl, že žasnu, jak ty svoje věci dělá. Odvedl pro Brno strašně moc práce. Závěr nebyl takový, u toho jsem nebyl. To je téma pro něho a pro trenéry.
Teď je ve Spartě a jeho otec v rozhovoru pro Sport naznačil, že mu v Brně nesvědčil přístup kouče Martina Haška. Souhlasíte?
Michal má docela složitou hlavu. Když je v pohodě a má kolem sebe všechno správně, dokáže rozhodovat utkání. Jak něco nevychází, neumí to překlopit, je to na něm strašně vidět. Neřekl bych, že by on byl tím hráčem, který nerespektuje týmová pravidla, navíc jeho dovednosti byly a jsou takové, že na hřišti nebyly limity, které by ho omezovaly. Pravda je, že každý z kluků potřebuje jiný přístup, na všechny neplatí to samé. Michala je potřeba si získat, dostat ho na svoji stranu. On to pak vrátí. Je to jeden z hráčů, kteří to mají šanci dotáhnout daleko nejen v lize, ale i v nároďáku.
