„Už od začátku to byl zvláštní den. Začal tím, že nám oznámili, že jsou sesuvy půdy, etapa je zkrácená a na nový start jsme jeli hodinu a půl autobusem,“ vrací se dvacetiletý jezdec týmu DSM.
V porovnání s tím, jaké oznámení následovalo později, se však pochopitelně jednalo o úplnou maličkost.
Po poledni tým Bahrain-Victorious uvedl, že šestadvacetiletý Mäder podlehl v nemocnici v Churu zraněním, která utrpěl při sjezdu z Albula Passu den předtím. Šlo o obrovskou ránu nejen pro cyklistický svět.
„Strašné, ohromně smutné,“ povídá Bittner. „Vlastně ani teď mi nepřijde reálné, že se něco takového může stát. Cyklistika je krásný sport, bohužel i tohle se ale stalo její součástí.“
Co se dělo poté?
Na závodění ten den nikdo neměl náladu. Bylo by to i špatné, neetické. Další dny se už jelo, ale stejně…
Bylo to jiné než předtím, že?
Během závodu se na podobné věci snažíte nemyslet, i když hrozí. Když se něco takového ale fakt stane, tato bublina praskne, dolehne to na vás. Ale jde o naši práci, musíme se přes tragédii nějak přenést a závodit dál. Bohužel, mrzí mě to.
PRO GINA. Peloton si v sedmé etapě na Kolem Švýcarska připomíná památku zesnulého Gino Mädera.
Jak ten nešťastný sjezd vypadal?
Rychlý, hrboly, zatáčky… Zkrátka špatná kombinace. Místem nehody jsem projížděl později. Už tam byly dvě helikoptéry a pořadatelé se nás snažili zpomalit. Tehdy jsem ale samozřejmě ještě nevěděl, co se pořádně děje.
Belgičan Evenepoel říkal, že byl až moc nebezpečný a že organizátoři udělali chybu, když cíl neumístili na vrchol kopce. Cítil jste to podobně?
Švýcarsko je tímhle známé. Sjezdy jsou zde rychlé, prudké a nabírá se při nich velká rychlost. Jestli měl být cíl na kopci, nedokážu říct. Ano, cyklistika je o závodění do kopce i z kopce. Každopádně to je ale určitě na zamyšlení.
Vítěz etapy Španěl Ayuso v něm jel přes sto kilometrů v hodině. Víte, kolik jste měl na tachometru vy?
Zrovna v tomhle sjezdu nevím. Ale v předchozích etapách jsem i já jel kolem stovky. Jak jsem říkal, ve Švýcarsku to jde snadno.
Pláč pro výjimečného chlapce. Gino, kamaráde, odpočívej v pokoji, loučí se Pogačar |
Jak se v takových rychlostech chová kolo?
Dnešní kola jsou tak tuhá, že to vlastně ani nepoznáte. Švýcarské sjezdy jsou navíc dost často otevřené, kolem je louka a mají kvalitní asfalt. I tohle klame, kdybych neměl tachometr, ani bych ani neřekl, že jedu stovkou. Říkal bych si, že třeba sedmdesátkou.
Možná právě proto jsou tamní sjezdy tolik zrádné. Letíte do zatáčky, říkáte si, že v pohodě stihnete přibrzdit, jenže už je pozdě.
Právě, právě. Ta nehoda se navíc stala ke konci etapy. Měli jsme za sebou dvě stě kiláků, předtím ještě čtyřicet minut doraz do kopce… I tím byl sjezd zrádnější. Je třeba si dávat fakt velký pozor. Teď se to ale říká lehce, když jste v závodním nastavení, je to jiné.
Pokud to jde, tak teď k pozitivnějším věcem. Vaše čtvrté místo ve druhé etapě, vyšlo vám tehdy vše?
Vyšlo. Do závodu jsme šli s tím, že chceme být vysoko v celkovém pořadí s Romainem Bardetem, aby se dobře připravil na Tour (Francouz byl nakonec celkově pátý). Další cíl byl, aby mi tým pomohl do hromadných dojezdů, což byl případ právě druhé etapy a pak také s otazníkem sedmé. Jsem moc rád, že jsem takovou šanci dostal a měl maximální podporu. Marius Mayrhofer mě dovezl na poledních tři sta padesát metrů, pak už to bylo na mně a snažil jsem se, abych se protáhl mezi ostatními.
ZA HVĚZDNOU TROJICÍ. Pavel Bittner z DSM (vpravo) finišuje na čtvrtém místě druhé etapy Kolem Švýcarska. Před ním jedou Biniam Girmay, Arnaud Démare a Wout van Aert.
Což se vám podařilo. Před vámi skončili jen Girmay, Démare a van Aert. Co říkáte na místo v takové společnosti?
Je super být mezi takovými jmény. Když jsem se dostal do World Tour, poznal jsem, že je těžké zajet nějaký dobrý výsledek. Až člověk občas přemýšlí, jestli na to má, nebo ne. Když ale máte jednou za čas podobné zpestření a ujistíte se, že to jde, máte hrozně fajn pocit.
Jde pro vás i o důkaz, jak vám tým ve vašich dvaceti letech věří? Přeci jen na vás v závěrečných kilometrech poslal pracovat i svou největší hvězdu vrchaře Bardeta.
Jo jo. Samozřejmě jsem tím cítil i trochu tlak, což je teda asi normální. Jsem rád, že se mi spurt povedl. Snad podobné pocity bude zažívat častěji. I když teda před kluky, co byli přede mnou, bude těžké se dostat (smích).
Tým DSM ještě nezveřejnil sestavu na Tour de France. Neřekl jste si o ni náhodou?
Začátek sezony byl velký zápřah, teď mám takové klidnější období. Co bude v červenci nevím. Myslím si ale, že Tour de France nepojedu, ani Vueltu možná ne. Zas tak mi to ale nevadí. Můžu se soustředit na menší závody, navíc jet třítýdenní etapák je něco jinačího než jet týdenní, což je zatím moje maximum. Na Grand Tour mám ještě čas, ale samozřejmě doufám, že bych se na ní v příštích letech mohl objevit.
Dříve obézní introvert, pak arogantní fracek. Teď chce Skjelmose vyzvat esa |
Co máte tedy v nadcházejícím období jistého?
Mistrovství republiky (hromadný závod se jede v neděli 26. června), pak mám otazník a další závody asi na Kolem Polska (od 29. července).
Mistrovství republiky, které se v rámci společného šampionátu se Slováky jede v Tlmačích, by vám profilově mělo sedět, že? Bude na rovině.
Jo jo, koukal jsem, že by mi profil mohl vyhovovat. Navíc si myslím, že ani formu nemám špatnou, tak by to mohlo být dobré. Ale samozřejmě uvidíme.
Už pětkrát v řadě slavili titul jezdci z týmu Elkov-Kasper, proti nimž jsou závodníci z World Tour, kteří nemají takovou podporu, většinou bez šance. Vy máte ale v development sestavě DSM krajany Milana Kadlece a Adama Seemana. Domlouvali jste se, že vám pomohou?
Určitě. Myslím si, že letos u sebe budu mít konečně i nějaké týmové kámoše. Budeme tři, což šanci zvyšuje. Snad bychom mohli něco vymyslet.
